Pamatuji si, že u nás na Vysočině každá správná taneční zábava měla svoji rvačku. Většinou se někde v sále ozvala rána, přihlížející udělali něco blízkého kruhu a sledovali a komentovali průběh souboje. Osobně jsem zažil scénu, kdy jeden notorický návštěvník všech zábav v širokém okolí chtěl mít přehled, tak vylezl na úzká vysoká kamna, jaká bývala například v obecních školách. Bohužel mu jeden šprýmař podpálil nohavici a počet rváčů se rázem zdvojnásobil. Jindy zase jednomu hajnému od Havlíčkova Brodu můj známý ze srandy zapalovačem podpálil dlouhý vousy. Lesní je sice uhasil, ale to byl takový smrad z těch spálených vousů, že to taky skončilo karambolem, protože se ostatní hajnému smáli, že smrdí.
Nejhorší byly hromadný rvačky. Jednou to mělo docela fatální následky. Museli zasahovat soudruzi z veřejné bezpečnosti. Po vesnici se pralo několik skupinek, a jak konstatoval jeden z aktérů, nevěděl, kde si má vybrat dříve. Bohužel, jeden z účastníků potom chodil se sádrovým krunýřem kolem krku. Jinak to většinou končilo monoklama pod okem, nebo pár škrábanci. Ani zuby často nelétaly vzduchem.
Nejhůř to asi, co pamatuji, odskákal jedem mohutný vousatý chlapík, který vyfasoval šest let kriminálu, protože při rvačce zasahovali příslušníci. Jeden takový menší se mu snažil nastříkat slzák do očí. Vousáč se naštval, příslušníka bafnul a poslal ho po řadě stolů přes půl sálu. Asi tušíte, že na několika stolech byla rozpitá piva a štamprlata od panáků uklizena.
Máme ve Sněmovně nemehla. Po čtvrtku je jisté, že se ani neumějí prát. Jejich potyčka spíš připomínala sjezd pošťuchujících se trubců, nebo trochu nervóznějších hovniválů.