Symbol cesty je klíčovým momentem křesťanských církví. I na Velikonoce. Ježíše cesta zavedla do Jeruzaléma, před Piláta a ta nejbolestivější, s křížem na zádech, na konec své pozemské existence.
Velikonoční události jsou klíčem ke křesťanskému poselství, ve kterém můžeme objevit něco, co se z naší společnosti vytratilo, a proto se propadáme do nicoty a mnozí ztrácí víru v budoucnost. Lidé u nás neznají a nevnímají fenomén dynamiky osvobození a svobody, jaký se odehrál v časech zrodu křesťanství. Svobodu chápeme jako vnější situaci svojí fyzické slupky. Jenže slupka je tenká, lehce přístupná, a tím snadno zranitelná. To, co ukázal svým příkladem Ježíš, nebylo jen vnější osvobozování, ale příklad svobody celého člověka.
Pokud máte svobodu coby klíčovou hodnotu ve svém nitru, jste nejen neporazitelní, ale ještě ji navíc můžete předávat druhým a v jejich svobodě je posilovat. O tom bezesporu svědčí i naše ne tak dávná minulost - doba po únoru 1948. Katolická církev byla zatlačena do úzké niky přežívání, ohrožována a tísněna ze všech stran. Přesto nejen přežila, ale ona i tento boj se zlem vyhrála. Nepočetná skupina statečných vyhrála nad zmanipulovanou a zastrašenou masou většiny. Vyhrála, protože sestávala z lidí věřících a vnitřně svobodných. Jejich vnitřní víru a svobodu nezlomilo mučení, ani smrt, protože věřili, že koncem pozemské existence vše zdaleka nekončí, ale pokračuje. Tohle je asi nejdůležitější duchovní poselství Velikonoc - vnitřní svoboda, která vzchází z víry. Dlouhodobě udržitelná svoboda je možná a reálná jen tam, kde tento základní stavební kámen vnitřního osvobození existuje.
Takže vám všem pro letošní Velikonoce přeju úspěšné vykročení na svoji promyšlenou cestu, pokud už po ní nekráčíte a hlavně - vnitřní svobodu. Potom u nás bude všem lépe s každým dalším jedincem, který tohle začne naplňovat.