Na budování odolné společnosti se dlouhou dobu v Česku kašle a strany žijí od voleb k volbám a řeší následky minulosti a boje o minulost. A voliči na to slyší, to si musíme prostě přiznat.

Když jsem se stal, pro smích některým novinářům, předsedou Podvýboru pro letectví, kosmonautiku a inovace Hospodářského podvýboru poslanecké sněmovny, potkával jsem lidi z letecké branže. Ptal jsem se jich na možnosti vybudovat silné letectvo s možností hašení plošných požárů. Už před rokem 2017 každé léto hořelo v jižní Evropě, s obřími požáry se potýkaly Spojené státy a katastrofy stále větších rozměrů se začaly množit u protinožců v Austrálii. Bylo jasné, že Klaus hlásá bludy o klimatu, jenom aby byl zajímavý a vlády s ANO a socany byly prostými konzumenty českého potenciálu, nic víc. Nechtěl jsem, aby letečtí odborníci vypracovali zbytečné analýzy, když to nikoho z politiků nezajímalo.

Šířící se katastrofa u Hřenska ukazuje, jak nemáme leteckou techniku na hašení a voláme o pomoc okolním státům i do Itálie. Z oblasti ohně první den slyšíme, že mají oheň pod kontrolou, druhý po zaváhání, že mají oheň pod kontrolou, třetí den odpoledne už nemají pod kontrolou. To vůbec neznamená, že se hluboce neskláním před statečností a vůlí zasahujících hasičů. Za jejich omezené možnosti mohou vlády minulých roků a jejich voliči. Ti totiž stáli u zrodu současné ohnivé krize u Děčína. Naplnili totiž další větu z úvodu oné vize "Každý z nás se může rozhodnout, zda chce být v roli odpovědného správce, nebo konzumenta".

Vlády Babiše a s Babišem nabídly voličům posty konzumentů, a proto to dnes v Česku vypadá, jak to vypadá. Bohužel, o něco málo odpovědnější politici většinu hlasů voličů nedostali, nicméně za konzumní většinu dnes platíme rekordní inflací i rozsahem přírodní pohromy v unikátní oblasti Česka všichni. Ekonomika a příroda si s neodpovědnou správou země a konzumní společností rovnováhu vždycky vynutí. Otázkou není, zda, ale kdy. U nás právě to kdy nastalo. Samozřejmě v době zdaleka nejhorší, ve stínu války na Ukrajině.