Je samozřejmé, že je snaha vytvořit proti Miloši Zemanovi hlasovací blok složený z vysloveně antizemanovských kandidátů. Ani to není zase až tak příliš překvapivé. Snad je překvapivé jen to, s jakou rychlostí byl prakticky hned po prezidentské volbě tento blok vytvořen. Ale součet hlasů pro Drahoše, Fischera, Horáčka, Hilšera a Topolánka ve skutečnosti se nemůže brát až zas s takovou jistotou, že by snad pouhým součtem těchto hlasů bylo dosaženo Drahošovo absolutní vítězství ve 2.kole. Prostě, někteří voliči občanských, pravicových kandidátů zůstanou doma, jiní (menšina z nich) budou dokonce volit Miloše Zemana. Prostě jedna plus jedna plus jedna plus jedna plus jedna (nebo chcete-li 5x1) se nerovná v politice součtu pěti, ale bude to méně.
Kromě toho, část voličů M. Zemana mohla zůstat doma prostě proto, že považovali výsledek prvního kola z hlediska jejich favorita za jasný. To jsou zejména voliči v levicových krajích, Moravskoslezském a Ústeckém, kteří měli poněkud nižší volební účast než je celostatní průměr.
Prostě extatické výbuchy nadšení některých protizemanovských medií a také politiků po prvním kole, že je Miloš Zeman na dobré cestě k svému pádu a k prohře v druhém kole volby, jsou poněkud předčasné.
Nepochopím v této souvislosti antizemanovské nadšení části politiků ČSSD. Poslankyně Gajdůšková blouzní o tom, že Jiří Drahoš má blízko, ba vlastně nejblíže, k sociální demokracii. Předseda Senátu Štěch z ČSSD, aby nebylo pochyb, se vyjadřuje antizemanovsky dlouhodobě a zcela konzistentně. A bývalý předseda vlády a lídr ČSSD Sobotka, který přivedl svou stranu k nejpotupnější prohře v jejích stočtyřicetiletých dějinách, se tetelil předčasnou radostí, jak to Zeman všechno ve 2.kole projede.
Úroveň strategického uvažování Sobotky, Štěcha a Gajdůškové je zcela v embryonálním stavu. Jediná šance, jak pozvednout sociální demokracii a prosadit v ní politiku změny, ovšem s jinými lidmi, než jsou ti, kteří ji dosud prezentovali ve vládě, je účast ČSSD ve vládě. Pravě Miloš Zeman, protože je schopen strategického uvažování, bude - li zvolen znovu prezidentem, nepochybně bude chtít ČSSD vytáhnout z bídy a dostat ji do vlády. A pobyt ČSSD ve vládě, je podle mého názoru, jedinou možností jak postupně resuscitovat voličskou podporu této strany. Samozřejmě, pokud zástupci strany ve vládě budou opravdu reprezentovat změnu. Miloš Zeman bude nepochybně hledat cesty k dosažení politické rovnováhy ve vládě, která zde vznikne při druhém kole vyjednávání. Je tedy potenciálně cenným spojencem ČSSD. Drahoš takovéto strategické uvažování vůbec neovládá, ale není možné se proto na něj zlobit. Politické myšlení se tu a tam totiž odchyluje od karteziánské logiky. Drahoš byl příliš dlouho vědcem než aby takovéto myšlenkové pochody v politice chápal.
Chápat celou věc, jak to dnes dělají Sobotka, Štěch, Gajdůšková či Netolický vůči Zemanovi jako ,,pomstu za Sudety“ není proto moudré, ani politicky prozíravé a hlavně to sociální demokracii nic nepřináší. Chápu, že tito lide cítí hořkost porážky z říjnových sněmovních voleb a byli by rádi, aby se na smetišti dějin, kde dlí, sešli také se Zemanem. Ale rozumně uvažující politici ČSSD musí vidět to, že Miloš Zeman bude brzo hledat politické spojence a to může být právě sociální demokracie. Proč by se měl M.Zeman vydat jednoznačně do rukou šéfa hnutí ANO, Babiše. Ostatně po druhém kole prezidentské volby ho už tolik nepotřebuje.
Sociálně demokratičtí antizemanovci by se měli rychle vzpamatovat a zkusit se na chvíli věnovat disciplíně, která jim dlouhodobě moc nejde, a to je, uvažovat v zájmu vlastní strany a jejích voličů. Ti jsou převážně prozemanovští, takže projevovat opačný názor znamená vrážet další klín mezi ČSSD a její voliče.
