To znamená, že ve skutečnosti se její podpora může pohybovat někde mezi 4 – 5 %. A v některých regionech, jako je Praha, pak mezi 3-4 % volební přízně. Upřímně, proč by tomu mělo být jinak? Strana zatím nevydala veřejnosti žádný signál o tom, že usiluje o zásadní změnu. O změnu přístupu k politice, k veřejnosti, k programu. Neprojevila se ani žádná pokora, žádná omluva voličům, ať věrným či odpadlým, prostě žádná reflexe.
Pokud dosavadní vedoucí představitelé ČSSD hovoří (a odstrašujícím případem toho byla ministryně Marksová Tominová minulý týden) s médii, staví se do polohy, že jim vlastně voliči neporozuměli, ačkoli strana dělala vše dobře a že sociálně demokratické hnutí je v krizi všude.V celé Evropě... Prostě trapné výmluvy.
Ano, možná, že sociální demokracie má v Evropě jisté těžkosti, ale v sousedním Rakousku měli sociální demokraté v parlamentních volbách po letech v čele vlády 27 % a v Německu přese všechny peripetie přes 20 %. Nikde zatím nepoklesla sociální demokracie tak hluboko jako u nás. Tedy s výjimkou Polska, na jehož příklad jsem v posledních letech často, bohužel předvídavě, poukazoval. Polští sociální demokraté nejsou dnes ani zastoupeni v polském Sejmu. A to se může v budoucnu stát i české sociální demokracii.
Zástup kandidátů na místopředsedy strany je poměrně úctyhodný, ale bohužel jsem od nikoho z nich neslyšel, s jakými programovými změnami by sociální demokracie měla přijít, aby oslovila nové voličské skupiny. Ne, že by všechny rozhovory kandidátů v médiích byly špatné. Určitě nebyl špatný třeba ani Zimolův rozhovor v médiích či rozhovor Haškův. Ale to podstatné je program, dále přístup k veřejnosti, tedy marketing, a otevřené slovo. To znamená politická odvaha. Jak chcete usilovat o změnu, pokud budou v čele strany stát lidé, kteří ji vedli ke katastrofální volební porážce monumentálních rozměrů?
No, a pokud si to lidé ze současného vedení neuvědomují, tak jim to někdo musí říci. Ten někdo asi nebudou mnohonásobně prověření delegáti únorového sjezdu. Ti jsou prostě tisíci vazbami spjati se stranickou oliarchií. A stranická oligarchie stranu slepě vede do propasti.
Pokud si někdo představuje, že se v nastalé situaci volby vedení strany mají sešmudlat na sjezdu jako vždy, na základě dohody papalášů, je to špatně. Volba předsedy strany by měla být přímou volbou a co nejširší okruh členů strany, i mimo delegáty sjezdu, by měl volit stranické místopředsedy.
Noví lidé ve vedení musí mít širokou podporu, aby mohli čelit nejrůznějším zájmovým skupinám, které se snaží ovlivňovat a vlastně rozhodovat o směru politiky ČSSD, což předváděli v posledních letech názorně různí Tvrdíkové, Bisoni, Pokorní a další. Ať si v klidu dělají své byznysy a stranu nechají na pokoji. Obávám se však, že samo to nepůjde...
Nechci být špatným prorokem, ale pokud zůstane metoda práce stejná jako před volební porážkou, strana bude na podzim bez mandátu v doplňovacích senátních volbách a s ohromnou porážkou v komunálních volbách zejména v městech nad 20 tisíc obyvatel.
Grandiózní porážka hrozí zejména ve velkoměstech typu Brna, Prahy a možná i Ostravy. V každém případě hrozí ohromný ústup z pozic, které strana drží v komunální politice. Pokud si to dnes ti, kdo sociální demokracii vedou nebo chtějí vést, neuvědomují, tak by se možná měli věnovat nějakému jinému sportu nežli politice.
