Minulý týden přišel A. Babiš s perlou, výpotkem čistého populismu. Namísto českého parlamentu o 281 členech, který obsahuje 200 poslanců a 81 senátorů, by prý stačil jeden parlament o 100 členech. Nebo možná myslel sněmovnu i senát dohromady, možná ne, čert ví.

Parlamentní agenda, zejména ve sněmovně, je velmi náročná, a dělba práce mezi výbory a podvýbory tohoto zákonodárného tělesa si vyžaduje i určité počty zástupců lidu, tedy poslanců. Kdyby Babiš řekl, že ve sněmovně bude 120 až 150 poslanců, bylo by to možná ještě rozumné, ale pokud hovoří rovnou o stovce poslanců a senátorů, nebo dokonce jen o stu poslanců s tím, že senát zruší, sám ví, že to nebude možné provést. Všech 81 senátorů, respektive ústavní většina z nich, určitě nebude pro rozpuštění této parlamentní komory a těžko si lze představit, že se v obou komorách parlamentu najde ústavní většina pro takovouto silnou redukci parlamentního zastoupení.

Takže si Babiš může plácat, co chce. Může přicházet s nápady, které mu jeho marketingoví poradci přinesou a o kterých také ví, že se to lidem bude líbit. Vždyť těch darmožroutů v poslaneckých a senátorských pozicích, kteří berou nehorázné peníze, má každý dost. Takže zase jeden Babišův malý populistický krůček k volebnímu vítězství, který naštěstí nikdy nebude realizován. A to ani tehdy, kdyby snad Babiš disponoval v parlamentu ústavní většinou.