Pokud se otevřeně hovoří o požadavku EU na navrácení 50milionové dotace z evropských peněz ze státního rozpočtu, je celá věc vcelku jasná. Nicméně političtí soupeři A. Babiše chtějí mít, celkem pochopitelně, v rukou všechny trumfy, tak aby A. Babiše při jednání o důvěře vládě v druhé polovině ledna politicky co nejvíce ponížili a potupili.
Vysoká politika holt není karneval, ale tvrdá bitva, ve které se bojuje o příští pozice a pak o konečné vítězství ve válce. A. Babiš si v každém případě musí pořídit mnohem lepší právníky, než jaké dnes má. A tím se nechci jeho právního zastoupení vůbec dotknout. Ale musí to být lidé mnohem razantnější, s celostátní reputací a se schopností věci projednávat i v Bruselu. A. Babiš celou věc podcenil, a to podobně jako Sobotkovo vedení ČSSD kauzu Altner. Nechávat se ve velmi vážných právních otázkách unášet přáními a dojmy, je cestou do pekel. A. Babiš sám musí vědět, jak jej celá kauza nyní ohrožuje.
Pokud se zpráva OLAF v podstatě ztotožní s nálezem české policie, je situace pro A. Babiše velmi a velmi vážná. Jak jsem slyšel ze zaručených zdrojů – a připadá mi to vcelku logické – A. Babiš již v kruhu svých blízkých připustil, že by ve druhém kole sestavování vlády nemusel být premiérem. To by pochopitelně ulehčilo rozhodování o vstupu do vlády například sociální demokracii či lidovcům, ale také ODS.
Příští vláda musí být buď na půdorysu nedávné vládní koalice, anebo na bázi spolupráce hnutí ANO a ČSSD s parlamentní podporou KSČM. Anebo to může být čistě dvoučlenná koalice hnutí ANO a ODS. Osobně se domnívám, že ze jmenovaných subjektů se po lednovém kongresu nejdříve vzpamatuje ODS, která pak jasně zformuluje své podmínky pro vstup do vlády. Bude to nepochybně převzetí dvou ze tří silových ministerstev (finance, vnitro a spravedlnost). I když si neumím představit, kým by je zrovna ODS při personální nouzi, kterou zjevně trpí, mohla obsadit.
Už z tohoto hlediska by sociální demokraté, protože věc nesnese příliš odkladu, neměli plýtvat energií na vnitrostranické referendum v otázce, která je pro ně zcela životně důležitá. A to je účast ve vládě ve druhém kole.
Myslím, že M. Zeman velmi správně odhadl časování celého jednání o sestavě vlády v druhém pokusu na únor, tedy po prezidentské volbě. A poté, co A. Babiš jednak vstřebá parlamentní porážku spočívající ve vyjádření nedůvěry jeho vládě a dále vstřebá zprávu OLAFu a její důsledky.
Samozřejmě, že pro A. Babiše je to do značné míry osobní tragédie, být tak blízko vysněné mety premiéra, pro kterou tolik udělal. Utratil, včetně nákupu nezbytných médií, miliardy, investoval ohromné penzum času a energie, a vládu povede, byť podle jeho pokynů à la Kaczynski, někdo jiný. Ale takový je svět. Svět politiky. Pro ČR by bylo neúnosné, pokud by měla v čele své výkonné moci premiéra, který je obviněn a perspektivně obžalován soudní mocí. A stejně tak by bylo nemožné, aby byla uprostřed EU dlouhodobě úspěšná země, jejíž váda by se opírala o hnutí ANO, které by uzavřelo úzké parlamentní, či dokonce vládní spojenectví s komunisty a xenofobními Okamurovými radikály. To prostě v dnešní Evropě není možné a taková vláda a taková země by se dostala ve vnímání v rámci EU až daleko za Orbána i Kaczynského Polsko, což už samo o sobě není tak úplně nejskvělejší společnost.
