To samozřejmě vytváří vážnou situaci ohrožující nejen energetickou bezpečnost Evropy, ale vytváří to situaci, která může vést perspektivně k nedostatku plynu a ropy v zemích Evropské unie. Američtí zákonodárci z Kongresu samozřejmě také při svém rozhodování silně preferují zájmy své energetické lobby, která mj. začíná dodávat do Evropy zkapalněný plyn z břidlic.
Dodávky zkapalněného plynu by ovšem znamenaly pro evropské země vysoké vstupní náklady spočívající např. ve vybudování terminálů umožňujících příjem této suroviny z lodí. Zatím dodávky zkapalněného plynu z USA pokrývají jen nepatrný zlomek spotřeby v zemích EU. A slyší na ně zejména pobaltské státy a Polsko, tedy země, které jsou v zajetí silných antiruských představ.
Dokonce také předseda Evropské komise J. C. Juncker vyjádřil v tomto týdnu velké znepokojení nad tímto postupem amerických zákonodárců a dodal, že v případě, pokud vzniknou evropským firmám škody, přistoupí EU k protiopatřením vůči Spojeným státům. Rozhodné vyjádření předsedy EK, je vyjádřením, se kterým je třeba stoprocentně souhlasit.
Americký prezident Trump podepsal po schválení Kongresem zákon, který omezuje pravomoci (pravděpodobně protiústavně) výkonné moci se rozhodnout, jak nakládat dále se sankcemi. O pokračování, omezení či modifikace sankcí má podle nového sankčního zákona rozhodovat napříště Kongres USA a nikoliv prezident, jako dosud.
Trump sice zákon podepsal, ale s velkými výhradami a v zájmu uchování „národní jednoty“. Trump si uvědomuje, že pro přijetí takovéhoto typu sankčního zákona proti Rusku existuje v Kongresu Spojených států obrovská většina tento zákon podporujících zákonodárců. Jen tak pro zajímavost, v Senátu návrh zákona prošel většinou 98 senátorů.
V případě, že by Trump zákon vetoval, v krátké době by bylo veto prezidenta přehlasováno a Trump by přišel ve veřejnosti o další politické body v důsledku dalšího velkého politického neúspěchu. Za rozhodováním v Kongresu Spojených států, které zostřilo nebývale vztahy s Ruskem, je potřeba vidět především zájmy vojensko-průmyslového komplexu.
Je jasné, že proti síle vojensko-průmyslového komplexu je i přímo zvolený americký prezident, tedy nejmocnější muž světa, zcela bezmocný.
