USA mají pro letošní rok rozpočet na obranu ve výši cca 650 miliard dolarů. To je zhruba o deset procent více než loni. Ostatní státy NATO, tedy evropské státy a Turecko, vynakládají na zbrojení dalších 200 miliard dolarů. Je jen otázka, proti komu.
Rusové, kterými se straší, že jsou agresivní a jejich armáda, jak to prokazuje její působení v Sýrii, funguje, vynakládají na zbrojení každoročně mezi 50 – 60 miliardami dolarů. To je necelá desetina amerického vojenského rozpočtu…
Koho nebo čeho se tedy země NATO mají bát? Číny, která v tomto roce na obranu vynaloží zhruba 153 miliard dolarů? Anebo ještě někoho jiného?
Zbrojaři spolu s významnou částí evropské a americké politické elity straší údajným nebezpečím údajných nepřátel, kteří už už číhají za hranicí zemí NATO, aby mohli některou ze zemí napadnout. A toto strašení vychází ze snahy zbrojařů trochu si polepšit, pokud jde o objemy prodaného vojenského vybavení.
V EU jsou naštěstí politici, kteří dokáží se zájmům zbrojařů postavit a říci, že zvyšování zbrojních výdajů je sice potřebné, ale stejně tak jsou potřebné výdaje na školství, zdravotnictví, sociální oblast, rozvoj vědy a výzkumu atd, a že podstatné není jen zbrojení, ale také poskytování humanitární a rozvojové pomoci, jak to nedávno vyjádřil předseda EK J. C. Juncker: „„Pokud se podíváte na to, co Evropa dělá v obraně a zároveň v rozvojové a humanitární pomoci, vypadá její srovnání se Spojenými státy poněkud jinak. Moderní politika nemůže být jen o zvyšování výdajů na obranu.“
Také v České republice se najde celá řada „válečníků“, kteří chtějí bojovat za každou cenu, a to zejména navyšováním zbrojních výdajů. V ČR se v rámci politické elity státu přijal jakýsi nepsaný konsenzus, podle kterého se každoročně budou navyšovat zbrojní výdaje, respektive výdaje v rozpočtu ministerstva obrany o deset procent. A pokud bude chtít i příští vláda (a zřejmě bude) dosáhnout na částku 2 % HDP na obranu do roku 2025, bude muset být tempo zvyšování vojenských výdajů ještě strmější…