A jaké jsou příčiny?
Na tragický volební výsledek ve sněmovních volbách zareagovaly „funkcionářské elity“ ČSSD (včetně některých hejtmanů) až na výjimky chaoticky a jen v málo komentářích vedoucích funkcionářů (do jisté míry jen M. Chovanec) se objevilo, co by ČSSD v nastalé situaci vlastně měla dělat. Celá stranická elita ČSSD a ti hejtmani ČSSD, kteří nyní projevují velkou ambicí se prosadit do vedoucích stranických funkcí (Bernard, Netolický, Běhounek) by si měli uvědomit prostou věc. Veřejnost je prostě nechce. Reprezentují politiku, sobotkovskou politiku, která v očích veřejnosti zcela propadla.... Je to smutné a za dva či tři roky to může být úplně jinak, pokud se strana vzchopí k velké změně. Ale zprofanovaní lídři součástí politiky změny být nemohou. A naopak zcela neznámí lidé nikoho nepřesvědčí.
Až na naprosté výjimky se po volbách neobjevily žádné programové cíle, které by strana měla nově sledovat. "Navrat ke kořenům" je nic neříkající blábol lidí bez invence. Až na výjimky se neobjevila žádná sebekritika vedoucích funkcionářů ČSSD. Žádná opravdu kvalifikovaná analýza příčin volebního výprasku. Zato se ale vyrojila celá řada více či méně nevhodných adeptů do vedení ČSSD, kteří svým minulým působením vůbec neslibují uskutečnění změny oproti zcela zkrachovalé sobotkovské politice.
Zatím poslední Ústřední výbor ČSSD uskutečněný měsíc po volbách byl ve znamení bezradnosti, odevzdanosti a neschopnosti udělat cokoli mimořádného, co by vybočovalo z běžné funkcionářské rutiny. Chovancova myšlenka na přímou volbu předsedy strany tam byla dokonce odmítnuta. Část funkcionářů dělá, jakoby se nic nestalo, jakoby ve volbách sociální demokracie získala vcelku slušnou podporu voličů a jakoby se problémy, které se kumulovaly ve straně po mnoho let, zejména ve vedení, ale i na dalších organizačních stupních, daly vyřešit tím, že se vysedí.
Pokud vedoucí osobnosti ČSSD, a to není jen užší vedení ČSSD, kterému již zcela došla invence, neudělají něco, co přesvědčí voliče, že mají sílu se změnit a zejména změnit zcela zásadním způsobem politiku ČSSD, bude strana pokračovat ve volném pádu hluboko pod 5 %.
Vedoucí funkcionáři ČSSD by měli odložit osobní zájmy stranou a pustit do čela strany ty skutečně nejschopnější a neuvažovat o strategii fíkových listů, které umožní, aby se na sjezdu za relativně neposkvrněným člověkem zcela bez schopnosti řídit v mimořádně složité situaci stranu, schovalo několik stranických rutinérů, kteří ve veřejnosti, tedy ve volbách, zcela propadli.
Vedení strany musí začít rychle pracovat na nových programových cílech, svolat na začátek ledna mimořádný Ústřední výbor a revokovat tam své usnesení z listopadu, tak aby bylo umožněno uskutečnit přímou volbu předsedy ČSSD všemi členy. A ne jen zúženým okruhem funkcionářů a na nich z nejrůznějších důvodů závislých osob na sjezdu.
Pokud vedoucí funkcionáři ve vedení i v krajích nebudou schopni zajistit změnu, budou blouznit např. o tom, že skončilo období bipolární politiky (tzn . že skončilo soupeření po ose levice-pravice; tedy že nejsou levicová témata) strana na podzim v příštím roce ve volbách zcela shoří. V komunálních volbách přijde o většinu svých zbývajících pozic a v senátních volbách bude úspěchem obhajoba jednoho mandátu z třinácti obhajovaných mandátů… Chlapci, pojďte z hrušky dolů.