Jak se zdá, páteční a sobotní sjezd ČSSD takovouto úlohu zrovna nesplnil. Delegáti sjezdu vyhověli naléhání předsedy ČSSD Sobotky a zvolili mu do vedení strany ty lidi, které chtěl. Z hlediska Sobotky je to volba logická, z hlediska budoucího vývoje ČSSD už méně.
Sobotka se velmi pravděpodobně, tedy s pravděpodobností hraničící s jistotou, připravuje ke své poslední volební kampani coby lídr strany. Nejnovější průzkum TNS Kantar ukazuje totiž reálnou sílu dvou největších politických rivalů, tedy hnutí ANO a ČSSD, a to v poměru 32 % ku 15 %.
Babiš jistě ve volbách nebude mít třetinu hlasů, ale sociální demokracie by velmi pravděpodobně, pokud by byly volby nyní, neměla zdaleka ani těch 15 %, které ji přisuzuje průzkum TNS Kantar(v průzkumu Médea Research z minulého týdne by ČSSD dosáhla na 14, 1 %).
Zdá se, že vývoj volebních preferencí je pro ČSSD dlouhodobě nepříznivý a preference této strany se pohybují na sestupné trajektorii, která v říjnových sněmovních volbách může vyústit ve výsledek 10-12 % hlasů. Sjezd, pokud by měl dramatickou koncovku a přinesl by něco jiného nežli nudu, by byl jistě schopen přerušit tuto trajektorii, tak aby nabrala trochu jiný směr. Sjezd ovšem vydal signál, že ČSSD preferuje stabilitu, dalo by se říci spíše stojaté vody, stagnaci před dynamikou a novými lidmi.
J. Tejc jistě není dokonalost sama, ale pokud by byl členem vedení ČSSD, byl by to zajímavý rozpor, který by mohl zvýšit dynamiku celého vedení ČSSD. Rozumný předseda ČSSD by jistě netrval na tom, aby za sebou a vedle sebe měl jednobarevné vedení, které mu při diskuzích odpovídá pouze ozvěnou jeho hlasu.
Tím, že byl sjezd zkrácen, byla česká veřejnost prakticky úplně ochuzena o diskusi z řad delegátů. A to je špatně. Sjezd tak od začátku do konce vypadal, že je vynikajícím způsobem zrežírován podle scénáře Starec – Březina, a výsledky této režie v personální oblasti podle toho vypadaly.
Lídři sociální demokracie se téměř bez výjimky vymezovali vůči Babišovi a hnutí ANO. O tom, jak je tato rétorika ošidná, jsme se mohli dozvědět hned vzápětí, kdy Sobotka připustil, že pokud ČSSD vyhraje volby (což je nyní science fiction), může jít do vládní koalice po volbách opět s hnutím ANO. Pokud bude na cílové pásce ČSSD za hnutím ANO, jak se vyjádřil Sobotka, půjde jeho strana do opozice.
Sobotka a jeho věrní neustále hovoří o potřebě cosi stmelovat. Jsou dnes tak stmelení, a to už více než 2 roky od posledního sjezdu, když už ve vedení strany není nikdo, kdo by měl k Sobotkově politice výhrady, že strana jde od doslova dvaceti k desíti.
ČSSD prostě potřebuje pluralitu, a to i pluralitu vyjadřovanou navenek rozdílnými názory. To ovšem nemusí znamenat žádné hádky, ale každá skutečně velká západoevropská strana je také pluralitní.
Sjezd ČSSD, tak jak proběhl, byl zkrátka šancí, ale zdá se, že šancí promarněnou. Pokud příští průzkumy agentur jako je TNS Kantar, Median, STEM či Médea Research neukážou alespoň opticky významný nárůst volebních preferencí, byl sjezd opravdu jen promarněnou šancí.
Kromě pádu k deseti procentům hlasů získaným ve volbách, který, zdá se, sjezd ČSSD spíše pojistil, než aby ho odvrátil, nad sociální demokracií také stále ještě visí hrozba „Altner“. Tedy nutnost zaplatit dědicům advokáta Altnera až 337 milionů korun. I čtvrtinová částka by přitom byla pro ČSSD kritická, a to tím více, čím méně se jí na podzim vydaří volby do poslanecké sněmovny…
