Drahošovi a Horáčkovi se vyjadřování k prezidentovu zdravotnímu stavu zřejmě zdá být nevkusné, a zcela nepochybně jim také někdo poradil, že je to věc, která naopak může vzbuzovat sympatie vůči současnému prezidentovi. M. Topolánek se však odhodlal odhodit – obrazně řečeno – bílé rukavičky a mluví o prezidentovu údajně špatném zdraví jako o něčem, co by M. Zemanovi mohlo zabránit v dokončení celého pětiletého prezidentského funkčního období. M. Topolánek po razantním vstupu do volební kampaně ovšem narazil na meze svých možností.

Na jednu ze svých největších mezí vlastně narazil hned první den, kdy oznámil svou prezidentskou kandidaturu. Jeho dlouholetý přítel a tajemník, který byl u začátku i konce Topolánkovy premiérské kariéry, M. Dalík, nastoupil k výkonu trestu do ruzyňské věznice… Byla to jakási symbolická tečka za Topolánkovou vládou, která samozřejmě nemůže být zpřehlédnuta potenciálními voliči.

M. Topolánek šlape jako slon v porcelánu i v různých dalších významných tématech. Velkým segmentem stoupenců hnutí ANO, kterých je v tuto chvíli určitě přes třetinu potenciálních voličů, jsou nepochybně7 nelibě vnímány Topolánkovy útoky na A. Babiše. Jsou možná pochopitelné, ale pokud se Topolánek chce dostat v 1.kole prezidentské volby do podobně marginální polohy, do jaké se dostal ve volbách do Sněmovny M. Kalousek, může v nich i nadále pokračovat...

Vyšší příjmové vrstvy městského obyvatelstva, které Topolánka kdysi coby šéfa ODS volily, zase jistě nemile zaujalo jeho tažení proti Bruselu.

České vyšší měšťanské vrstvy občanů jsou totiž ty, které zatím mají z členství ČR v EU největší benefity a nemusí mít vůči EU, a také nemají, žádné mindráky, jako je zřejmě má M. Topolánek.

Topolánkova volební hesla na plakátech jsou sice úžasná, nápaditá, ale strategie jeho volební kampaně je špatná a taktika srandovně chaotická.

Útoky osobního charakteru na prezidenta Zemana jsou zoufalstvím, jak to vcelku trefně charakterizoval prezidentův mluvčí Ovčáček. Pomohou spíše Zemanovi nežli Topolánkovi.