V posledních několika letech se tento vliv tzv. kmotrů, jak jsme těmto lidem uvykli říkat v ODS, stával stále větším a větším, až se dostali do situace vlastně určujícího faktoru politiky vedení ČSSD. Pojmenujme si tyto lobbistické skupiny.
Nebudu hovořit o těch, kteří pracují standardními metodami a kteří zastupují zájmy silných společností, které postupují a budou postupovat vždy tak, že se budou snažit ovlivňovat politická rozhodování. Samozřejmě v první řadě politická rozhodování vládních stran, ale také, pokud se budou hledat hlasy v Poslanecké sněmovně, i rozhodování opozičních politických stran.
Agentura Bison and Rose kdysi spolupracovala jen se Sobotkou, aby později změnila modus spolupráce na kooperaci s prvním místopředsedou ČSSD Chovancem. Šéf této agentury Růžička se stal jedním z poradců ministra vnitra, a měl tak kdykoli přístup na ministerstvo vnitra k ministrovi.
Druhou skupinou, mimořádně vlivnou, je Radek Pokorný, advokát z vlivné advokátní kanceláře, jejímž je vůdčím prvkem, majícím své zájmy u arbitrážního soudu, byznysu v oblasti marketingu a tak dále. Také R. Pokorný pracuje s marketingovou agenturou a samozřejmě silně využívá zázemí vydavatelství Economia, především Hospodářských novin, v čemž se projevuje jeho blízkost se zkrachovalým uhlobaronem, miliardářem a majitelem Economie, Z. Bakalou. Tito dva pánové mají také společné dědictví, do kterého je, bohužel, zapleten také bývalý premiér za ČSSD B. Sobotka. O působení dua Pokorný-Sobotka se bude velmi intenzivně zajímat sněmovní vyšetřovací komise, ustavená z iniciativy Pirátů a hnutí ANO v Poslanecké sněmovně k problematice privatizace OKD. Zdroje z Lidového domu, asi ne bezdůvodně, tvrdí, že za kauzou lithium stála právě iniciativa Radka Pokorného. Nikdo jiný by asi prostřednictvím premiéra nedokázal přinutit ministra průmyslu 14 dní před volbami k podpisu hloupého memoranda s australskou firmou. To, že vše má nějakou cenu, včetně rozhodnutí tohoto typu, je zřejmé.
Třetím lobbistickým centrem, které se za daných okolností snaží chytit iniciativu, je J. Tvrdík. Úmyslně odděluji J. Tvrdíka od Číňanů. Zájmem CEFC China jistě není vměšovat se do české politiky. To pouze J. Tvrdík, jako slon Brundibár, šlape v poltickém porcelánu.
On stojí za návrhy personálního charakteru, konkrétně za kandidaturou Jana Hamáčka na funkci předsedy ČSSD. To, že se jedná o další retardační moment v politice ČSSD, neboť J. Hamáček, který je Sobotkovým místopředsedou ČSSD, nepředstavuje potřebou změnu, je Tvrdíkovi srdečně jedno. On se domnívá, že na sjezdu s pěti sty prověřenými delegáty je možné zvolit předsedou i slona Petra.
O tom, že ve straně není právě optimistická nálada, svědčí i hysterická reakce dosavadních stranických špiček na iniciativu „Zachraňme ČSSD“. Iniciativa „Zachraňme ČSSD“ jistě není vzorem dokonalosti, a ani o tento predikát neusiluje, ale může být cennou iniciativou na rozhýbání členské základny. Diskutovat pět týdnů před volbami uvnitř strany nebo vně strany, je v zásadě jedno. Jde o to získat také pozornost zatím zcela lhostejné české veřejnosti. Současné vedení ČSSD za zhruba 80 dní, které proběhly od tragického volebního výsledku, prakticky není vidět. A kde vznikne volný prostor, je možné očekávat jeho rychlé zaplnění, což se v případě iniciativy „Zachraňme ČSSD“ podařilo.
Jako nejdůležitější moment, který negativně působil na volební výsledek ČSSD v posledních letech, vidím právě vliv kmotrů na politiku vedení ČSSD, ale také vliv těchto kmotrů na další organizační stupně ČSSD. Pokud bude tento vliv pokračovat, strana v podzimních volbách úplně shoří. Nebude prostě schopna se vymanit ze sevření kmotrů a nebude schopná se politicky resuscitovat.
