Takže stručně a jasně – bohatí bohatnou a zbytek ne. Samozřejmě jsem neočekávala, že by se mocní zaobírali zrovna touto otázkou, a tak se chci podívat na to, co řešili jiného.

Protekcionismus 2.0

Obecně vzato mělo fórum v Davosu neoficiálně jedno téma, a tím byl boj proti nové vlně protekcionismu, tzv. protekcionismus 2.0. Davos se snažil řešit otázku, co dělat se světem, ve kterém sílí populistický tlak, šíří se státní kapitalismus, pokračuje geopolitická recese a hlavně znovu dochází k navracení obchodních bariér. Toto všechno se přitom děje v kontextu tzv. světa G-Zero (objevující se mocenské vakuum zapříčiněné úpadkem vlivu Západu + vzestupu Číny, Indie apod.).

Problém pro Davos je ten, že žádný významný politický představitel neprojevil zájem či ochotu nastavit nová pravidla hry, která by měla na starost tyto rychle se objevující transformace řešit.

Pro zástupce v Davosu je velmi nemilé, že se některé vlády snaží chránit komparativní výhody v tradičních odvětvích, jako jsou zemědělství, kovy, chemikálie a strojní zařízení. Zároveň také zasahují do odvětví digitální ekonomiky a průmyslu, a průmyslu náročného na inovace – s cílem zachování duševního vlastnictví a souvisejících technologií jako klíčových složek národní konkurenceschopnosti.

Nová forma protekcionismu však způsobuje, podle účastníků v Davosu, škody na mezinárodním poli, jelikož je zaměřena především na politické protivníky. Vznik a regulace zahraničních investic je stále častěji více politizována, jelikož se státy (velmi logicky) stále častěji bojí vzniku cizí kontroly nad domácími hráči a citlivými technologiemi.

Davos vs. 99 %

Světové ekonomické fórum v Davosu opět jednou ukázalo, v jak fantazijním světě mocní tohoto světa žijí. Namísto toho, aby řešili, že globalizace vedla k vytvoření společnosti (myšleno jak v rovině mezinárodní, tak národní), která se dělí na vítěze a poražené, jak to dokazují statistiky od Oxfam z úvodu článku, tak jim jde pouze o zachování globalizace jako takové. Je samozřejmě logické, že všichni chtějí chránit své mocenské místo, ale jak je možné doufat ve vytvoření stabilního prostředí ve chvíli, když se 99 % obyvatel světa bojí o finanční stabilitu rodiny (či bojují se zadlužením), mladé páry neví, jestli si budou moct dovolit vlastní rodinu, mladé rodiny s dětmi neví, jestli si budou někdy moct dovolit vlastní bydlení, pracovníci se bojí o výši svého důchodu a důchodci živoří?!

Osobně se domnívám, že mocní neprohrávají kvůli tomu, že myslí na zájmy svého státu, ale prohrávají kvůli tomu, že myslí pouze na zájmy své vlastní.

V České republice to krásně ukázaly kauzy OKD a Lithium. Pokud globalizace vytváří prostor, ve kterém je vše na prodej a státy se mají prodávat té nejvyšší nabídce, pak je třeba se bavit o zásadní reformě globalizace, a nikoliv o tom, kterak toto monstrum udržet při životě. Je možné, že protekcionismus 2.0 není onou spásnou myšlenkou, ale jedno jisté je – státy vydané na milost globalizaci musí mít možnost se bránit a zachovat své dědictví pro budoucí generace.