Jakožto levicová politička jsem bytostně přesvědčena, že aplaudovat pravicově nacionálním stranám je zvláště odporný druh hyenismu. Zvláště nechápu, jak někdo, kdo si na svůj politický štít “hrdě“ dává obranu českých zájmů, může mít radost ze vzestupu stran, které se staví proti Benešovým dekretům a tedy i proti českému právu. Přitom to je přesně to, co dělá “hrdý Čech“ Tomio Okamura, který podporuje stranu Alternativa pro Německo (AfD).
Podívejme se na nyní na internetové stránky zmiňované německé strany, na kterých mj. najdeme článek „Nedemokratické Benešovy dekrety po 70 letech konečně zrušit!“. Zveřejňuji nyní tento text v plném znění. „Přesně přes 70 lety, 21. října 1945, byly v tehdejším Československu vydány tzv. Benešovy dekrety. Na jejich základě byly do roku 1947 paušálně prohlášeny za nepřátele státu, vyvražděny, vyhnány a zbaveny majetku téměř tři miliony Němců. K tomu prohlásil europolitický mluvčí frakce AfD (v saském zemském sněmu) André Barth:
Vyhnání na bázi Benešových dekretů dodnes hrozně působí na přímo postižené, kteří byli tehdy dětmi nebo mladými lidmi. Zvláště proto, že se týkaly všech Němců v Čechách a na Slovensku a ti byli mučeni a vyháněni nikoli kvůli konkrétním spáchaným skutkům, nýbrž jen kvůli národní příslušnosti. Majetek zkonfiskovaný mrtvým a vyhnaným Němcům připadl na základě těchto dekretů československému státu.
Dodnes jsou tyto dekrety platným právem v zemi s námi sousedící. Jen málokdo ví, že těmto dekretům padla za oběť také maďarská národní skupina. Dnešní Česká republika by udělala jako členský stát EU a demokratická země dobře, kdyby tyto dekrety 70 let po skončení války prohlásila konečně za neplatné. Ojediněle jsou mezitím i v Česku připomínány zločiny vyhnání a pochody smrti, do kterých byli vyláni Němci. Zvláště když rakouský znalec mezinárodního práva Felix Ermacora, bývalý expert OSN, došel ve svém posudku už v roce 1991 k závěru, že vyhnání naplňuje skutkovou podstatu genocidy.
V dodatkovém protokolu k Lisabonské smlouvě ovšem Česko trvá na zachování dekretů, které byly vypracovány už dlouho před skončením války českou exilovou vládou v Londýně. Zřejmě tak má být bráněno eventuálním právním nárokům sudetských Němců.
Stále ještě platné dekrety zabránily například v tomto roce navrácení východočeského renesančního zámku Opočno šlechtické rodině žijící v Rakousku a Řecku. Zámek má zůstat ve vlastnictví českého státu. Teprve v září o tom rozhodl Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou. Opočno bylo po druhé světové válce zkonfiskováno na základě Benešových dekretů. Předtím nacisté zbavili tohoto majetku původní šlechtické majitele. Ti byli židovského původu."
Seznamme se však s Alternativou pro Německo ještě o něco důkladněji. Spoluzakladatel strany a nyní poslanec Bundestagu Alexander Gauland před nedávnými volbami prohlásil, že Němci by měli být hrdí na úspěchy svých vojáků z obou světových válek. Někdo, kdo skutečně zná české dějiny a je mu blízká obrana českého národa, by se mohl v tuto chvíli zeptat, jestli mezi tyto úspěchy německých vojáků zástupce AfD počítá i 360 tisíc československých obětí nacismu, zničení Lidic a Ležáků, Terezín apod. Skutečný český vlastenec by si tyto otázky položil a s největší pravděpodobností by ho donutily, aby svou podporu takovému uskupení stáhnul. Tomio Okamura tak neučinil, a je i z toho důvodu pro mě osobně nedůvěryhodným a falešným českým politikem.
Chápu, jsou volby a slibem neurazíš, ale z výše uvedených důvodů nechápu, jak někdo Okamurova ražení může hovořit o obraně národních zájmů. Neví o nich nic, když se paktuje s těmi, kteří odmítají Benešovy dekrety a ve své troufalosti je označují za nedemokratické. Neví o nich nic, když podporuje ty, kteří pošlapávají českou historii a cítí hrdost za zbabělé zločiny německých vojsk. Okamura pro mě není vlastencem a obráncem českých zájmů. Je pouze z byznysu znuděným populistou, který chce moc a využívá k tomu něco, čemu přitom vůbec nerozumí - českou hrdost.
