Sněmovna se s dokumentem, který má skoro 1600 stran a nedozírné důsledky pro ekonomiku, životní prostředí, práva zaměstnanců apod., lidově řečeno moc nepárala, a tak se ratifikace pomalu blíží do finále. Je přitom zcela zřejmé, že si naši zákonodárci neuvědomují možná nebezpečí této smlouvy, což může souviset i s vysokou aktivitou lobbistických skupin, které se nemohou schválení smlouvy dočkat. V zákulisí se však proslýchá, že s narůstajícím povědomím o této smlouvě se v Poslanecké sněmovně šíří i panika a znepokojení nad obsahem dohody.

Frakce Evropského parlamentu GUE/NGL, jejíž je KSČM členem, stále stojí pevně za svým závazkem preferovat zájmy evropských občanů před zájmy korporací a podle toho i o smlouvě CETA hlasovala. Předkládám tímto zkrácené stanovisko naší frakce k této smlouvě, které osvětlí, proč tuto smlouvu odmítáme. Doufám, že se tak podaří ozřejmit i ty stinné stránky dohody, kterých je až příliš mnoho, i když jsou tak hloupě přehlíženy.

Vzhledem k tomu, že

    uzavření dohody o volném obchodu mezi EU a Kanadou není slučitelné s pokrokem Evropské unie určující si svou vlastní cestu a prosazující své cíle z hlediska ochrany životního prostředí, uplatňování zásady předběžné opatrnosti, sociální soudržnosti, důstojné práce, obrany občanských svobod zejména s ohledem na ochranu údajů, přístupu ke zdravotním službám, politik v oblasti kultury a kulturní rozmanitosti, potravinového zabezpečení a ochrany rodinných zemědělských podniků;

    harmonizace pravidel EU a Kanady nesmí za žádných okolností ohrozit zdraví spotřebitelů nebo snížit kvalitativní standardy, jež musí splňovat výrobky Kanady uváděné na evropský trh;

    standardy v oblasti zemědělských produktů se mezi EU a Kanadou značně liší a snížení standardů není slučitelné a přijatelné;

    zmírnění regulační zátěže by mělo být vždy pečlivě zváženo s ohledem na právo spotřebitelů na informace a právo občanů na společnost poskytující právní jistotu;

    institucionalizovaná spolupráce v oblasti regulace v současné podobě navržené Komisí ohrožuje legislativní výsady Evropského parlamentu i vnitrostátních parlamentů;

    tajný charakter vedení jednání o dohodě CETA vedl k nedostatečné demokratické kontrole nad průběhem jednání; vzhledem k tomu, že úplný přístup k hlavním dokumentům z jednání poskytnutý poslancům na různých správních úrovních na obou stranách Atlantiku a novinářům, výzkumným pracovníkům a občanům a organizacím občanské společnosti by byl projevem demokratické zásady; vzhledem k tomu, že konsolidovaná znění by měla být okamžitě zveřejněna;

    vliv lobbistů za zájmy korporací je daleko větší než vliv lobbistů z občanské společnosti a jejich kontakt s Komisí je až desetkrát častější;

    globalizace je v současnosti nedostatečně regulována a obchodní dohoda, která se soustředí na další deregulaci tím, že se zaměřuje zejména na necelní překážky obchodu, by poškodila práva pracovníků a spotřebitelů, zatímco velké korporace a investiční fondy by tento druh liberalizace ještě více využily; je zapotřebí dohoda, která se soustředí na ochranu pracovníků, spotřebitelů a životního prostředí;

    je obtížné posoudit skutečný dopad dohody CETA na hospodářství EU i Kanady, neboť studie ukazují protichůdné výsledky; dohoda CETA nepřinese vyřešení dlouhodobých strukturálních hospodářských problémů v EU ani jejich hlavních příčin;

    87 % z více než 20 milionů malých a středních podniků v EU závisí na domácí poptávce a je pro tyto podniky důležitější, aby se pokročilo v dalším rozvoji místního, regionálního a společného evropského trhu;

    dohoda CETA neobsahuje kapitolu o malých a středních podnicích;

    oblasti, které jsou převážně venkovské a jež jsou zaměřeny na konkrétní činnosti a mají jen omezené alternativy, jsou vysoce citlivé vůči dopadům dohody CETA; venkovské oblasti a zaměstnanost na venkově ohrožuje odklon od tradičních modelů zemědělství, který tato dohoda přinese;

Frakce GUE/NGL

  odmítá současnou dohodu CETA;

    domnívá se, že ambiciózní „celosvětové standardy“, jež Komise slibuje stanovit prostřednictvím dohod, jako je TTIP a CETA, jsou mýtem, neboť uvedené dohody obsahují pouze dvoustranné vzájemné uznání;

    naléhavě vyzývá Komisi, aby měla na paměti, že dohoda CETA a další obří obchodní dohody zavedou fakticky standardy, které z dalších jednání o obchodu vyloučí asi 130 zemí;

    odmítá dohodu CETA, neboť se snaží zvýšit zisky nadnárodních společností namísto toho, aby posilovala společnost;

    vyzývá Komisi, aby zajistila, aby cílem kapitoly týkající se udržitelného rozvoje byla plná a účinná ratifikace, provedení a uplatňování osmi základních úmluv Mezinárodní organizace práce (MOP) a jejich obsahu, Agendy důstojné práce MOP a hlavních mezinárodních dohod v oblasti životního prostředí;

    zdůrazňuje, že strany dohody nesmí podporovat obchod nebo přímé zahraniční investice pomocí snižování domácích pracovněprávních předpisů a že žádné ustanovení dohody by nemělo stranám bránit v uplatňování jejich vnitrostátního práva;

    zdůrazňuje, že zesílená hospodářská soutěž v oblasti investic mezi bankami a dalšími poskytovateli finančních služeb se sídlem v EU a kanadskými bankami a dalšími poskytovateli finančních služeb dále zvyšuje propojenost finančních systémů v Kanadě i EU a jejich zranitelnost vůči vnějším otřesům a krizím;

    konstatuje, že finanční odvětví se bude za účelem získávání trhů chovat rizikověji, prodávat více finančních produktů s vysokým rizikem a omezovat služby pro méně zámožné klienty;

    zdůrazňuje, že je zásadní dohodu CETA a další srovnatelné dohody o volném obchodu odmítnout, neboť zvyšují zranitelnost evropských malých a středních podniků vůči nadnárodním společnostem;

    připomíná, že během veřejných konzultací o systémech ochrany investic se 97 % dotázaných stavělo záporně k jakémukoli druhu rozhodčího řízení mezi investorem a státem s tím, že pouze žalujícímu investorovi a obžalované vnitrostátní vládě země je umožněno být stranou soudního řízení;

    konstatuje, že navrhovaný systém soudů pro investice neobstál v demokratické zkoušce a zaručuje korporacím právo obejít vnitrostátní soudy, přičemž umožňuje zahraničním investorům zvláštní přístup k mimořádně mocnému procesu mezinárodního soudního rozhodnutí, jež může zahrnovat miliardy eur z veřejných finančních prostředků;

    konstatuje, že rozhodčí soudci budou placeni na základě počtu projednávaných případů a investovaného času, což bude vytvářet pobídky pro prodlužování řízení s významnými náklady pro daňové poplatníky;

    konstatuje, že 80 % amerických společností má významný kapitálový podíl v určité kanadské společnosti a že podpisem této dohody dává EU těmto společnostem příležitost zahájit soudní řízení proti vládám jejích členských států na náklady daňových poplatníků;

    konstatuje, že CETA by zahraničním investorům umožnila podávat žaloby na členské státy EU z důvodu právních předpisů, které schvalují a jež ovlivňují zisky investorů, včetně těch, které byly navrženy za účelem ochrany veřejného zdraví, životního prostředí nebo práv pracovníků; dále konstatuje, že nezávislý odborník OSN prohlásil, že dohoda CETA není slučitelná s právním státem, demokracií a lidskými právy, a uvedl, že obchodní dohody by měly být ratifikovány až poté, co bylo provedeno posouzení jejich dopadů na lidská práva, zdraví a životní prostředí, což se v případě dohody CETA nestalo;

    konstatuje, že i když vláda Belgie oznámila, že požádá Soudní dvůr o stanovisko k tomu, zda je platnost systému soudů pro investice v souladu se Smlouvami EU, žádná evropská instituce tak neučinila a Soudní dvůr nebyl požádán ani o právní stanovisko k tomu, zda je v souladu se Smlouvami EU platnost systému soudů pro investice v podobě vícestranného soudu pro investice;

    připomíná, že právo obou stran na regulaci podléhá ustanovením dohody CETA, čímž snižuje regulatorní prostor pro vnitrostátní orgány;

    konstatuje, že smíšený výbor CETA bude mít v budoucím legislativním procesu dalekosáhlé pravomoci, aniž by podléhal demokratické kontrole;

    odmítá přístup takzvané „živoucí dohody“ a vyžadování toho, aby byly dojednány všechny důležité podrobnosti dohody, přičemž se domnívá, že nic by nemělo být dohodnuto, dokud není dohodnuto vše; odmítá návrh, podle nějž by regulatorní otázky měly být dodatečně přeneseny na zvláštní odborné skupiny, což by vedlo k obcházení demokratického legislativního procesu;

    domnívá se, že Komise by se měla zaměřit na dohody a smlouvy, které brání lidská práva a udržitelný rozvoj, nikoli současnou obchodní politiku, jež je prospěšná jen pro nadnárodní korporace;

    domnívá se, že v dohodě CETA není dostatečně zakotvena zásada předběžné opatrnosti a její budoucí uplatňování;

    odmítá skutečnost, že z ustanovení dohody CETA nejsou jasně vyloučeni veřejní dodavatelé vody, což vede k situaci, kdy by vládní politiky v této oblasti sloužící k ochraně přístupu k čisté a bezpečné pitné vodě mohly čelit žalobě podle kapitoly o investicích coby „překážky pro obchod“, která by potvrdila precedens pro všechny politiky ve veřejném sektoru; dále konstatuje, že dohoda CETA neobsahuje popis nebo definici veřejných služeb;

    odmítá hrozby, které dohoda CETA představuje pro veřejná politická opatření v odvětví veřejného zdraví, a odmítá právo zahraničních investorů zpochybnit tato opatření na základě ustanovení o zahraničních investicích; lituje skutečnosti, že převáží obchodní zájmy nadnárodních společností, které jsou podpořeny systémem rozhodčího řízení, zatímco lidská stránka a práva pacientů jsou opomíjeny;

    konstatuje, že dohoda CETA by podnítila finanční odvětví k přijímání větších rizik – zapojením se do spekulativních investic – za účelem přežití na více konkurenčním mezinárodním trhu; domnívá se, že CETA rovněž omezí možnosti regulace, které mají k dispozici vlády k řešení finanční nestability;

    konstatuje, že dohoda CETA bude mít negativní dopad na přístup k léčivým přípravkům; domnívá se, že dohoda CETA může oslabit kvalitativní standardy a dostupnost služeb obecného zájmu (sociální služby, zdravotní péče, vzdělávání, voda);

    poznamenává, že dohoda CETA nezahrnuje posouzení možného dopadu na ceny léčivých přípravků;

    vyzývá Komisi, aby se pevně zavázala k důslednému zachování současných i budoucích standardů v oblasti bezpečnosti potravin, lidského zdraví, zdraví rostlin a plodin, ochrany životního prostředí, ochrany spotřebitelů a zdraví a dobrých životních podmínek zvířat, které jsou stanoveny právními předpisy EU; vyzývá také Komisi, aby zajistila, že v budoucnosti nebude žádným způsobem bráněno posílení těchto standardů, že nebudou oslabovány základní hodnoty EU, jako je zásada předběžné opatrnosti a udržitelné zemědělské hospodaření, a že občané EU budou moci mít nadále důvěru ve sledovatelnost a označování produktů na trhu EU;

    vyzývá Komisi, aby vyvinula veškeré úsilí s cílem zajistit, že dovoz zemědělských produktů do EU bude povolen pouze tehdy, pokud byly vyrobeny způsobem, který je v souladu s evropskými standardy pro ochranu spotřebitele, dobré životní podmínky zvířat a ochranu životního prostředí a minimálními standardy sociální ochrany;

    konstatuje, že dohoda CETA může s ohledem na svůj negativní dopad na změnu klimatu a oslabování environmentálních, sociálních a pracovních práv pouze potlačovat náš cíl dosažení cílů udržitelného rozvoje;

    odmítá skutečnost, že dohoda CETA oslabuje ochranu osobních údajů občanů EU;

    odmítá dohodu CETA a neuděluje svůj souhlas.

                  Doufám, že si čeští poslanci uvědomí, co všechno je kvůli této smlouvě v sázce. Neznalost totiž neomlouvá, a pokud navíc bude mít za následek snižování životní úrovně v celé EU a tedy i České republice, měli by si být naši poslanci zcela jistí prospěšností toho, co se chystají schválit. CETA totiž není zdaleka tak růžová, jak to lobbisté malují. Poslance za ČSSD bych také chtěla upozornit na fakt, že její vlastní europoslanci smlouvy CETA v Evropském parlamentu nepodpořili, jelikož si byli rizik vědomi. Uvidíme, jestli nakonec v českých poslancích zvítězí smysl pro zodpovědnost, či zájmy lobbistických skupin. Doufám v to první, ale obávám se druhého, a to bez ohledu na to, jak moc se v České republice blíží volby.