Já jsem samozřejmě chtěl reagovat i na věci, které tady řekl jak pan předseda Tomio Okamura, nebo paní předsedkyně Alena Schillerová, ale bohužel oni řekli své projevy a odešli z tohoto jednacího sálu, takže těžko se k nim potom hovoří a reaguje na věci, které tady zazněly a jsou zjevně nepravdivé a některé i bohužel lživé. Já si tedy dovolím říci pár podstatných věcí ještě k tomu, co řekl kolega pan ministr vnitra Vítek Rakušan k důvodům, které za jeho resort jsou důležité pro to, proč máme mít dál stav nouze do konce května, proč žádáme Sněmovnu o prodloužení.
I za resort Ministerstva práce a sociálních věcí je tady jasný důvod, proč potřebujeme prodloužit stav nouze. Ten důvod se týká zlepšení a zrychlení administrativy pro naše občany, občany České republiky, abychom v této výjimečné situaci, kdy úřady práce a především úřednice, které tam pracují, byly schopny tento proces zrychlit, abychom nemuseli postupovat standardně podle správního řízení, aby ta rozhodnutí mohla být rychlejší ve prospěch občanů České republiky. My poté, co jsme si tady schválili Lex Ukrajina, už nepotřebujeme mít to zrychlení pro občany, kteří přichází z Ukrajiny jako váleční uprchlíci. Ale využíváme ten institut v téhle situaci, kdy narostly administrativní nároky na úřad práce ve prospěch českých občanů. To tady chci říct v případě resortu Ministerstva práce a sociálních věcí.
A musíme si uvědomit také, v jaké situaci my dneska jsme. My jsme v situaci, ve které Evropa 82 let nebyla. Nebyla Evropa v situaci, kdy by 10 milionů lidí muselo z jedné části země prakticky během dvou týdnů opustit své domovy. Taková situace tady nebyla, čili my ji všichni máme poprvé. Z těch 10 milionů více než 3 miliony lidí odešly z území Ukrajiny a šly do zemí, které s nimi souvisí, případně do některých dalších, jako je například Česká republika. Opět je to bezprecedentní pohyb takovéto silné migrační vlny lidí, kteří utíkají před válkou z důvodu ohrožení svého života, 7 milionů z nich zůstává v té západní části Ukrajiny, především v okolí Lvova a ve Lvově. A je naší zodpovědností jako lidí, jako aktu lidskosti, se o kohokoli, kdo přichází, jde mu o život, nemá přístřeší, hledá bezpečí, o tyto lidi postarat. Myslím, že to vnímáme každý. Jako jsme si my někteří prožili např. povodně roku 1997, roku 2002, jako jsme si prožili v loňském roce tornádo, tak prostě si myslím, že ti lidé, kteří pomáhali, neváhali na minutu, jestli mají pomoci a jestli pomáhají jenom do nějaké přiměřené míry, prostě šli a pomohli, protože pomoci v takovéto výjimečné situaci je prostě lidské.
A já jsem třeba rád, že v minulosti si otázky, které tady kladl Tomio Okamura, nekladl třeba britský premiér Winston Churchill, protože nevím, jak by dopadla Evropa v bojích v rámci druhé světové války, kdyby on vedl debaty na území Velké Británie a říkal: Milí Britové, není to až moc? Nebereme tady těch, kteří k nám přichází přes kanál, zbytečně moc? Neměli bychom dát nějakou kvótu a říci si, kolik těchto lidí vezmeme? Kolik jich zařadíme do naší armády? A nebude stačit, když jenom ubráníme náš ostrov a za ten kanál k těm Evropanům, Francouzům, Čechoslovákům a dalším už nebudeme vysílat ty naše vojáky? Přece to je za nějakou naši hranici komfortu. Máme se postarat jenom o nás, o Brity... Ne, takovou debatu on a další státníci zaplať pánbůh nevedli. Protože kdyby tam stáli tenkrát v čele těchto států politici, kteří uvažují, jako teď před chvíli tady řekl Tomio Okamura, tak by se možná celý osud Evropy v druhé světové válce odvíjel úplně jiným směrem a možná my bychom tady dneska nestáli. Jsme v situaci, kdy pomoci je naše lidská humánní vlastnost a povinnost.
A já jsem hrdý na české občany, Českou republiku, všechny ty, kteří dneska pomáhají na různých úrovních za to, že pomáhají a jak pomáhají. Za čtyři týdny jsme zvládli obrovský příliv lidí, kteří k nám přišli požádat o pomoc. A já když se s nimi bavím a byl jsem na mnoha jednotlivých krajských asistenčních centrech, tak většina z nich je neuvěřitelně vděčná - nebo všichni, se kterými jsem mluvil, jsou vděční a mají odhodlání v okamžiku, kdy bude bezpečno, aby se mohli na Ukrajinu vrátit, do své vlasti, do svých domovů obnovit svoji zemi. A já bych si přál, aby kdyby nedej bože někdy nastala situace, kdy nám by hrozila podobná situace, aby kdokoli z našich sousedních nebo jiných blízkých spřátelených zemí poskytl stejnou podporu, stejné útočiště, stejnou míru solidarity, jako poskytujeme i my dneska. I to je potřeba v tom kontextu si uvědomit a takto to také chápat.
Když tady zaznívají věci, které tady zazněly, že nepomáháme našim občanům apod., stále funguje celý systém sociální podpory. Náš resort a úřady práce od začátku řeší pomoc lidem v návaznosti na energie. Máme o více než 40 tisíc přijatých a administrovaných příspěvků na bydlení oproti tomu standardnímu počtu. Když nám veškeré ostatní podpory každý měsíc na úřadech práce, zhruba 1,3 milionů administrovaných dávek a podpor, které děláme pro české občany, běží. Všechny tyto věci běží. Zvalorizovali jsme od června tohoto roku mimořádné důchody a jsme připraveni, pokud to bude nutné, udělat mimořádnou valorizaci ještě jednou, pokud ta inflace bude k tomu dávat ten podklad, který je pro to potřeba.
Nezapomněli jsme na české občany. Děláme kroky, kterými se snažíme reflektovat tu situaci a pomoci jim. Ano, neděláme kroky populistické a líbivé na první pohled, neděláme kroky plošné, děláme kroky cílené, abychom pomohli těm, kteří tu pomoc opravdu potřebují, protože jsme v situaci, kdy nemáme žádný zděděný přebytek rozpočtu a každou korunu musíme otočit třikrát, protože když ji vydáme, tak bude chybět v nějaké jiné části rozpočtu. A hledáme ty nástroje. Dneska budeme mít jednání koaliční ká pětky a já tam za resort Ministerstva práce a sociálních věcí nesu několik možných návrhů, jakým způsobem pomoci občanům a domácnostem v České republice. Jsou to návrhy, které mohou být řekněme z této oblasti. Zvýšení valorizace, rodičovského příspěvku, zvýšení existenčního a životního minima, zvýšení příspěvku na mobilitu občanů se zdravotním postižením nebo zvýšení také oblasti slevy na poplatníka a na děti. Hledáme ta řešení, jakým způsobem ponechat v domácnostech lidem více peněz na to zvládnout tu tíživou situaci. Ale aby to řešení taky dávalo smysl. Aby ty peníze, které takto dáme z peněz daňových poplatníků, neskončily ve vyšších maržích řetězců, prodejců. Ale aby skončily u těch lidí. Takže ty cesty opravdu hledáme. Jenom připomenu za poslední dva roky jenom díky zvýšené slevě na poplatníka v českých domácnostech zůstalo navíc 30 miliard korun.
Nástrojem, se kterým jsem třeba osobně měl problém, ale většina ve Sněmovně byla, to znamená úpravu a zrušení superhrubé mzdy, zůstalo opět v českých domácnostech zhruba 70 miliard korun. I to jsou peníze, které tady zůstávaly, zůstávají a ty je potřeba také brát v tom kontextu, že těch finančních prostředků pro domácnosti v tom oběhu zůstalo více.
Pak tady byly zmíněny věci jako argumentace exekucí. Jestli pan předseda Tomio Okamura argumentuje tím, že za posledních pět nebo šest měsíců narostl počet exekucí, tak evidentně, pokud zná systém a principy exekučního řízení, tak to nemohlo být vlivem vlády Petra Fialy. To fakt ne. To aby se někdo do exekuce dostal, tak to byly momenty, které se odehrály rok, dva zpátky. Ale ne za poslední čtyři měsíce nebo pět měsíců vládnutí Petra Fialy. Ale tady zase odpověď, na které pracovala a pracuje společně tato Sněmovna nejenom ze stran poslanců vládní koalice, ale i ze stran opozičních poslanců. A to je třeba řešení této palčivé problematika, kterou si uvědomujeme. A dlouhodobě tato oblast byla podceněna. A jedním z těch řešení je mimo jiné právě i znovu ještě jednou realizované milostivé léto, které v letošním roce bude. Takže další krok, kterým jasně říkáme: Pamatujeme na ty občany, chceme jim dát druhou šanci! Jsme si vědomi toho, že ten stát v minulosti nenastavil férové legislativní právní prostředí pro ochranu občanů a spotřebitel v České republice.
Ty kroky ke zlepšení se udělaly za posledních zhruba šest let. Ale je potřeba zhojit křivdy, které se udělaly před deseti, patnácti lety. Ty křivdy, kdy tam spadly děti a podobně. A k tomu je tady milostivé léto. Takže další krok, kterým jasně reagujeme na to, že vnímáme potřeby, jak pomoci lidem, aby dostali druhou šanci, aby se mohli vrátit do normálního legálního života.
Nezneužíváme stavu nouze, neděláme výběrová řízení v jiných oblastech, kterými bychom si mohli zjednodušit život, proto, abychom něco dali napřímo, jak se říká. Neděláme to. Týká se to výhradně těch konkrétních věcí, které tady zmínil pan ministr vnitra, nebo zmiňuji já, a týkají se agendy našich dvou resortů, případně práce hejtmanů. Nezneužíváme to na jiné oblasti, které nesouvisí, také nesouvisí s tím, jak akutně aktuálně řešit právě ty problémy a důsledky válečné uprchlické situace.
Musím říct, že když tady pan předseda Okamura mluvil o tom, jak tady je potlačována svoboda projevu a podobně, já se tedy přiznám, že nic takového nevnímám. A jestli si tady někdo plete názor za zjevnou evidentní lež, tak to jsou dva rozdílné světy. Jestliže někdo cíleně lže a manipuluje s fakty a na tom má postavené své servery, tak je to naprosto něco jiného než jiný názor. A musím říct, že tady v minulosti pan předseda Okamura na svých sociálních sítích i tady veřejně velmi často ukazoval svůj obdiv vůči Vladimíru Putinovi a jeho režimu. Měl spoustu příspěvků na sociálních sítích, které za poslední dva týdny záhadně zmizely. Proč on sám cenzuruje svůj profil? Proč to dělá na Twitteru a na jiných sociálních kanálech? On se za ty příspěvky stydí? Nebo neměl pravdu? Nebo podporoval někoho, kdo je dneska evidentní agresor, válečný zločinec, někdo, kdo páchá genocidu na nevinném národě, na dětech, na ženách? No zjevně ano. Dneska se to jenom stydí přiznat a říct férově: Já jsem se úplně brutálně uťal.
Adoroval někoho, u něhož v zemi není normální to, z čeho tady byl jeden vtip, který se říkal v dobách komunismu. Jaký je rozdíl mezi Východem a Západem v té svobodě projevu? Že na tom Západě byla ta svoboda projevu i po projevu, zatímco v Rusku máte svobodu projevu několika sekund a ta svoboda skončí v okamžiku, kdy člověk zvedne jenom bílý papír. A už ho seberou policisté. Seberou starou paní. Zatýkají desetitisíce lidí, kteří přijdou svobodně vyjevit svůj názor na veřejnou demonstraci.
Tak takovýto režim tady pan předseda Okamura veřejně opakovaně adoroval. Vladimír Putina adoroval. Někoho, kdo páchá zločiny proti lidskosti na Ukrajině.
Já jsem za poslední dny hovořil s lidmi, kteří mají osobní zkušenost s tím, jak třeba se chovala ruská armáda po anexi Krymu. Mluvil jsem s paní, jejíž bratr byl mučen, protože odmítl jako obyvatel Krymu přijmout ruské občanství. Vytrhali mu všechny zuby a před dvěma týdny ho ruská okupační vojska v bojích zabila. Takovéto příběhy jsme tady schopni sázet, jak se chovala ruská armáda na Krymu. A dneska celý svět vidí, jak se chová dnes v Mariupolu a dalších městech.
Tak si řekněme reálně pravdu, jak je to s tou svobodou, s demokracií, s tím, jak se ctí práva a hranice v podání režimu Vladimíra Putina, který tady byl opakovaně adorován Tomiem Okamurou.
Já si myslím, že dneska jsme v situaci, kdy je potřeba umět pojmenovat jasné věci, když se lže, manipuluje s fakty. Není tady omezen jiný názor. Ten ostatně tady říkáme ve veřejných diskusích, říkáme ty názory v debatách a srovnávat tady na tomto místě jak před pár desítkami minut udělal pan předseda Okamura, že je tady nějaký stav, který byl před rokem 1989 - já jsem byl hodně malý, ale zažil jsem situaci mých rodičů, kteří nemohli studovat, zažil jsem situace, kdy říct jiný názor veřejně znamenalo šikanu, konec zaměstnání, v mnoha případech dlouholetou zkušenost s pracovníky StB a v některých výjimečných případech omezení svobody několika lety vězení. Tyto příběhy mám ve své rodině. Prosím pana předsedu Okamuru, ať nesrovnává to, co bylo před rokem 1989, s dnešní situací. My tady jenom jasně říkáme, že lhát a manipulovat se prostě nemá.
Když to shrnu a podtrhnu celou tu debatu, přicházíme v situaci, kdy přesně pro takové situace byl krizový zákon psán. Pro situace, kdy se řeší nějaký důsledek bezpečnostního rizika. Přísunu většího počtu lidí do České republiky. Pro tyto situace a pro přírodní katastrofy tenkrát tvůrci ten zákon napsali. A pro takové situace se ten zákon má aplikovat. Ta pandemická situace za poslední dva roky byla v jiném rozměru. Tehdy ti tvůrci, když ten zákon psali, na takovýto rozměr pandemické situace nepamatovali. Proto to byl jiný příběh. Proto jsme žádali, ať se k tomu přijme speciální pandemický zákon. Ale v téhle situaci je ten zákon přesně šitý na tento moment. Proto ho využíváme a proto je normální, když vláda přijde - a udělala by to kterákoli jiná vláda - a řekne: My potřebujeme teď ještě krizový stav, nouzový stav, pardon, a potřebujeme ho prodloužit. To ta vláda dělá a jasně se ten výčet těch opatření týká opravdu jenom těch konkrétních situací, které mají pomoci tu situaci zvládnout.
Tento nouzový stav se negativně nedotýká občanů České republiky. Nikdo je neomezuje, nikdo jim nebere jejich práva, nikdo jim nebere jejich majetek a podobně. Tyto informace bohužel běhají v některých dezinformačních e-mailech, ale nic takového vláda nedělala, dělat nebude. To na konkrétní věci, které jsem tady zmínil já a pan ministr vnitra.
Děkuji za pozornost, za podporu a za racionální věcnou diskusi na základě argumentů.
