A právě proto se nyní ucházím o pozici v pražské komunální politice. Právě proto, že ze všech možných setkání s cizinci dobře vím, jakým je pro nás Praha „obchodním artiklem“. Dávám to do uvozovek, protože život určitě nelze poměřovat jen rovnicí nákladů a výnosů, ale v podstatě je to pravda. Praha je lákavým místem pro turisty i obchodníky, a ekonomové by určitě dokázali vyčíslit, kolik naše výstavní metropole přináší do státního rozpočtu.

Jenže také vidím, jak bezohledně s tímto klenotem, který nám odkázali naši předkové, zacházíme. Vidím, jak se z radnice na Mariánském náměstí i z jednotlivých obvodů stávají „korýtka“ pro šikovné kamarády. Vidím, jak kvůli tomu utíkají peníze, které by jinak mohly přispět k tomu, aby naše Praha byla skutečnou perlou, která by lákala k návštěvě, ale i k životu.

Aby bylo naše město atraktivní, k tomu nestačí jen krásné památky a dobré pivo. Není možné zůstat lákavou destinací, když peníze, které by se měly investovat do rozvoje města, končí v kapsách kamarádů vedení města. Není možné, aby Praha měla pověst města, kde vás okradou v taxíku i ve směnárně.

Chtěl bych to změnit. Abych se ani já, ani nikdo jiný nemusel před zahraničními partnery za toto město napříště stydět. A především proto, aby se zde žilo dobře nám všem, kteří považujeme Prahu za svou, máme ji rádi a záleží nám na ní.