Bratři legionáři,
prezident Československé republiky Tomáš Garrigue Masaryk uvedl v pamětním listě uloženém v roce 1927 v mohyle legionářů v Cecové: „Zborov znamená pro náš národní odboj mezník. Vzpomínky na Zborov soustřeďují se především na ty, kdo v úsilí o svobodu a samostatnost položili své životy, avšak vzpomínáme zároveň těch, kdo svým důmyslem vypracovali plán bitvy, plán celkový, plán pro jednotlivé akce. Připomínám to proto, že se na to méně pamatuje. Zborov má svůj význam právě tím, že vojenská udatnost a rozvaha byly harmonicky spojeny a třebaže v celkové světové válce je episodou, nám byl počátkem samostatné armády a odtud jeho značný význam politický."
Masaryk jasně vyzdvihl jedinečný význam hrdinství našich vojáků, našeho vojska, které poprvé u Zborova vystoupilo jako vyšší jednotka a skvěle navázala na dlouholetou úspěšnou výzvědnou službu na frontě. Úspěšné bojové vystoupení tří tisíc vojáků Československé střelecké brigády na šestikilometrovém úseku fronty u Zborova silně zapůsobilo v kontrastu s demoralizovanými ruskými vojsky. Naši vojáci tak pro náš odboj vybojovali u Rusů, u spojenecké koalice, v Praze i u nepřátel vojensky i politicky lepší pozice.
Několik nedostatečně vyzbrojených praporů proniklo třemi liniemi rakousko-uherské obrany, zajalo na tři tisíce zajatců a zmocnilo se množství zbraní, což bylo pohříchu jediným úspěchem celé ruské tzv. Kerenského ofenzívy, která jako celek selhala. Při následné nepřátelské ofenzivě došlo k drtivé porážce ruské armády a jejímu dalšímu rozkladu. Byla to opět československá brigáda, která si zachovala při ústupu disciplínu a bojového ducha, ač počet ztrát při ústupových bojích překročil počet zabitých a raněných v bitvě u Zborova.
Po Zborově bylo v Rusku povoleno další formování československých útvarů a neomezený nábor mezi zajatci české a slovenské národnosti. Konečně na začátku října 1917 tak vznikl československý armádní sbor. Čtyřicetitisícový sbor se stal základem samostatného československého vojska, jehož mezinárodní uznání za armádu vedoucí válku proti Rakousku-Uhersku a Německu vytvořilo precedens k uznání příštího československého státu ještě před koncem první světové války.
Rozbouřené revoluční Rusko však zavedlo naše legie do zápasu o přesun do Vladivostoku a odtud na západní frontu. Na pokus Sovětů zastavit transport a odzbrojit je odpověděly naše legie silou, což vyústilo ve velkolepé ovládnutí transsibiřské magistrály a „přesun vlastním pořádkem", čímž se Čechoslováci dostali na první strany světového tisku.
Zborov také otevřel cestu k formování našich československých legií ve Francii i v Itálii. Mezinárodnímu uznání práva na vytvoření československého státu tak předcházelo uznání existence československé armády ze strany spojenců, tj. Francie, Velké Británie a USA. Spojenci uznali československou armádu bojující proti Německu a Rakousku-Uhersku na třech frontách v Rusku, Francii a Itálii. Všechny deklarace a prohlášení také uznaly Československou národní radu v čele s Masarykem za základ budoucí československé vlády.
Bratři legionáři,
skláním se před vámi, před vaší odvahou, hrdinstvím a vlastenectvím. Nikdo to nemůže lépe vyjádřit než Tomáš Garrigue Masaryk v jeho poselství Československé brigádě po bitvě u Zborova: „Svou husitskou chrabrostí zjednali jste si uznání Ruska i spojeneckého světa, dokázali jste přátelům i nepřátelům, že náš národ je navždy rozhodnut domoci se národní a politické samostatnosti".
S pokorou před vámi, bratři legionáři, odevzdávám pamětní list prezidenta České republiky do památníku legionářů bitvy u Zborova v obci Kalynivka, dříve Cecová. Památník v této podobě vznikl v letech 1926-1927. Nechť se v roce 2017 při stoletém výročí bitvy u Zborova zaskví mohyla legionářů v plné kráse na paměť vás, statečných československých legionářů!
Čest vaší památce!
Miloš Zeman
prezident České republiky
