Vážený pane hejtmane, dámy a pánové, 

chtěl bych především poděkovat nově zvolenému hejtmanu Olomouckého kraje za skvělou organizaci mé návštěvy, a samozřejmě, že toto poděkování se týká i jeho týmu. 

Pokud jde o průběh této návštěvy, byla trochu odlišná od návštěv jiných krajů. V čem? Každý kraj má samozřejmě své problémy. Teď jsem byl nedávno v Karlovarském kraji, kde velkým problémem je lázeňství, a nejenom lázeňství, a na druhé straně Olomoucký kraj na mě působil dojmem kraje, jehož vývoj se postupně zlepšuje, klesá nezaměstnanost, roste reálná mzda a podobně, a tak jsme se mohli více než jinde věnovat celostátním problémům, i když se i tyto problémy odrážejí na krajské úrovni. Konkrétně při besedě se senátory a poslanci jsme diskutovali jednak návrh pana poslance Romana Váni, který se právě týká ústavního zákona o držení zbraní. Jak jistě jako informovaní novináři víte, já jsem tento ústavní zákon podpořil, protože připravuje-li Evropská komise směrnici v opačném gardu, pak jediným řešením je ústavní, nikoli prostý zákon, protože žádná směrnice Evropské komise nemůže stát nad ústavou. 

Při téže diskusi jsme se také zabývali návrhem pana poslance Zlatušky na milosrdnou smrt, neboli eutanázii, a dospěli jsme většinově k názoru, že je to zákon barbarský. Uvedl bych alespoň dva argumenty pro toto stanovisko. První argument říká, že u každé nemoci je naděje, někdy slabá, někdy větší, na vyléčení, a abychom odrazili ten velmi silný protiargument, že nemocný trpí nesnesitelnými bolestmi, chtěl bych připomenout, že dnes paliativní medicína je na takovém stupni svého rozvoje, že je schopna tyto bolesti eliminovat. 

Tolik pokud jde o legislativní záležitosti. Nedávno jsme měli poradu v Lánech s paní ministryní Šlechtovou, a mimo jiné jsme také diskutovali o obnovení tak zvaného domovského práva. A mě samozřejmě zajímalo, co na to budou v Olomouckém kraji říkat starostové i občané jednotlivých obcí. Zdá se, že se to setkalo vcelku s příznivým ohlasem, tedy tak, aby obce si samy mohly rozhodovat, kdo budou a kdo nebudou jejich občané, a jenom jako drobnou ilustraci bych chtěl uvést to, že například ve Šternberku má na tamní radnici své adresy pro dosílání pošty šest set, slovy šest set, občanů. A pak jsme přijeli do Uničova, a tam nám řekli, že jich je čtyři sta dvacet. Takže zhruba totéž číslo. To je svým způsobem nenormální jev, a s ním bychom se měli umět vyrovnat. 

Při svých návštěvách jsem samozřejmě navštívil i podnik Excalibur Army. Oceňuji podnikatelskou aktivitu pana Strnada, který mimo jiné koupil i Primky, hle, český prezident, české hodinky, a koupil také AVII, která byla před krachem, takže jsem rád, že lehké nákladní automobily, doufám, budou zachráněny. 

Setkal jsem se s generálním ředitelem Meopty, který mně říkal, pane prezidente, dal jste nám příkaz zvýšit reálnou mzdu o sedm procent, hlásím, že příkaz je splněn. Já jsem Vám říkal, pane generální řediteli, prezident nemá co nařizovat, to byla pouze skromná prosba, a o to více Vám děkuji, že příkaz byl splněn. 

Setkal jsem se se šéfem Agelu, který mě sděloval, že se konečně podařilo vyhodit ředitele Jesenické nemocnice a že Jesenická nemocnice je nyní ve vlastnictví Agelu, který do ní investoval asi sto padesát milionů korun, a tak bych mohl pokračovat dál a dál, ale to bychom tady byli ještě další dvě hodiny. 

Prostě, byla to cenná řada zajímavých setkání, a chtěl bych nesmírně poděkovat všem občanům, kteří se opravdu v hojném počtu zúčastňovali těchto setkání. 

Samozřejmě, že česká média pokrývala pouze témata, kterým rozumějí, takže například spadlá bota byla pro česká média zcela pochopitelná. Mimochodem moje žena mi říkala, Miloši, my jsme otočili pohádku o Popelce, ty jsi si vyzul střevíc, a já jsem ti ho nazula. Chtěl bych speciálně poděkovat Mladé frontě a její olomoucké příloze, která napsala v titulku, Zemana vítala červená karta. V Uničově sice červená karta nebyla, ale ve Šternberku byla karta jedna, taková smutná, opuštěná, tak jsem říkal, není vám tady smutno? Ale jak vidět, tak mezi dvěma tisíci účastníků se jedna červená karta stala předmětem zájmu České televize, která tím opět prokázala svoji objektivitu a vyváženost. 

Co k tomu říci dále? Nesměl bych zapomenout na jednu věc, a sice na to, že při diskusi s olomouckým primátorem jsem dostal informaci, že po řadě intervencí u předchozích primátorů konečně bude Třída Jiřího Pelikána v Olomouci. A zatím jsem od pana primátora jako dárek dostal alespoň tuto ceduli. 

Vzhledem k tomu, že v souvislosti s Karlem Srpem nebo s Lenkou Procházkovou zažívám situaci, kdy lidé, kteří proti komunismu nikdy nebojovali, teď kádrují ty, kdo proti komunismu bojovali, například předseda komise pro toto kádrování je člověk, kterému v roce 1989 bylo šestnáct let, tak očekávám, že se opět ozvou zbabělci, kteří proti těm, kdo měli odvahu vystoupit proti totalitnímu systému, že tito zbabělci opět budou někoho kádrovat, ale to je bohužel situace, které se musíme umět postavit. Byl bych rád, kdyby v tom novináři pomohli, ale bohužel, to by oni sami museli být bojovníky proti komunismu, případně signatáři Charty, a nikoli v mnoha případech lidmi, kteří komunismus v jeho dobách nadšeně podporovali. 

Děkuji vám za vaši pozornost.