Milí finalisté soutěže o Zlatého Ámose,
jsem rád, že vás opět mohu uvítat na Pražském hradě.
Víte, moje maminka byla učitelka a učila do sedmdesáti let. Ne proto, že by to potřebovala, ale protože měla ráda děti a děti měly rády ji. A právě proto se s úctou skláním před těmi, kdo jsou úspěšní učitelé, protože neúspěšných učitelů máme také hodně, a v mnoha případech dochází k situacím, že vztah mezi dětmi a učiteli je výrazně narušen. A jednou z forem takového narušení je dětská šikana. Nejenom šikana dětí mezi sebou, ale i šikana učitelů.
Víte, že jsme všichni zaregistrovali smutný případ, kdy zemřela učitelka angličtiny poté, co ji děti terorizovaly, co si ji natáčely na video, a já bych jim dal pár facek. A oni by mě za to zavřeli, protože ani prezident není beztrestný, ale někdy si myslím, že poněkud drsná reakce na toto šikanování je namístě.
Nicméně, dokážete-li zabránit této situaci kombinací lásky a přísnosti, jako uměla moje maminka, tak budete skvělí učitelé, a já vám všem přeji, abyste uspěli ve finále soutěže o Zlatého Ámose, a platí totéž, co jsem řekl našim olympionikům v Riu. Tím, že jste tady, jste už vyhráli.
Tím, že jste finalisté, jste už vyhráli, a přeji vám štěstí, pohodu a úspěch ve vaší práci.