Samozřejmě že všechny pojišťovny v Evropské unii jsou vázány směrnicí Solvency II. Patřil jsem ještě k těm, kteří ji dojednávali. A ta směrnice Solvency II vzhledem ke křehkému finančnímu systému a jeho malé stabilitě v některých zemích Evropské unie nařídila všem zemím Evropské unie, že tam musejí být nějaké minimální rezervy, jinak ten systém bude prostě nestabilní, nemůže být auditován a nemůže být součástí Evropské unie. Ale prosím pěkně minimální. Samozřejmě že je zájmem každé země, aby ty rezervy byly větší než minimální a aby ta stabilita byla větší než minimální. A to nám žádná směrnice nezakazuje. Naopak. To je úplně naopak, než vy to tady těm lidem tvrdíte. Vy říkáte, že to chcete mít podle směrnice Solvency II. Ale to je stejné, jako byste říkala, že prostě pan předseda Bartoš, protože mu ještě nebylo čtyřicet, tak musí uběhnout kilometr za tři minuty, ale vyčítala mu, že ho nesmí uběhnout za dvě a půl minuty. To je úplně... A tohle vy tady s vážnou tváří veřejnosti vysvětlujete.
A my jsme v situaci, kdy máme robustní, stabilní finanční systém, o který se můžeme opřít, který tvoří jeden z pilířů naší budoucí perspektivy. Když byla před deseti lety krize, paní ministryně, byla jste, pokud si dobře pamatuji, šéfkou právního oddělení jihomoravského finančního úřadu a mohlo vám to být úplně jedno. Ale v té době české finanční soukromé instituce, ať už to byly banky nebo pojišťovny, tak nepotřebovaly intervenci daňových poplatníků. A Česká republika - až domluví pan předseda Faltýnek - a Česká republika byla jednou ze čtyř zemí na celém světě, do jejíhož soukromého finančního sektoru nemusel intervenovat daňový poplatník, protože ten systém byl stabilní a robustní, ať už se to týkalo kapitálové přiměřenosti českých bank, nebo rezerv českých pojišťoven.
A teď kdybych se přesunul od pojišťoven k bankám, tam jste si netroufli, protože pokud vím, Agrofert je angažován zhruba 35 miliardami úvěru u bank, takže tam až tak daleko nejdete, ale u těch bank je to to samé. Kdybychom šli na směrnice Evropské unie, tak povinná minimální kapitálová přiměřenost je mnohem menší, než mají české banky. A co je dobře? Že ta kapitálová přiměřenost je větší? Nebo je to špatně? No samozřejmě že je to dobře. A úplně stejně je dobře, že rezervy českých pojišťoven jsou větší, než stanovuje směrnice Solvency II. A vláda poté, co vydrancovala všechny rezervy na veřejných rozpočtech, chce teď drancovat ještě rezervy, které jsou v soukromém finančním sektoru, a ten soukromý sektor oslabovat. A kdyby to alespoň - alespoň - bylo dlouhodobě, kdyby to bylo opakovatelné, ale to je jenom na dva roky. A vy proti tomu okamžitému vykešování na jeden až dva roky zapojíte dlouhodobé mandatorní výdaje, a co bude po roce 2022, je vám úplně jedno.
Dnes ještě buďme veselí v té naší bílé posteli. Co bude zítra, kdožpak ví? Zítra si lehneme do rakví. Tohle je vaše politika, paní ministryně, a pana premiéra, který říká, že v (nesrozumitelné) politice ho nezajímá, co bude v roce 2050. Vaše politika a politika pana ministra zdravotnictví, protože vás nezajímá, co bude se zdravotní a důchodovou péčí v roce 2040 až 2050. Vy to prostě chcete nějakým způsobem vyklínovat a vytunelovat na příští dva roky. A co bude pak, je vám úplně jedno. Ale to je taková míra neodpovědnosti, kterou my prostě odmítáme trpět a které se budeme bránit.
A já opravdu varuji všechny poslance napříč politickým spektrem, aby poté, co jste snížili odolnost veřejných rozpočtů a všech - všech - v penzijním systému, ve zdravotních pojišťovnách, ve státním rozpočtu, na účtech Fondu národního majetku, na rezervách dluhové služby, tam všude jste výrazně snížili odolnost České republiky proti budoucím krizovým situacím. A teď se snažíte tu odolnost snížit ještě v soukromém sektoru. Dámy a pánové, to je zločin. A já vás prosím, abyste ten zločin nedopustili.
