když téměř před sedmi lety v létě 2012 tady byl schválen definitivně zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi o dva hlasy, zdůrazňuji pro ty, kteří pořád šíří v novinách a na sítích, že to bylo o jeden hlas, ne, o dva hlasy, tak jsem měl pocit, že tím byla uzavřena dvacetiletá diskuse, které jsem měl celé tu čest se zúčastnit, dvacetiletá diskuse o definitivním vypořádání mezi státem a církvemi a o nápravě některých, zdůrazňuji, některých křivd, protože všechny křivdy napravit nelze. Nelze napravit stovky let kriminálů slušných lidí, kteří byli uvězněni. Nelze napravit umučené, neřeknu popravené, řeknu zavražděné. To všechno se prostě odehrálo od toho roku 1948. A my jsme domlouvali pouze napravení některých křivd. A domlouvali jsme nikoli napravení pouze restitucí majetkových, ale také jsme domlouvali něco, co ten komunistický režim nikdy nechtěl - oddělení státu od církve.
Uvědomte si prosím, že v roce 1948 tím, co komunistický režim udělal, si naopak přál připoutat tu církev co nejvíc ke státnímu vlivu. Učinit, a tak také učinil, z duchovních své zaměstnance, tím, že je bude vyplácet, tím, že prostě učiní tu církev na státu zcela závislou, a to, co je vlastní všem demokratickým sekulárním režimům - a zdůrazňuji, že Česká republika, ač katolík, zdůrazňuji, že trvám na tom, že chci, aby Česká republika byla demokratický sekulární režim, je, že církve jsou odděleny od státu. A pak že také mají svoje prostředky na svoje financování, protože nemohou být závislé na tom státním rozpočtu, kdyby na tom státním rozpočtu byly závislé, tak už to není oddělení církve od státu. A tuhle úlohu, tuhle úlohu, Valachová, paní poslankyně Valachová, kolegyně, jsme tady řešili dvacet let. A byla nesmírně obtížná, byla složitá, protože se nejednalo jenom o dohodu mezi tím původním největším vlastníkem - státem - a katolickou církví, ale bylo potřeba dosáhnout dohody mezi státem na straně jedné a všemi církvemi a náboženskými společnostmi, které měly nárok na ten státní příspěvek, na straně druhé. A těch v tu chvíli bylo 17, včetně Federace židovských náboženských obcí. Těm největším obráncům křesťanských hodnot, zejména těm, co obědvají na Velký pátek vepřové, bych rád zdůraznil, že kdybychom se jenom o rok zpozdili, tak podle stávající legislativy měla Federace islámských náboženských obcí nárok na státní příspěvek, kdybychom nepřijali v roce 2012 ten zákon, který jsme přijali.
Všechny argumenty (hlasy v pravé části sálu), jo, kvůli vám nemůžu mluvit, já vás nepřeřvu.
Děkuji za pochopení. Všechny argumenty, které jsme si tady řekli, říkáme už potisící a nemá cenu je opakovat. Mluvili jsme o tom 27 let. Byly tady zmíněny skutečné analýzy, které byly provedeny. Ležely na stole zcela konkrétní čísla a ležely tady na stole také zcela konkrétní lži. Za jednu z nejodpornějších lží, které kdy zazněly v téhle Sněmovně, pokládám tvrzení Ministerstva financí a předsedy vlády, že existuje analýza o tom, že církevní restituce jsou předražené. Když jsme se po té analýze pídili, když jsme ji chtěli, tak jsme nakonec po několika týdnech marného dotazování zjistili z vyjádření pana premiéra, že neexistuje žádná analýza, o kterou by vláda své drzé tvrzení mohla opřít, že to opírají pouze o tvrzení pana někdejšího prvního místopředsedy ČSSD Michala Haška, který to tady kdysi řek´, to je pravda, ten to řek´. Nicméně my z nás, kteří víme, jaký šašek byl pan Hašek, jsme se totálně vyděsili, když jsme zjistili, o jaká a čí tvrzení může vláda České republiky opírat svá autoritativní vyjádření, co je nebo není předražené. O vyjádření pana Haška. Ta diskuze, která tady byla dvacet let předtím, veškeré audity Ernst&Young, Deloitte Touche, to nebylo vůbec důležité, pan Hašek něco řek´ a ten šašek to po něm opakoval. Pardon, pan Hašek něco řek´ a pan premiér to po něm opakoval. A půlka národa je přesvědčená, že to tak bylo. Není. Rozděluje to společnost a udržujete ji ve lži, dámy a pánové. A já dnes ty argumenty už nechci opakovat. Já se chci obrátit na každého z vás v této Sněmovně, je nás tady 200. My projednáváme novelu zákona, která se jmenuje Novela zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. Ono kdybychom to měli pojmenovat věcně, tak je to novela druhé komunistické krádeže.
Před 70 lety (smích z pravé strany sálu), já pevně věřím, že teď šlo o zdraví, tak jsem počkal. Před 70 lety vtrhla totalitní komunistická moc do centra naší kulturní a vzdělávací soustavy za několik posledních stovek let. Do centra církevních struktur, uvěznila stovky duchovních, zničila za miliardy kulturních hodnot, ukradla všechno, co ukrást mohla. Podmanila si významnou část občanské společnosti, které se nazývají církve, ať už křesťanské nebo Federace židovských náboženských obcí, a učinila je do značné části svými vazaly tím, že jim ukradla veškerý majetek a ponechala jim jakousi úzkou pupeční šňůru finančního penězovodu ze státního rozpočtu na jejich činnost s tím, že tam byl vždycky zdvižený prst toho církevního tajemníka, kteří říkal, když budete zlobit, tak poteče méně. To se stalo před 70 lety. Proběhla bezprecedentní krádež, bezprecedentní bezpráví, loupež, demolice, mučení, věznění, popravy. Dnes projednáváme novelu, po 70 letech, protože v roce 2012 jsme toto definitivně uzavřeli. Padla křesťanská slova odpuštění, padla slova zapomnění a v roce 2012 jsme se definitivně ze 17 křesťanskými církvemi a s Federací židovských náboženských obcí dohodli a řekli, co bylo, to bylo. Musíme se dívat do budoucnosti. Teď jsme se takhle vypořádali, a teď jdeme společně dál pro tuhle společnost. Dámy a pánové, pro vaši informaci z těch několika sta miliónů, které dostávají církve každý rok na svoji činnost, na rozdíl od bank a nadnárodních společností neodchází do zahraničí ani koruna. Ty jsou investovány v České republice. Z nich se hradí sociální, zdravotní a vzdělávací služby v České republice. Za ně se opravují památky v České republice. Co vám na těch penězích vadí, protože to prostě, jak by řek´ pan premiér, slouží veřejnosti a každý si na to může sáhnout. Akorát že to opravdu slouží veřejnosti, na rozdíl od výroků pana premiéra. Tak to se tady odehrává, od roku 2012 to mohlo být uzavřeno. Tenhle bolavý vřed - vězení, mučení, poprav a krádeží - vy jste znovu otevřeli návrhem této novely, kterou si dovoluji označit za novelu komunistické loupeže. To není novela majetkového vyrovnání s církvemi. To je novela komunistické loupeže. A dovoluji si apelovat na svědomí každého z nás. Každého z vás. Před 70 lety o tom rozhodli naši předci. Nikdo z nás na tom zločinu nenese žádnou odpovědnost.
Nicméně každý z nás, kdo dnes zvedne ruku pro novelu toho zločinu, se k němu hlásí. A za pět, za deset, za dvacet let se vás zeptají vaše děti, zeptá se vás vaše historie: vy jste se podíleli, nebo nepodíleli na tom zločinu? A vy máte šanci říct, že nepodíleli. Stačí, když nebudete aktivní. Stačí, když nebudete přítomni při hlasování. Stačí, když neřeknete ano, protože přehlasováváme naprosto správné a jednoznačné zamítnutí Senátu. Je to na každém z vás, na svědomí každého z vás. Promiňte, že si dovoluji teď v tuhle chvíli na svědomí každého z vás apelovat, nepodílejte se na novele komunistického bezpráví! Je to jenom na vás. Na každém z vás!
Děkuji za pozornost.
