Děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já chci dneska debatovat nejenom to, co je obsahem tohoto návrhu zákona, to znamená rozšíření pravomocí České národní banky. Jen tak na úvod považuji tento zákon za zbytečný. Čekal bych, paní ministryně, že vy a vláda vyhodnotí dopady té novely, kterou jsme už schválili, kdy jsme na přechodnou dobu výrazným způsobem zvýšili pravomoci České národní banky, a zatím nemáme žádnou zprávu o tom, který z těch nových nástrojů využili, zda je využili, čemu to pomohlo, čemu to nepomohlo. Jenom vidíme, jak se realita míjí například s inflačním cílem, a vůbec se o tom v tom veřejném prostoru podle mě málo mluví. A vysoká inflace není žádná dobrá zpráva pro naše občany.

Ale já bych chtěl zaměřit naši pozornost - a poprosil bych paní ministryni, zda by mě v tom mohla případně podpořit - na to, abychom se podívali, jakým způsobem Česká národní banka využívá stávající pravomoci. Protože si myslím, že to je správný systémový přístup. Nejdřív se podívat na to, jakým způsobem nějaká instituce využívá stávající pravomoci, a pokud si budeme jisti, že je využívá správně a skvěle, tak se můžeme bavit o tom, jestli jí nepřidáme nějakou další pravomoc. A já tady mám velké pochybnosti.

Česká národní banka si totiž v poslední době zvykla vydávat celou řadu dokumentů z kategorie soft law, kdy finančnímu trhu sděluje, jak si Česká národní banka jako dohledový orgán vykládá zákony, které ale přijímáme my, demokraticky zvolení poslanci a senátoři. Konkrétně se jedná o takzvaná výkladová stanoviska nebo dohledové benchmarky.

A ty k mému překvapení nevydává bankovní rada, ale vydávají je zaměstnanci České národní banky, tedy úředníci, a navíc součástí takového výkladového stanoviska nebo dohledového benchmarku je vždycky na konci upozornění, že je to stanovisko konkrétního odboru České národní banky a že se to nemusí krýt se stanoviskem bankovní rady. A je to velmi nepřehledné a velmi matoucí pro všechny hráče na finančním trhu, protože dostanou takzvané výkladové stanovisko a v jeho závěru je napsáno, že se tím nemusí řídit bankovní rada. Kdybych to měl k něčemu připodobnit, tak si představte si, že manažeři firmy rozhodují a vlastník na to nemá žádný vliv, a dělají si, co chtějí. To si myslím, že není správný přístup. Bankovní rada totiž řadu let dala volnou ruku těmto úředníkům, a volnou ruku, také odpovědnost, ale ta odpovědnost je jenom teoretická. Můžeme si položit sami otázku, komu jsou odpovědni tito nevolení úředníci, kteří tak silná stanoviska vydávají. Proto říkám, že jsem překvapen, že to nedělá samotná bankovní rada, to bych tomu rozuměl, ale dělají to jednotlivé odbory. A podle mě to není ani žádoucí a dokonce si myslím, že to není ani přípustné. Regulátor, a to je silný regulátor, Česká národní banka, a dohledový orgán podle mě nemůže fungovat na libovůli úředníků. Měl by se ze svého rozhodnutí zodpovídat, dohledový orgán, a nést, explicitně by měl nést odpovědnost za případné škody, které svým vykládáním zákonů může způsobit.

Pak si můžeme položit legitimní otázku, k čemu nám vlastně je celá bankovní rada, když sama sebe postavila do role pouhého odvolacího orgánu, který se vlastně nesmí míchat do práce jejich úředníkům a rozhodování jejich úředníků. A ta práce, rozhodování těchto úředníků má vliv na celý finanční trh. Komu se tito úředníci zodpovídají? Jakou mají případnou odpovědnost za chybná rozhodnutí a škody, které mohou způsobit na finančním trhu?

V té odborné debatě slyším celou řadu příběhů z finančního trhu, kdy Česká národní banka rozhoduje aktivisticky, kdy její výkladová stanoviska jdou nad rámec zákona a někdy jsou také v rozporu se zákonem, který jsme - znovu připomínám - schválili my, demokraticky zvolení poslanci a senátoři.

Na půdě Sněmovny často kritizujeme - anglický výraz je gold plating, česky bych řekl poturčenec horší Turka, a to je jev, kdy k implementaci evropské legislativy přidáváme ještě další vlastní regulace nařízení a podobně. A tím se vyznačují ta stanoviska České národní banky v poslední době. A pokud oprávněně kritizujeme v mnoha návrzích zákonů, když vláda tento princip uplatní, proč tam přidává něco jiného, proč se nedržíme třeba minimálních parametrů, které nám ukládá společná evropská legislativa, tak vláda to musí vysvětlovat, obhajovat, musí psát důvodovou zprávu, musí čelit naší kritice, musí se s tou kritikou vypořádat. Ale tohle úředníci České národní banky neznají, to nemusí obhajovat, nemusí to nikomu vysvětlovat, nemusí se nikomu za ta svá rozhodnutí zodpovídat.

A teď si položme otázku, co reálně může dělat finanční instituce v případě, kdy se domnívá, že některé to výkladové stanovisko či dohledový benchmarking je špatný a chybný. Jak se může bránit? A smutná odpověď je, paní ministryně, že prakticky nijak. Proti výkladu České národní banky se nedá bránit v okamžiku, kdy ho Česká národní banka vydá, a finanční instituce má dvě možnosti, buď se podřídí, nebo riskuje správní řízení a sankce.

Česká národní banka přitom ve svém úředním sdělení o důvěryhodnosti osob ve statutárních orgánech vyvozuje, že osoba v řídící funkci finanční instituce, která v minulosti nesla odpovědnost za úsek nebo činnost, která byla Českou národní bankou sankcionována, nebo v ní dokonce byly zaznamenány nějaké nedostatky, může být automaticky, podotýkám automaticky, Českou národní bankou označena za nedůvěryhodnou osobu a de facto jí tím může být znemožněna v budoucnosti i další kariéra v jakékoliv finanční instituci. Teď možná použiji trošku silné přirovnání - ale připadá mi to postavení úředníků, nebo těch finančních institucí jako scénář z mafiánského filmu: Dostanete nabídku, která se nedá odmítnout. Myslím, že mnozí známe ty filmy nebo ty knihy, v kterých tento oblíbený obrat mafiánů se vyskytuje.

Kdo to bude riskovat, z těch finančních institucí? Teoreticky se finanční instituce může obrátit na správní soud. Možná po třech, možná po čtyřech letech se dočká rozhodnutí. Nicméně ta samotná žaloba nemá odkladný účinek. Takže celou dobu, kdy probíhá tento teoretický soudní spor u soudní instance, musí finanční instituce plnit to, co jí Česká národní banka nařídila, nebo naopak nesmí dělat to, co jí Česká národní banka zakázala. A celou dobu musí - a my víme, že většina významných finančních institucí má vlastníky v zahraniční, takže celou tuto dobu musí management reportovat své mateřské společnosti, že je ve sporu, že hrozí správní řízení a že nikdo neví, jak to dopadne.

Otázka pro nás jako zákonodárce zní poměrně jednoduše: Neměli bychom v zákoně jednoznačně vymezit definici tohoto výkladového stanoviska, jeho závaznost a způsob jeho přijímání. A to v tomto návrhu zákona bohužel vůbec není. Jakoby ty oprávněné stesky institucí z finančního trhu nedolehly k uším Ministerstva financí nebo vlády jako celku. Velmi často, a já bych řekl, že oprávněně - já chci zrovna pochválit paní ministryni, tak jsem počkal, aby jí to neušlo, protože ona vždycky říká, že jenom kritizuji, velmi často a velmi oprávněně paní ministryně říká, že náš finanční sektor je stabilní, pevný a zdravý. Já s tím naprosto souhlasím a je to skvělá zpráva pro Českou republiku a české občany. Ale současně, když to porovnám s tím, co Česká národní banka vyvádí těmi svými stanovisky vůči finančním institucím, tak si myslím, že bychom se měli zastavit, a než navrhovat další a další pravomoci - a vzpomeňme si, kolik pravomocí jsme přidali v posledních letech, tak vyřešit tu otázku výkladových stanovisek, jejich závaznosti a jejich způsobu přijímání.

Myslím si, že Česká národní banka musí přestat vystupovat z pozice síly a k té komunikaci s finančními institucemi má používat opravdu dialog, a ne že jednosměrně něco nařizuje, kontroluje, přikazuje, vykládá, a jak jsem říkal - "buď vemte, nebo budete mít problém".

Není to nic nového, není to nic netradičního, o čem mluvím a co bychom měli řešit vůči České národní bance. Můžeme se podívat do některých sousedních zemí, kde to přímo funguje, kde je to přímo uzákoněno, a můžeme se podívat, jak fungují evropské dohledové orgány - EBA, ESMA, EIOPA, jim totiž evropské předpisy přímo ukládají povinnost zohlednit dopady svých doporučení, konzultovat během přípravy těch doporučení odbornou veřejnost. A především tato doporučení nejsou rozhodnutím jednoho evropského úředníka, ale jsou přijímána, projednávána, vydávána radou orgánů dohledu, to znamená v našem prostředí bankovní radou.

Je to přímo v evropských předpisech. U nás tuto pravomoc, nevím proč, Bankovní rada přepustila svým úředníkům. Já myslím, že je to pravda.

Jsem rád, že pan guvernér mě poslouchá, protože tohle nevzniklo na politické půdě, tohle vzniklo debatou s těmi, kteří ty finanční instituce vedou. A jsme v takové situaci, že oni nechtějí, abych je uváděl, protože se bojí reakce a postupu České národní banky, když se kriticky ozvou. S tímto vědomím, pane guvernére, nebudu uvádět konkrétní manažery konkrétních finančních institucí, které si na to stěžují. A jenom na okraj, tuhle kritiku a jejich postoj s nimi konzultuji zhruba devět měsíců. A dokud mi neřekli, že to tedy risknou, ať tu kritiku tady přednesu, tak jsem ji tady nepřednesl, protože jim nechci škodit a nechci, aby ty věty o zdravém finančním sektoru nebyly platné. Ale myslím, že to věc je a myslím, že bychom klidně mohli přerušit projednávání toho jednání, na některé z příštích jednání rozpočtového výboru pan guvernér se svým týmem může přijít, může nastínit konkrétní příklady a budu vybaven konkrétními příklady těch výkladových stanovisek, která Česká národní banka vydala, a můžeme se ptát, jakým způsobem to kontrolovala například Bankovní rada, nebo jenom tak ty úředníky nechá tak, jak já si myslím, jenom řádit a dělat si, co chtějí. A to neříkám, že nemají v ničem pravdu a neříkám, že všechno je špatně. Jenom ten systém je špatný, když tam není ta odpovědnost. Vláda má odpovědnost vůči Poslanecké sněmovně. My poslanci máme odpovědnost vůči poslancům. Česká národní banka a její Bankovní rada má taky odpovědnost. A komu se zodpovídají úředníci České národní banky, tvůrci těch výkladových stanovisek? Já se domnívám, že bohužel pravdivá odpověď zní, že nikomu. Tím nezpochybňuji, že to konkrétní výkladové stanovisko může být správné. Ale je to nerovná komunikace mezi finančním sektorem a Českou národní bankou. Mnohem silnější hráč z mnoha důvodů, které jsem uvedl, je Česká národní banka a my jako zákonodárci bychom se měli snažit na jedné straně, aby to bylo jasně chápáno, podporovat a neohrozit nezávislost České národní banky. Ale vzniká taková ta klasická otázka, kdo kontroluje kontrolora, kdo reguluje regulátora. A tady podle mě je odpověď: vůbec nikdo. A pokud pan guvernér uzná za vhodné a vystoupí dneska, nebo někdy příště, až o tom budeme třeba podrobněji debatovat na rozpočtovém výboru, tak by mě zajímalo, co říká té evropské praxi, způsobu komunikace a tomu, že to rozhoduje ekvivalent České národní banky a proč to nechce. On o to nepožádal. V okamžiku, kdy nás pan guvernér přesvědčoval někdy na jaře minulého roku o té novele, kterou jsme nakonec schválili, tak on a jeho kolegové měli plno příkladů z jiných evropských zemí i z evropské úrovně, proč je dobře, abychom ty kompetence České národní banky zvýšili. V okamžiku, kdy je takový příkaz, že se to v Evropě dělá úplně jinak, tak jsem nezaznamenal snahu například se tím inspirovat a mít to úplně stejné, a to znamená zvýšit odpovědnost Bankovní rady, to je sice důležité, ale mnohem důležitější je, aby rozhodnutí České národní banky byla více předvídatelná a aby to postavení regulátora a regulovaných nebylo tak mocensky nevyvážené ve prospěch České národní banky.

Já vím, že pan zpravodaj tady říká, že už to projednáváme dlouho a citoval, kdy všude byly načteny pozměňovací návrhy, někdy v březnu, v dubnu, poslední v prosinci, pokud si dobře vzpomínám jeho vystoupení. Ale to, co jsem dneska řekl já, to jsme úplně v té debatě pominuli. A já vám, kolegyně a kolegové, navrhuji, abychom se zastavili v tom legislativním běhu, nejsme pod žádným časovým tlakem, tu novelu, kterou jsme schválili, ta je, myslím, do konce roku 2021. Říkám to dobře, pane guvernére? Pokud by se ukázalo, že je to potřeba prolongovat, tak pro mě je mnohem lepší tuhle novelu prolongovat například o jeden rok, pokud by se ukázalo, že je to potřebné, užitečné, ale museli bychom vědět taky nějaké ty zkušenosti s těmi pravomocemi. Takže já navrhuji se zastavit, vyhodnotit stávající situaci, vést rovnoprávný dialog mezi Českou národní bankou a institucemi finančního trhu. Možná dojdeme k závěru, že má kritika dneska byla příliš příkrá a že ten pohled byl příliš jednostranný ze strany finančních institucí, to je možné, to já připouštím, ale právě proto bychom potřebovali čas na tu debatu i s Českou národní bankou.

Takže já bych chtěl navrhnout, pane místopředsedo, abychom zůstali ve druhém čtení a aby před skončením druhého čtení, ale až po vystoupení všech, kteří se přihlásili, protože jim nechci brát příležitost, připravovali se na to vystoupení, to znamená před uzavřením rozpravy po vystoupení všech, kteří se do rozpravy přihlásí, Sněmovna hlasovala o procedurálním přerušení tohoto bodu do konce března. Pak si myslím, že tu dobu můžeme využít, pokud uznáte tak jako my za vhodné, abychom debatovali o stávajících pravomocích České národní banky, na podrobnější debatu na půdě rozpočtového výboru a uvidíme, zda bude potřeba například připravit nějaký pozměňovací návrh, který by jednoznačně definoval výkladové stanovisko, jeho závaznost, způsob přijímání, tak budeme mít šanci a nebudeme muset případně znovu novelizovat novelu, kterou schválíme.

Já doufám, pane guvernére, že ten návrh na přerušení na zhruba ty dva měsíce podpoříte, protože si myslím, že to neohrožuje to, co Česká národní banka dělá, a nevím, dneska asi není ta vhodná příležitost, ale možná by nebylo špatné, pokud se někdy dostaneme ke zprávám a k bodům, které nejsou přímo legislativní, a nejenom na rozpočtovém výboru, ale možná i na půdě Poslanecké sněmovny, opravdu vážně debatovat o výši inflace a inflačním cílením a proč se to nedaří plnit, protože ta debata není jednoduchá. Snažím se sledovat názory jak členů Bankovní rady, tak případně ekonomů, kteří stojí mimo Bankovní radu. A přiznám se, že to není jednoduché, ale bylo by dobré slyšet argumenty, slyšet zdůvodnění. My pořád slyšíme, že se tomu blížíme a už příští rok se budeme blížit a už to možná dosáhneme. A když se podíváte do roku 2019, tak ta zpráva byla hodně podobná, byla podobná v roce 2020, ale už jsme v roce 2021.

Děkuji za pozornost. Až po ukončení rozpravy bych chtěl hlasovat o tom -

Ne, před ukončením rozpravy poté, co vystoupí všichni diskutující, aby byla případně možnost i po té podrobnější debatě, pokud bude vůle, případně ještě zpracovat i ve spolupráci s Ministerstvem financí pozměňovací návrh, který by se dal ještě načíst ve druhém čtení. Pokud dneska uzavřeme rozpravu, tak už tuhle oblast, o které já jsem mluvil, nejsme schopni žádným způsobem změnit.

Já myslím, že před ukončením obecné rozpravy poté, co promluví všichni přihlášení do rozpravy. Děkuji.