Děkuji za slovo. Ta rozprava běží už mnoho hodin a zejména z opozičních řad zaznělo mnoho dobrých argumentů, proč nevyhovět požadavku vlády na prodloužení nouzového stavu. A já je nebudu opakovat.
Možná jen ta klíčová věc, díky chování vlády, chaotickému rozhodování. Poslední příklad. Včera se dozvíme, že si nesmím odnést pivo z restaurace. Ne ježíšmarjá. To je jenom příklad, který dokumentuji. A dneska řekne ministr zdravotnictví: My jsme to tak nemysleli. A kdo to tak myslel? Kdo to rozšiřuje? Jedna rána za druhou, jedna zmatená informace za druhou. A jediná odpověď je vlády. A je to bod dva. Zvýšíme represe, zvýšíme pokuty, zavřeme je. To je cesta do pekel. To vůbec nefunguje. Kdo tomu věří, tak věří na policejní stát. Místo, abyste vysvětlovali jasně, srozumitelně svá opatření, aby jim lidé rozuměli a v zásadě dobrovolně je plnili, protože jim budou rozumět, tak je budou prostě plnit. A mohl bych tady těch absurdních příkladů uvádět jeden za druhým.
Já bych prosil, aby vláda zmírnila ten svůj tlak na to zvýšení represí. To opravdu nikam nepovede. Doháníte i slušné lidi k zoufalým činům. Pokud nevěříte, vyjeďte a mluvte s těmi lidmi, kteří nevědí kudy kam. Mluvte s těmi provozovateli restauratérství a ptejte se, v jaké jsou situaci a proč dneska volí mnozí z nich nebo se chystají zvolit zoufalé kroky, které budou porušovat, evidentně budou porušovat ta nařízení. Ale zoufalí lidé dělají zoufalé činy. Tak se s nimi bavte. Vysvětlujte to. Face to face. Ne přes Facebook. Z očí do očí. A neříkejte jim pořád dokola, že to jsou nezodpovědní občané, kteří za všechno mohou. Tak to prostě není. Je to hrozně pohodlné ukazovat prstem na ty ostatní, ale každý z nás by měl začít u sebe. A řekl jsem každý z nás, neřekl jsem jenom vládní politici.
Ale já bych se chtěl věnovat podrobněji otázce, kterou jsem včera se svými kolegy debatoval podobně na té covid komisi, kterou zřídila Poslanecká sněmovna. Chci za prvé poděkovat panu ministrovi, že poslal svůj tým. My jsme akceptovali jeho omluvu, že původně měl přijít, ale že jeho tým ho, já bych řekl, plně zastoupil. A věřte nebo ne, v té debatě v zásadě nebylo poznat, někdy ano, ale většinou ne, kdo je vládní poslanec a kdo je opoziční poslanec. A místo té agendy, kterou jsme původně chtěli probrat, a ono to trošku zastaralo, protože původně ta schůzka byla s ministrem Vojtěchem. Termín, který byl domluvený, on ve své funkci nedožil. Než jsme domluvili termín s ministrem Prymulou, už byl taky pryč. A teď jsme poměrně pružně s panem ministrem Blatným to domluvili. A jeho tým tam byl, řekl bych, v reprezentativním složení.
Já se chci otočit nebo obrátit vaši pozornost, ale upozorňuji přesně na to očkování. My tady vedeme podle mě nesmyslnou debatu, jestli povinné nebo dobrovolné, když nikdo nenavrhuje povinné. Tak neveďme debatu, jestli povinné nebo dobrovolné, když nikdo nenavrhuje povinné. To je za prvé. Pak ta debata nemá žádný smysl. Všichni jsme pro dobrovolné. A teď se tady dohadujeme a přesvědčujeme, ale přesvědčujeme všechny, kteří mají stejný názor.
Podle mě hrozí úplně jiný problém. A bohužel mně to jednání a i ten vládní materiál mě přesvědčil, že to skutečně hrozí. Že ti, kteří se budou chtít očkovat dobrovolně, nebudou mít šanci. Kolik myslíte, milé kolegyně, milí kolegové, kolik řádků nebo kolik stran, kolik řádků či slov věnuje vláda ve své schválené koncepci nebo strategii očkování, logistice a zabezpečení očkování? Teď nemyslím zdravotnímu, myslím logistice. Osmnáct řádků. Osmnáct řádků včetně vycpávkových vět typu "tato situace si vyžaduje zvláštní řešení". Není tam vůbec nic. Podívejme se ke svým sousedům do Německa, do Rakouska, jaké mají podrobné plány, jak jsou veřejně komunikovány. Mnozí vědí. Reálně. A já se chci zeptat pana ministra Blatného: Jak je nachystaná logistika? A kolik jsme schopni naočkovat občanů do března, do června a do září?
Včera jsem slyšel, nemám důvod nevěřit, že podle průzkumů, které má Ministerstvo zdravotnictví, naše populace je v této otázce rozdělena zhruba 40 % občanů se určitě nechá očkovat, 40 % občanů se určitě nenechá očkovat a 20 % vlastně neví. Ale ten údaj je vlastně k ničemu, protože je jasné, že budou prioritně skupiny, které musí mít přednost. Senioři 65 plus, čerpám z vládního materiálu, a ti, co mají nějaký typ chronického onemocnění. To nechám na debatě lékařů, jestli je to dobře nebo špatně, tomu já fakt nerozumím.
Ale pro nás je klíčová informace v této skupině, která půjde jako první. Jaký je ten poměr těch, kteří se chtějí očkovat, kteří váhají a kteří jsou proti? To prostě nevíme. Jakpak máme naplánovat, kde se bude očkovat? V první fázi ve fakultních nemocnicích. No tak v našem velkém kraji Moravskoslezském je jedna fakultní nemocnice. A věřte nebo ne, někdy je to hodinu a půl jenom od té fakultky. Není připraven systém, který bude registrovat zájemce. Není připraveno vlastně vůbec nic. A neříkáme veřejnosti pravdu. A my dlouhodobě říkáme, že máme říkat vždycky pravdu, i když třeba není příjemná. Protože nejhorší, a tím se ztrácí důvěra, něco slíbím a pak to nesplním. Slíbím to podruhé a pak to nesplním. A potřetí mi už nikdo nevěří. Pan ministr Hamáček kýve hlavou, tak ať mi odpoví jako vicepremiér vlády. Kolik lidí naočkujeme v lednu, kolik v únoru, kolik v březnu? Budeme v lednu, v únoru, v březnu očkovat jenom tu první prioritní skupinu nebo i tu druhou nebo zdravotníky? To všechno má být v koncepci systému očkování a nic z toho tam bohužel není.
Kdyby ten materiál byl z dubna, tak je to výborné. Bez ironie. Ale jsme v prosinci. Nemáme nachystané vůbec nic. Mě to vůbec netěší. Myslím si, že... Já nevím, které rezorty řeší logistiku, to nemůže být problém pouze Ministerstva zdravotnictví. To není orgán, který by byl schopen vymyslet fungující logistický systém. Přečtěte si to. Je to dneska veřejný materiál, který projednávala vláda v pondělí. Je to jakoby úvod do debaty. V dubnu by to bylo v pohodě. V prosinci je to zoufale málo.
Já nebudu říkat všechno, co včera na té komisi zaznělo. Kdo chce, může si poslechnout záznam, si to přečíst. Musím říct, že lidé z ministerstva s námi mluvili mnohem otevřeněji než vláda. Mnohem otevřeněji nám říkali ta úskalí a problémy. A ten projekt prostě musí být úspěšný. To je přece náš společný zájem. Ano, jsou tady odpůrci očkování, mají na to svaté právo. Tak se nenechají očkovat. Prostě se tak rozhodli, berme to jako fakt. Neztrácejme čas zbytečnou debatou. Ale pak je tady, i kdyby to bylo jenom 40 %, já nevím, jestli jenom. Kdyby to bylo 40 %, tak jsou to čtyři miliony nebo více než čtyři miliony občanů. V materiálu, který měla vláda v pondělí k dispozici, píše, že většina z nich bude muset být naočkována dvakrát a to v tom intervalu 28 až 30 dnů. Takže to je vlastně osm milionů operací, v uvozovkách, teď myslím, nemyslím lékařskou operaci, nebo osm milionů úkonů. A já ten plán postrádám.
Jsou regiony, kde není fakultní nemocnice. Představte si, i takové regiony máme v ČR. A čím dál bude cesta toho případného zájemce do té nemocnice, do toho očkovacího centra, tím bude klesat motivace.
Vůbec tam není řešen problém testování. Lékaři vám potvrdí, já jsem se na to ptal kolegů lékařů, kdo chce být očkován, musí být předtím negativně testován. Jinými slovy, potřebujeme, pokud chceme proočkovat do prázdnin čtyři miliony populace, čtyři miliony testů do prázdnin. Negativních. Podívejte se na eRoušku, kolik se provedlo testů od března. A ptejme se vlády: Jsou to reálná čísla? Říkáme veřejnosti pravdu? A bavme se jenom o těch, kteří se chtějí nechat očkovat. Nebavme se o té skupině, která nechce, na to mají fakt právo se rozhodnout, že ne.
A jestli čtyři miliony lidí ano, pane ministře, je pravda, že předtím se musí otestovat, jestli ten covid nemají, aby se mohli očkovat, jak říkají moji kolegové lékaři. Já nevím, já jsem pacient. Pokud ano, kdo zorganizuje to testování před tím očkováním?
Přibližně milion tři sta tisíc testů se provedlo od března, jestli se nepletu. Kdyžtak pan ministr má určitě aktuálnější číslo. A my mluvíme o tom, pokud to pravda je, lékaři mi říkají, že ano, tak musíme provést čtyři miliony testů, pokud chceme očkovat čtyři miliony lidí. Kde je naočkujeme?
Kdo sleduje veřejnou debatu v Německu, tak ví, že tam mají podrobné plány s tím, že to bude probíhat třeba ve sportovních halách, kde budou mít ty mrazící boxy, omlouvám se, že mluvím takhle laicky. To tady budou mít ty vakcíny, které vyžadují tu nízkou teplotu pro skladování a transport.
U nás jsem o tom nic neslyšel.
Ptal jsem se včera - zas aby to bylo něco pozitivního - jaké jsou zkušenosti s očkováním proti chřipce, kolik lidí se nechalo očkovat, jak to probíhá. Tak pro ty z vás, kteří to jako já ještě včera nevěděli, tak tam to probíhá mnohem jednodušeji. Tam to probíhá především v ordinacích praktiků, jednotlivé roky se liší podle čísel, které jsem dostal včera z Ministerstva zdravotnictví, je to 7 - 10 % populace, takže sedmset tisíc až jeden milión a naočkují se v průběhu zhruba šesti týdnů. Ale tam opravdu podle slov Ministerstva zdravotnictví očkují především praktici. Tak se zeptejme k té strategii očkování, v které fázi mohou nastoupit praktici? Z toho materiálu vlády není jasné vůbec nic, je tam napsané - v další fázi. V první fázi fakultní nemocnice, zdravotní ústavy, v další fázi. Ale přece ti občané mají vědět, kdy to bude. V lednu, v únoru, v březnu... No v lednu to nebude určitě, to víme. Takhle má vypadat podrobná strategie očkování. To je debata, kterou máme vést, a ne se pořád zaklínat - potřebujeme nouzový stav, potřebujeme dávat pokuty nebo jak říkával ministr kultury - někoho na 24 hodin nebo 48 hodin strčíme do lochu. To nikam nevede. Jenom k prohloubení nedůvěry. A ještě to říkal ministr kultury, to mně přišlo poměrně zábavné, který bude rozhodovat, koho zavře na dva dny, a koho ne. Pominu, že to vůbec nejde, tomu rozumím, tak nechci, aby to hned někdo vyvracel, že to byla nadsázka. Ale slova členů vlády v této chvíli berou občané vážně a neřeší, jestli to úplně jde, nebo ne, ale říkají si - Ježíš, ten ministr to takhle chce.
Soustřeďme se na praktické věci, na to, ať máme dobrou strategii očkování. Realistickou. A tu pak řekněme veřejnosti, aby neměla přehnaná očekávání a nedošlo k dalšímu zklamání a tím pádem k další ztrátě důvěry. A čím víc se ztrácí důvěra, tím je těžší situace, logicky, aby občané ta opatření, o kterých si můžeme myslet, co chceme, ale jsou vydaná, dodržovali. A v tom vláda dělá bohužel velmi málo. (Ozývá se potlesk.)
