Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Paní ministryně, kolegyně, kolegové, ještě, než se budeme věnovat tomu, co jsem si připravil, tak bych měl doplňující dotaz, kterým bych zareagoval na vystoupení paní ministryně. Pro mě tam zazněla pozitivní zpráva, že ministerstvo chystá vlastní novelu a mám dotaz, zda ty principy, nebo ty věci, které ministerstvo zpracovává, ten (?nesroz.), se dají zapracovat do tohoto návrhu zákona v rámci standardního legislativního procesu ve Sněmovně.To znamená, například podat pozměňovací návrhy mezi prvním a druhým čtením nejpozději ve druhém čtení a pak to mít. Protože pak by to pro nás všechny bylo mnohem jednodušší, než je ten stávající stav.
Musím se přiznat, že není úplně jednoduché v takové oblasti vyjádřit kritické připomínky k tomu návrhu, případně poukázat na nejasnosti, nebo nedomyšlenosti toho návrhu, protože si určitě vzpomeneme na to, že péče v domácím prostředí je mnohem lepší, než ústavní péče. A určitě se shodujeme na tom, že těm, kteří mají ten příspěvek ve čtvrtém stupni, máme přidat.
Ale to by nám nemělo znemožnit normální demokratickou diskuzi nad tímto návrhem zákona a já zkusím položit zhruba tři konkrétní otázky na předkladatele, v tomto případě na paní ministryni, a potom shrnout náš přístup občanských demokratů v této oblasti, který dlouhodobě prosazujeme a věřím, že na mnohých z těch principů, o kterých budeme mluvit, jsme schopni se shodnout.
Určitě, a já už jsem to říkal, nikdo z nás nepolemizuje s tím, že je potřeba pomoci lidem, kteří žijí v domácím prostředí a platí si sami péči, protože se o ně nemůže postarat nikdo z rodinných příslušníků. S tím nikdo nepolemizuje. Osobně znám příběh mladého muže, kterému je 34 let, trpí úbytkem svalové hmoty, je upoután na elektrický vozík a bez asistenta se neobejde. Péči potřebuje i v noci, protože se sám na lůžku neobrátí. Přesto je studentem vysoké školy a ještě k tomu pracuje.
A abychom měli představu, jak je finančně náročná služba asistenta. Hodina asistenta ho stojí 130 korun. Denně ho tedy stojí asistenční služby 3 120, pokud se nemůže postarat nikdo z rodiny. Což se stát může v tomto konkrétním případě, ale i v kterémkoliv jiném případě. Měsíčně, pokud vezmu v průměru 30 dnů, je pak ta částka neuvěřitelně vysoká 93 600 korun za asistenční péči, kterou ten člověk skutečně potřebuje. A říkám, současně u toho studuje vysokou školu a ještě pracuje.
A 93 600, to se podle mě shodneme, to je služba, která se nedá měsíčně zaplatit. Podle mě se reálně nedá zaplatit. A v tom případě, ženeme takové pacienty vlastně do ústavní péče. To si řekněme otevřeně, že kdo si může dovolit takhle vysokou částku. Kdyby to byla polovina, pokud se mu věnuje rodina, tak jsme pořád někde u částky takřka 50 000 měsíčně. A to jsou ty důvody, proč mnozí chodí do ústavní péče, protože nejsou schopni finančně zaplatit asistenty a být v té domácí péči.
A my, občanští demokraté, mnoho let říkáme, že ústavní péče má být až tou poslední možností, kdy nelze zajistit péči v přirozeném rodinném prostředí. Mnoho let říkáme, že systém financování sociálních služeb nejde správným směrem a jsme přesvědčeni, že do systému financování sociálních služeb je zapotřebí započítat i příspěvek na péči. Je to jeden systém. Dneska z historických důvodů, nevím proč, by bylo určitě dobré - myslím, že se na tom shodneme - že by to byl jeden systém, do kterého by patřil i příspěvek na péči.
Teď k těm dotazům. O některých mluvila i paní ministryně a některé jsou obsaženy ve stanovisku vlády. Ten první dotaz je, proč se jedná o zvýšení příspěvku na péči pouze ve čtvrtém stupni? Máme nějakou analýzu, proč jenom čtvrtý stupeň? My se obáváme, že pokud bude zákon schválen takhle a vyhneme se příspěvku na péči ve třetím stupni, tak může vznikat mnoho soudních sporů.
Tento týden jsme také debatovali o lékařské posudkové službě, která s tím bezesporu souvisí. Ta situace tam není dobrá. Shodli jsme se na tom, že teď uděláme alespoň ten nutný krok, že to trošku zjednodušíme, aby nebyl dramatický propad posudkových lékařů. Ale shodli jsme se na tom - i paní ministryně říkala, že v tom chystá nějakou zásadnější změnu, aby ten systém byl pružnější a rychlejší. Mluvily o tom některé z poslankyň, které mluvily přede mnou.
Protože v třetím stupni je také závislost na pomoci druhé osoby. To je třeba si říct. Kdy občas najdeme stejně postiženého člověka se stejnými potřebami o asistenci v obou skupinách.
Další problém může říkat, proč vlastně nebyl přiznán příspěvek ve čtvrtém stupni, pouze v třetím, když ten čtvrtý bude takhle zvýhodněn. A ten třetí stupeň ne. To si myslím, že jsme schopni odstranit v debatě a jsme schopni takové analýzy dostat do Ministerstva práce a v rámci projednání tohoto návrhu zákona jsme to schopni ještě dopracovat a zapracovat. Byl bych rád jestli by paní senátorka nám řekla, jestli to byl úmysl jenom čtvrtý stupeň nebo opomenutí. Nevím proč. Myslím si, že by bylo dobré tam mít zvýšený přestup (?) v obou stupních, třetím i čtvrtém.
My dlouhodobě také upozorňujeme na nerovnosti, které vznikají při posuzování žádostí o poskytnutí příspěvku ve čtvrtém stupni.
Druhý dotaz, který bych měl na paní předkladatelku a možná bych i ocenil, kdyby se k tomu vyjádřila paní ministryně, jaký je postoj ministerstva. Jsou to osoby, které na základě smlouvy o poskytování sociální služby jsou v pobytovém zařízení, ale ony chodí pravidelně domů. Což je věc, kterou bychom měli podporovat, která je správně. Ze zkušeností víme, že pokud člověk žije v pobytové sociální službě a pobývá v rodině například každý víkend nebo celé prázdniny, prostě delší dobu, opakuji, že to je správně, že bychom to podporovat měli, tak je nejasné, jak se bude posuzovat. Dneska se tam používají tzv. deniny. To znamená, že např. když to převedu do řeči čísel, dnešní příspěvek na péči ve čtvrtém stupni je 13 200,- Kč měsíčně, tj. za stálé pobytové služby. Pokud byl klient například 10 dní doma, jedna denina je 426,- Kč, rodině tedy náleží 4260,- Kč, protože 10 dnů se o toho svého příbuzného starala doma a nevyužívala ústavní péči.
Pokud zvedneme ten příspěvek, ale pouze pro ty, kteří jsou v domácí péči, na 19 200,- Kč, tak ta denina vychází jinak. A dotaz zní, jak se bude počítat? Jestli ta rodina, která uleví, jestli dostane jednu deninu z toho příspěvku, který dostává zařízení poskytující sociální služby, tzn. základ pro tu deninu bude vlastně 426 korun a nebo základ bude z toho příspěvku na péči ve čtvrtém stupni, který dostane rodina, což je 619 korun denně. Ono to vypadá jako zanedbatelné, ale za těch 10 dnů to činí 2000,- Kč pro tu rodinu. Tento návrh to vůbec neřeší.
Myslím, že si musíme vyjasnit, pokud chceme podpořit péči v rodině, tak podle našeho názoru by měli dostat, ta rodina, těch 619,- Kč a ne jednu třicetinu z toho co dostává ústav sociálních služeb. Tady vidíme tu nedomyšlenost nebo slabinu tohoto návrhu. Myslím, že bude potřeba, aby zejména v sociálním výboru se na tuto otázku zaměřili a aby dopředu bylo jasné, kolik ta rodina dostane, pokud se o toho člověka, kterého si vezme domů na deset dnů, na měsíc, kolik bude legálně dostávat a aby to bylo jasné všem.
Samozřejmě podle našich předpisů to zařízení sociálních služeb dostane o tu částku méně, ale tím že tam dáme dvě hodnoty, tak ten rozdíl může vzniknout, a říkám, při deseti dnech měsíčně je to dva tisíce, kdyby si ho vzali na prázdniny a bylo to 60 dnů, tak už ten rozdíl je 12 tisíc, za ty prázdniny.
S tím souvisí to, o čem je zase velmi těžké mluvit, ale je to ve stanovisku vlády, a to jsou finanční dopady. I to by mělo být naprosto jasné a měli bychom se ptát, jestli v návrhu státního rozpočtu, který k nám přijde do konce měsíce, takže my jako poslanci ještě neznáme parametry, zda tam jsou ty zhruba dvě miliardy, o kterých se bavíme, zapracovány či nikoliv.
Tak to jsou tři otázky na předkladatele tohoto návrhu.
Teď bych chtěl shrnout stanovisko občanských demokratů, jak jsem na začátku svého vystoupení avizoval.
Chceme jasné a jednoznačně napsané zákony, které se nedají vykládat různými způsoby. Čirou náhodou jsme tento týden vedli debatu o jiném senátním návrhu zákona, kde vznikaly také pochybnosti o výkladu. Senátoři to navrhovali změnit změnou zákona, mnozí z nás to podpořili, nicméně většinou jednoho hlasu Poslanecká sněmovna tento návrh zákona zamítla s tím, že se to vyřeší metodickým pokynem paní ministryně.
Mělo by to platit i v tomto případě a tak jak je ten návrh dneska napsán, tak není jednoznačný. Minimálně v té části, kde jsem mluvil o těch deninách. Myslím, že v tak citlivé oblasti bychom měli chtít všechny ty systémové změny a nikoliv pouze dílčí změny, které jsou vytržené z kontextu.
Přejeme osobám, o které je pečováno a pečujícím zvýšení příspěvku na péči, ale nejenom v tom čtvrtém stupni.
Teď bych řekl klíčové sdělení našeho klubu k tomuto návrhu zákona. Pečujícím, bez ohledu zda se jedná o rodinu, přátele, neformální pečovatele, patří především velké poděkování a úcta. Stejně tak jako pečovatelům formálním, to jsou ti, kteří se starají o tyto naše spoluobčany v ústavní péči. Opravdu jim patří velké poděkování a úcta. A nic na tom nemění například náš kritický hlas k některým částem zákona, tak jak je senátoři resp. Senát předložil.
Opakuji, že opravdu stojíme o to, aby co největší čas tito naši spoluobčané trávili ve svém domácím prostředí, ale to se nezmění pouze tím, nebo nestačí k té změně pouze to, nebo k naplnění toho cíle, že v jednom stupni zvýšíme příspěvek na péči.
My v našich předvolebních programech a v programových cílech a debatách k sociální oblasti dlouhodobě hovoříme o tom, že rodinám, které pečují, chceme umožnit, aby měly zaplaceno za tuto péči, a to bez ohledu na příspěvek na péči. Dlouhodobě srovnáváme tuto činnost a přirovnáváme tuto činnost k pěstounské péči. My naše pěstouny platíme jako zaměstnance, za které je odváděno zdravotní a sociální pojištění a jednou tudíž nebudou mít jeden z nejnižších důchodů.
Dlouhodobě říkáme, že rodiny, které pečují o svého příbuzného ve třetím a čtvrtém stupni závislosti, jsou pro nás lidmi, o které se máme starat stejně jako o lidi se zdravotním postižením. Díky těmto neformálním pečovatelům totiž člověk může žít ve svém prostředí, mezi svými blízkými. Díky tomu nebude bobtnat pobytová sociální služba nejrůznějšího typu. Což potřebuje vytvořit nejen systém platů neformálním pečovatelům z řad rodiny, ale také pomocné sociální služby, kterých není dostatek. A zajistit jim jistotu a předvídatelnost ve financování.
Jde především o dostatek asistenčních, ambulantních a odlehčovacích služeb. Jsme v kampani do komunálních voleb a musím říci, že je to jedna z našich priorit a v mnohých městech a obcích to navrhujeme, protože je to jedna ze základních úloh, které mohou plnit naše samosprávy, aby zajistily dostatek asistenčních, ambulantních a odlehčovacích služeb. To všechno nemusí dělat stát, tady se určitě vyplatí spolupráce se samosprávou a s těmi, kteří tyto služby, o kterých jsem mluvil, jsou schopni poskytovat.
Jde o promyšlený a jednoduchý způsob, jak se dostat ke kompenzačním pomůckám. Jde o to, aby člověku, který potřebuje zdravotní služby, se včas dostaly k němu domů.
Vrátím se k debatě o lékařské posudkové službě. Potřebuje změnu, změnu systému posuzování. Uznání invalidity, přiznání invalidního důchodu, musí probíhat v řádu dní, nikoliv v řádu měsíců, ale řádu dní. Nikoliv v řádu měsíců a v řádu let. To bych chtěl zdůraznit.
Myslím, že mnozí z nás známe nejeden případ, kdy uznání invalidního důchodu trvalo více než jeden rok. Stejně tak jako neskutečné časové prodlevy v přiznání na péči či na jeho zvýšení. Ke mně do poslanecké kanceláře, regionální, lidé a jejich rodiny chodí. A určitě nejsem jediný, a myslím, že na tom se shodneme, že ta dlouhá doba je něco nepřijatelného. Musíme dělat všechno pro to, aby se ta doba zkrátila.
Sociální šetření na místě pro nárok na příspěvek na péči musí posuzovat lidé, kteří tomu skutečně rozumí, takže porozumí tomu, co člověk je schopen zvládnout sám a k čemu potřebuje asistenci.
Opět je mi známo několik absurdních případů, kdy se člověk po autonehodě začal zvedat z invalidního vozíku a namísto toho, abychom se postarali o nedostatek vhodných kompenzačních pomůcek, postarali se úředníci o to, že byl snížen příspěvek na péči, i když dotyčná dáma neušla ještě ani čtyři kroky.
Jaké jsou tady nejasnosti? Mluvil jsem o tom, že nevíme, proč pouze příspěvek u příspěvku na péči u čtvrtého stupně. Mám to sice jako otázku, ale jsem přesvědčen, že paní senátorka to ví, takže to je spíš pro nás pro všechny, kteří třeba všichni nesledujeme problematiku sociálních služeb. Ale určitě byste měli vědět, že stejná zdravotní postižení se stejnými prvky závislosti na druhé osobě jsou často posuzovány nejednotně. Jsou příklady, kdy část paraplegiků jsou ve druhém stupni, část ve třetím, část ve čtvrtém. V závislosti na pomoci a na asistenci jsou přitom na tom úplně stejně.
Občanští demokraté chtějí systémovou změnu. Chceme, aby si polepšili nejenom lidé se zdravotním postižením, ale i jejich pečovatelé, kterým - musím zopakovat - patří velké poděkování nás všech.
Nakonec jenom shrnu, co považujeme za systémovou změnu v této oblasti, protože to opravdu není jednoduché a triviální. Zaprvé je to změna v systému posudkové služby. Shodou okolností jsme o tom už debatovali tento týden u jiného návrhu zákona, tak tu debatu nemusíme dnes opakovat. Změna výplaty příspěvku na péči ve třetím a čtvrtém stupni v závislosti na druhé osobě s jasnými pravidly. Kdo doplácí (nesrozumitelné) domácí péči, lhůty pro přiznání, které nebudou moci být prodlužovány a podobně. Ale taky musíme říct, že kontrola vynaložených prostředků, která v zákoně o sociálních službách existuje, není dostatečně naplňována. A to si taky musíme přiznat. U neformálních (nesrozumitelné) si dokážeme představit třeba určitou formu čestného prohlášení. Možná se zeptáme, proč kontrola. Protože tady se bavíme o vysokých částkách. Například je to částka 14 miliard, pokud se bavíme jen o těch příspěvcích ve vyšších stupních.
Dále součástí systémových změn v této oblasti by měla být změna přiznávání a zrušení dvoukolejnosti u kompenzačních pomůcek. Část přiznává zdravotnictví, část oblast práce a sociálních věcí. Jsou známy případy, kdy zdravotní pojišťovna odmítla u trvale upoutaného na lůžko přejít na invalidní vozík. A jakým způsobem lze a zda vůbec přidělit vozík z MPSV prostřednictvím úřadu práce? Není to jasné. Speciální obuv není na léto. Není na jaro, léto, podzim, zimu, nebo na doma, ale jedny boty za dva roky. U zimní obuvi je nárok na jedny boty za tři roky. A u plen to jsou zhruba čtyři pleny na den.
Další součástí systémové změny by měla být změna v systémové péči o pečující, a to jsem už avizoval, chceme, aby dostávali nikoli sociální dávky, ale plat, abychom debatovali podobný systém jako u těch pěstounů, jak jsem říkal v předchozí části svého vystoupení.
Pak chceme něco, po čem všichni voláme a nějak se nám to nedaří. Myslím, že to není nic, na čem bychom měli spor. Když to řeknu - zajištění a jasné financování sociálních služeb. Na tom se určitě shodneme. Ale když debatujete s poskytovateli sociálních služeb, tak se jako státu, proto říkám nám všem, nedaří, aby ti, kteří sociální služby poskytují, měli ten pocit, že je to jasné, předvídatelné a že náklady mohou minimálně střednědobě plánovat - rozvoj a udržení sociálních služeb, které poskytují.
A poslední součástí té systémové změny by měla být změna systému úhrad v sociální oblasti jak pro ambulantní, tak pro pobytové, tak pro terénní služby. Neustále se dohadujeme o zvýšení platů, ale zapomínáme, že v této oblasti jsou taky mzdy. A je to chyba i nás v Poslanecké sněmovně, protože velmi často se soustřeďujeme pouze na platy a nepřemýšlíme o tom, že mnozí, kteří poskytují sociální služby, neberou plat, ale mzdu, protože pokud je sociální služba v režimu nepříspěvkové organizace, tedy v neziskovém sektoru, tak ty mzdy nemají tabulkový režim a žádné zvýšení změnou tabulek se v jejich mzdách nepromítne. Hovoříme také dlouhodobě o tom, ale zatím se nám nepodařilo nastavit jasné částky za lůžko a za hodinu práce tam, kde jsou obsazena místa, tedy obsazené lůžko a vytížená hodina práce. (Před řečnickým pultem se hlasitě baví několik poslanců.)
To jsou základní body.
