Nicméně pan premiér tady definoval tři cíle, tři úkoly ČEZu. Když to zjednoduším, neexpandovat, vydělávat peníze a postavit jádro. Já myslím, že na těch nadpisech se v zásadě shodneme, ale musíme se ptát, co je pod tím.
Neexpandovat je to nejjednodušší, já myslím, že na tom je i politická shoda.
Vydělávat peníze je už o něco komplikovanější, protože obecně energetika je hodně regulovaný obor, mnohé regulace přicházejí z Evropy, mnozí z nás nevěnují pozornost takovým těm energetickým balíčkům, protože rok 2030 a 2050 je daleko za obzorem tohoto či příštího volebního období, nicméně některé ty návrhy a některá prosazovaná řešení mohou mít fatální dopad zejména na cenu energií. Pak se ptáme, co je cílem vlády - maximalizovat zisk ČEZu? To znamená, je jednoduché zvyšovat ceny energií? To je přece legitimní a nejjednodušší cesta, jak maximalizovat zisk. A není na to jednoduchá odpověď, podotýkám. Neberte to, pane premiére, jako kritiku. Jenom říkám, že to je poměrně komplikovaná debata.
Nejtěžší debata je pod tím třetím nadpisem, na které se - aspoň myslím - strany zastoupené v Poslanecké sněmovně shodují. To znamená, že chceme rozšiřovat kapacity naší jaderné energetiky. Ale ta debata je složitá, protože máme dva možné projekty, Temelín a Dukovany. Stát /nemyslím tato vláda/ jednou říká, že prioritou je Temelín, jednou říká, že jsou to Dukovany. Není tady jasný plán, co tedy bude priorita, a není tady jasný časový plán rozhodnutí. A ta debata - vy jste se usmíval, když mluvil můj kolega pan poslanec Zahradník, ale také není černobílá, protože vy jste to několikrát, pane premiére, řekl ve svém vystoupení, a to je prostě fakt, že v ČEZ je zhruba 30 % minoritních akcionářů. Když se podíváte dnes na odhady ekonomiky výstavby jaderných bloků, tak vám ekonomika prostě nevychází, že by to byl projekt s ekonomickou návratností v nějakém řádu dejme tomu i desítek let. Na druhé straně je něco, čemu my říkáme v ODS energetická bezpečnost státu, to je velmi klíčové hledisko, které se ale ovšem těžce ekonomicky kvantifikuje. A v okamžiku, kdy si řekneme, že například převáží v rozhodování státu a po nějaké širší politické shodě, která tady podle mě existuje, toto hledisko, to znamená energetické bezpečnosti a zajištění dostatku energie v budoucích desetiletích, tak pak je těžko představitelné, i když říkám, že ne nemožné, a museli bychom tomu věnovat podrobnou debatu, jak to udělat /vy jste říkal, že by to měl stavět ČEZ/, aby nebyli ekonomicky poškozeni minoritní akcionáři, protože ti hájí své zájmy a tady dochází k jasnému konfliktu zájmů mezi státem, mezi většinovou podporou stran zastoupených v Poslanecké sněmovně bez ohledu na konkrétní složení vládní koalice a se zájmy minoritních akcionářů, které jsou naprosto logické, chtějí z toho mít co nejvíc, když už si ty akcie pořídili. A k tomu je potřeba podrobná debata bez politického hašteření a překřikování, protože jenom tak, když se dohodneme v široké shodě, tak jsme schopni potom tuto vlastnickou úlohu, postavit nové bloky jaderných elektráren, efektivně prosazovat. Jinak o tom budeme pořád jenom mluvit.
V posledních letech se ta debata zužuje na problematiku tendru a kdo to bude stavět. Ale nejsme tak daleko. Měli bychom si přiznat, že nejsme tak daleko. Zkusme mnohem podrobněji debatovat o tom, jaké kroky jsou potřebné než vypíšeme tendr a až budou splněny, tak se vrhněme s plnou vážností do debaty, jak ten tendr má vypadat. Podle mě ta debata je dnes předčasná, je možná zajímavá, mediálně zajímavá, ale nejsme v okamžiku, že se dnes rozhodneme, že do tří měsíců vypíšeme tendr. Prostě ho vypsat nemůžeme. Já myslím, že to chápe i opozice. To není kritika vlády.
Já bych v tom třetím cíli, z té vlastnické politiky, o které mluvil pan premiér, vypíchl to, ať si zkusíme dát nějaký harmonogram, co všechno se musí rozhodnout a v jakém čase. Samozřejmě se může ukázat, že ta debata bude delší, že ten termín byl příliš optimistický, že to nebude za rok, ale možná za rok a půl nebo za dva, ale musíme začít vážně debatovat, aby už někdy byla aktuální otázka vypsání tendru. A podle našeho přesvědčení v dnešní době prostě aktuální není a nemá cenu se přesvědčovat, jak má vypadat tendr, koho máme pozvat, kdo má lepší technologie, co je lepší z hlediska bezpečnosti státu apod. Tak daleko bohužel nejsme.
Ale jsme schopni ten čas zkrátit s tím, že povedeme intenzivní debatu, abychom řešili problémy, které musíme řešit než ten tendr spustíme.
S tím souvisí otázka, kdo to bude stavět, odhad nákladů, získat všechna územní povolení, EIA, stavební povolení a pak se bavme teprve o tendru.
Já myslím, že to je solidní nabídka ze strany opozice, že to není předmětem politického souboje, nejsou tady vyhrocené názory, že by jeden tábor, dejme tomu silnější, říkal my chceme jádro a druhý tábor, dejme tomu slabší, říkal my nechceme jádro. Tady jsem slyšel v minulém i v tomto volebním období od všech politických stran, zastoupených ve Sněmovně tehdy i dnes - chceme jádro. Tak se bavme o tom, jak tento nadpis, na kterém je shoda, naplnit konkrétními kroky, abychom pořád neztráceli čas debatou o tom, kdo to bude stavět, koho pozveme atd.
Děkuji.
