Já myslím, že se shodneme, že zřejmě není citlivější osobní údaj, než informace o zdravotním stavu, lécích apod. A pokud by to bylo schváleno tak, jak je to navrženo, tak vlastně když si srovnám, že budeme příště hlasovat GDPR, tak vzniká zákonný důvod pro to s tím osobním údajem nakládat.

Pan ministr popsal to přechodné šestiměsíční období. Já tady nechci polemizovat, jestli je to hodně, nebo málo. Ale mně vadí, že ten princip je úplně naopak. A můj dotaz je, proč to není naopak? Proč nemám dát aktivně souhlas? Proč mám dát aktivně nesouhlas? To si to stát bezesporu ulehčuje na úkor občanů. Jak dostaneme informaci k občanům, že během šesti měsíců má šanci dát nesouhlas? On v té době třeba nepůjde k lékaři, nebude tady apod. Já bych ještě rozuměl, že musím dát souhlas. Pak je to rozumné, lékař požádá, vysvětlí to a pacient řekne ano, nebo ne. Ale takhle to vlastně zavedeme pro všechny a pak řekneme - no jo, ale měl jsi šest měsíců, ty jsi nepřišel, souhlas jsi nedal, takže automaticky jsi souhlasil. - To je to, co mně na tom vadí.

Pak veďme na výborech debatu o ochraně těch údajů jako takových. Ale pane ministře, proč to neotočíme? Zjednodušujeme to někomu na úkor všech občanů České republiky. Tak to otočme. Zjednodušme to pro ty občany a ti, kteří to potřebují, tak ty pacienty bezesporu přesvědčí. Pokud mám důvěru ve svého lékaře, ten mi řekne, že to je rozumné, abych to dal, že se tím zvýší třeba pravděpodobnost úspěšnosti léčby nebo že se vyloučí nějaké kontraindikace apod., tak já určitě tomu lékaři, kterého znám, uvěřím a ten souhlas mu dám. Nebo když mi řekne, že od odborných lékařů, kam chodím, ten souhlas potřebuje, aby se podíval. Takhle mně to přijde opravdu příliš masivní zásah do těch práv a občané se to prostě nedozví. A neříkejme si, že ze zprávy po jednání Sněmovny, že do šesti měsíců můžu dát nesouhlas, se to opravdu dostane ke každému občanovi, že si toho každý všimne. To je ten problém, který já tam vidím. Děkuji za případnou odpověď.