Nebudu opakovat výhrady mých předřečníků. Spíš mám nějaké konstatování a dotazy na pana ministra financí. Pane ministře financí, vy jste dneska na tiskové konferenci, kterou jsem sledoval, řekl, že návrh rozpočtu je výsledkem možného. Poprosil bych, kdybyste nám mohl definovat, co tím myslíte, možného. Jestli je to politická dohoda stávající, protože nic jiného v tom není. Říkal jste, že návrh rozpočtu odráží to, že byl letos předvolební rok, ale už jsme po volbách.
Pamatuji si, když jste nastoupil do funkce, tak v jednom ze svých prvních vystoupeních, už nevím, jestli v médiích, nebo tady na mikrofon, jste řekl, trošku to zjednoduším, že jste strýček Skrblík. A musím říct, že pokud jste to myslel vážně, tak v tom návrhu rozpočtu to fakt není poznat.
Pokud vy považujete za, řekl bych, odpovědný přístup k výdajům, že vy osobně jste podepsán pod rozpočtem, kde se zvyšují celkové výdaje rozpočtu o 82 mld. z roku na rok, tak musím říct, že vy nejste vůbec Skrblík. To jste si sobě dal úkol, který jste skutečně nesplnil.
Kdyby ještě ten deficit byl umístěn na investice, např. že by bylo 50 mld. víc na dopravní infrastrukturu, tak je to věc, o které se dá debatovat. Že to je investice do budoucnosti a mohli bychom debatovat, jestli je to rozumné, jestli se to všechno proinvestuje v příštím roce, ano nebo ne.
Ale i ten výsledek investic je poměrně nízký. Vlastně to odráží i negativní trend roku 2017. Uvidíme, kolik se ještě zaplatí faktur za investice v prosinci. S tím závěrečným účtem, jak to bylo s kapitálovými výdaji, to už vydržíme do 3. nebo 4. ledna, to už budeme vidět.
Ale slyšeli jsme, celý rok 2017 jsme slyšeli ze strany vlády, že to vlastně bylo výjimečné, a že se občas něco nepovedlo, že se to nebude opakovat, a opakuje se to znovu.
A mě by zajímalo, a souhlasím s vámi, že to je poměrně zvláštní situace, že budete u 1. čtení, a už nebudete pravděpodobně u druhého a třetího čtení, tak si myslím, že vy byste už mohl mluvit poměrně otevřeně, racionálně, možná jako Skrblík, a mohl byste ukázat nám všem, kteří o tom budou hlasovat, kde vy osobně vidíte tu vatu a rezervy ve státním rozpočtu. A jsem přesvědčen, že jste schopen ukázat desítky miliard, které by mohly jít do infrastruktury, protože reálné už není změnit základní parametry rozpočtu, bohužel. Vnímám politickou realitu, takže nemám z toho radost, ale to, že to bude schodek 50 mld., je de facto dané, už vzhledem k tomu, že se k tomu přihlásili všichni poslanci, nebo poslanecké kluby bývalé vládní koalice, možná i některé další kluby. Ale tam přece prostor je.
Přece mi, pane ministře, nebudete s vážnou tváří tvrdit, že na výdajové stránce se nedá ušetřit. Zejména u běžných výdajů, které rostou o 6 %, a nejsou to jenom ty důchody. To je takový jednoduchý argument. Vy přece nechcete zvýšit důchody. Tak to prostě není. Těch provozních výdajů je tam příliš mnoho, a jestli se od roku 2014 počet státních zaměstnanců zvedne skoro o 40 tisíc, tak to není dobrý výsledek.
A my v rámci 2. čtení přijdeme s vlastními návrhy, kde se dá ušetřit a kde naopak se mají zvýšit výdaje. Výdaje se mají zvýšit podle našeho názoru na obranu, na bezpečnost, na vzdělávání. A kde se mají snížit, tak jsou to dotace a provozní výdaje. Tudy půjdou naše pozměňovací návrhy.
Ale bylo by mnohem lepší, kdybyste takové pozměňovací návrhy přednesl vy jako končící ministr financí. My si je klidně osvojíme, klidně vám přiznáme autorství a řekneme, tohle připravil strýček Skrblík, kdyby nebyl vázán politickými dohodami v minulé vládě a mohl to napsat podle sebe, tak tady jsou úspory, které vidí člověk, který strávil, teď nevím, mnoho měsíců na Ministerstvu financí. Nemám to v hlavě, jak dlouho jste tam, pane ministře.
Nám všem by to pomohlo. Možná by to pomohlo i tomu, aby takové návrhy prošly. Protože pokud to pojmeme jako obvykle u rozpočtu, a bylo to v minulých letech, tak jakékoli návrhy opozice, které šetřily provozní výdaje, byly vládní většinou odmítnuty.
Teď bych se obrátil na pana poslance Juříčka prostřednictvím pana předsedajícího, protože jsem poslouchal, co říkal. Říká: Velká chyba, nezměnila se metodika rozpočtu. Tak dejme tomu, že s tím souhlasím. Kdo měl ministra financí, pane poslanče prostřednictvím předsedajícího, poslední čtyři roky? Vaše hnutí. Proč jste nezměnili metodiku rozpočtu? No možná vám to nedovolili socialisté a lidovci, to já nevím. Ale ani jste se nepokusili.
A já tedy očekávám, že ruku v ruce v rozpočtovém výboru budeme hledat ty rezervy a že to nebudeme odkládat o rok, protože není nic státotvorného na tom, schválit rozpočet, v kterém jsou zbytečné výdaje. To já myslím, že si rozumíme, že na tom státotvorného nic není.
To, že my nechceme bránit schválení rozpočtu, jasně před chvílí formuloval předseda ODS. Kdybychom byli v září v normálním rozpočtovém roce, tak určitě navrhneme a podpoříme vrácení. Ale jsme si vědomi reality. Už o tom byla řeč a já to nebudu opakovat. Ale přesto bychom mohli desítky miliard, a když budeme skromní, tak jednotky miliard najít.
Zaznamenal jsem minulý týden ve veřejném prostoru takový pokusný balónek z Ministerstva dopravy, že přemýšlí, že by si mohli půjčit u Evropské investiční banky až 100 mld. Přitom konstruujeme rozpočet se schodkem 50 mld. Podle mě úplně zbytečně.
Navážu ještě na vystoupení pana předsedy Farského. V dopravní infrastruktuře opravdu už máme zpoždění, abychom si společně domluvili, jak budeme financovat investice, ale i údržbu silniční a železniční sítě po roce 2020. To nebude po roce 2022, ten dopad už přijde v rozpočtovém roce 2021, tzn., ještě v našem funkčním období. A tu debatu jsme ani nezahájili, jak nahradit výpadek desítek miliard, které chodí ročně na dopravní infrastrukturu. A můžeme říkat, někdo to bylo třicet, někdy to bylo padesát, ale byly to desítky miliard.
Vůbec nevíme, jak to chceme nahradit. Nejjednodušší cesta je, vzít si úvěr, ale ten musí někdo splácet. Ale než si vezmu úvěr, tak si musím být jistý, že zejména běžné výdaje jsou jenom tak vysoké, jak skutečně ten stát potřebuje. A to v tomto návrhu rozpočtu není.
A poslední konkrétní dotaz na pana ministra, a nepotřebuji odpověď ani dneska, ale příště, anebo i dneska, nechám to na vás, pane ministře. Kolik máme národních dotačních titulů? Možná vám poradí paní ministryně. A kolik to dělá v sumě, teď mluvím o národních, nemluvím o kofinancování evropských peněz. Kolik se tím živí úředníků na všech úrovních? Jedni to píší, ne, jedni vypisují dotační tituly, jedni to píší, pak to někdo vyhodnocuje, pak to někdo kontroluje, nejlépe pět institucí, Ministerstvo financí, auditní jednotka, NKÚ, resortní ministerstvo atd. Je to vlastně nový regulérní průmysl, který bychom ale podporovat neměli. Viděl jsem, že nová hra Evropské unie učí děti hravou formou, jak žádat o dotace. Tak to není správná cesta.
Ten dotaz je, pane ministře, kolik je dotačních titulů, kolik je tam suma a kolik bychom z toho mohli hned ušetřit, kdybychom ty dotační tituly zrušili, protože jsou v zásadě nespravedlivé. Dotační tituly pro obce. Která obec nepotřebuje kanalizaci, opravit hasičárnu, sokolovnu, tělocvičnu, mateřskou školu, základní školu? Ale pak se vypíší dotační tituly a uspějí jenom někteří.
Zrušme dotační tituly, navyšme rozpočtové určení daní, dejme to krajům a obcím, ony si s tím poradí lépe, než úředníci v Praze. Zrušíme x úřednických míst těch, kteří to vypisují, kontrolují, kteří tak rádi rozhodují, a ty peníze budou investovány mnohem efektivněji na komunální či krajské úrovni, než na té centrální.
My nějaké výpočty máme, kolik je těch titulů a kolik je těch výpočtů, ale vy na těch ministerstvech sedíte a máte určitě přesnější čísla. Nás by to skutečně zajímalo. A protože jsme realisté, tak nenavrhujeme, že bychom ze dne na den zrušili všechny a ušetřili celou částku. Ale kdybychom třeba zrušili a ušetřili 30 procent těch dotačních peněz, už bychom viděli, z čeho posílit výdaje na dopravní infrastrukturu a nemuseli bychom brát případně tak vysoký úvěr u Evropské investiční banky.
Děkuji.
