A na vině opět je, že jsme ani za posledních třicet let zásadně nezměnili kurz v péči o krajinu a ve způsobu zemědělství. Pořád u nás vládnou velcí „kolchozníci“, pole tvoří velké lány, v pěstování řepky jsme na tom nejhůř v celé Evropě. A vláda mlčí, případně vymýšlí umělé komise, kampaně a štědré dotace. Ale aby změnila způsob péče o půdu, to nikoho z ministrů nenapadne.
A vlastně co se divím, to by pak šel takový ministr proti svému premiérovi, a to nepůjde. A tak jsme stále v začarovaném kruhu, z něhož s touto vládou nikdy nevystoupíme.