ano, já jsem to avizovala, že - a teď to tedy řeknu na mikrofon - jménem klubů hnutí ANO a hnutí SPD dávám veto na projednání podle § 90 jednacího řádu. Dovolte, abych to odůvodnila. To veto není - alespoň tedy mluvím za hnutí ANO - politickým protestem, není politickým protestem.
Ta myšlenka a ten legislativní návrh po politické stránce jsme připraveni podpořit, ale nechceme projednání podle § 90 z toho prostého důvodu, že se domníváme, že ten návrh je potřeba prodiskutovat velmi podrobně. Pravděpodobně se pokusíme - ve spolupráci, my chceme spolupracovat - připravit nějaké pozměňovací návrhy. Určitě navrhnu, aby byl tento tisk zařazen na ústavně-právní výbor, protože se domnívám, že nestačí projednání, při vší úctě, v zahraničním výboru, že to prostě chce projednat v ústavně-právním výboru. Sama jsem členka, takže se na tom určitě i budu podílet.
Já budu vycházet z připomínek, to nejsou jenom moje připomínky, to jsou připomínky expertů našeho klubu, členů ústavně-právního výboru. Samozřejmě budeme to ještě víc do hloubky studovat, takže berte to tak, že to je prvotní náš názor. A dovolte tedy, abych řekla pár věci, co k tomu máme.
Jak se uvádí v § 1 tohoto návrhu zákona, zákon stanovuje postup, představení návrhů na zařazení subjektů,vůči nimž by se měla uplatňovat omezující opatření, tedy sankce, na sankční seznam EU nebo na vnitrostátní sankční seznam. Ačkoliv Ministerstvo zahraničních věcí podle tohoto návrhu pouze navrhuje - "pouze" dávám do uvozovek - vládě zařazení určitého subjektu, fyzické i právnické osoby na příslušný sankční seznam, tedy nemá výkonnou pravomoc subjekt na seznam unijní či vnitrostátní skutečně ho zařadit, tu má až v tomto ohledu pouze vláda jako poslední arbitr. No a my se domníváme, že je tam příliš mnoho kompetencí, ale jsme připraveni na tu debatu, vyslechnout si vaše argumenty. A vidíme tam několik úskalí.
Ustanovení § 4 odst. 3 návrhu zákona stanoví, že hrozí-li nebezpečí zmaření účelu, pro který má být subjekt zařazen na sankční seznam Evropské unie, předloží Ministerstvo zahraničí vládě návrh na zařazení subjektu na vnitrostátní sankční seznam před předložením návrhu na jeho zařazení na sankční seznam Evropské unie. Jedná se tedy o možné zařazení subjektu na vnitrostátní seznam ještě před tím, než by EU sama posoudila zařazení subjektu na příslušný sankční seznam. Což je ale podle nás v rozporu s tvrzením uvedeným v důvodové zprávě, že se jedná pouze o komplementární a doplňkový mechanismus unijním nástrojům.
V ustanovení § 9 návrhu zákona, pokračuji, platí, že sankcionovaný subjekt může proti svému zápisu na vnitrostátní sankční seznam podat písemně odůvodněnou námitku. Ovšem tato námitka se podává k Ministerstvu zahraničních věcí, tedy stejnému orgánu, který zároveň rozhoduje o příslušném návrhu vládě na zařazení subjektu na sankční seznam. V případě námitky by bylo žádoucí, aby do procesu podávání a vyřizování námitek byly zapojeny i další nestranné subjekty. Protože tady se domnívám, že těžko asi očekávat, že by Ministerstvo zahraničních věcí rozhodlo kladně, když samo zařazení subjektu na vnitrostátní seznam navrhovalo.
Za další. Dle § 14 odst. 1 návrhu zákona poskytují orgány veřejné moci při výkonu působnosti Ministerstva zahraničních věcí na jeho žádost a ve lhůtě jím stanovené potřebnou součinnost. Ovšem tato lhůta nesmí být dle návrhu zákona kratší než tři pracovní dny, ledaže se jedná o součinnost, kterou je třeba poskytnout neprodleně. V zásadě se tedy lze v praxi setkat se situací, že Ministerstvo zahraničních věcí bude stanovovat lhůtu nejkratší možnou, tři pracovní dny nebo žádnou. To je s ohledem na vážnost návrhu, jaký je návrh vládě, jakým je návrh vládě České republiky na zařazení daného subjektu na příslušný sankční seznam, velmi nebezpečná lhůta, která může dát MZV objektivní možnost navrhovat subjekty v podstatě okamžitě a bez lhůty na tento seznam.
V § 16 odst. 2 návrhu zákona je stanoveno, že informace zpracovávané nebo vztahující se k činnosti státních orgánů podle tohoto návrhu zákona, nejde-li o informace uvedené ve vnitrostátním sankčním seznamu, se neposkytují. Dle důvodové zprávy odst. 2 stanoví výluku z obecného práva na informace, což je jediné a zcela nedostatečné odůvodnění navrhovatele, jakým omezuje zaručené právo na informace dle zvláštního zákona.
Důvodová zpráva pak stanovuje, že předkládaný návrh sankčního zákona je nástrojem, jenž je k unijním nástrojům komplementární s tím, že k jeho využití bude docházet pouze v souvislosti s předkládáním návrhů České republiky, případně i jiných členských států Evropské unie na zařazení dotčených subjektů na jeden z unijních seznamů. Zároveň stanoví, že předkládaný vnitrostátní sankční mechanismus je navrhován jako doplňkový, znovu opakuji ve vztahu k mezinárodním a unijním sankčním mechanismům a je nastaven tak, aby s nimi byl v souladu.
Ovšem Evropská komise vyjádřila pochybnost ohledně slučitelnosti vnitrostátních omezujících opatření přijímaných za účelem dosahování cílů společné zahraničně bezpečnostní politiky s pravidly vnitřního trhu, jmenovitě pak se svobodami volného pohybu kapitálu a služeb. Je to stanovisko někdy z roku 2019. Celý návrh s cílem zavést vnitrostátní zákon tak může být v rozporu s právem EU. To znamená, je zde pochybnost, zda nejde o výlučnou pravomoc EU.
Je tam samozřejmě celá řada dalších otázek, které bych tady mohla dál předčítat, které si klademe. Já netvrdím, že na ně nejsme schopni od vás dostat odpovědi. Ale myslíme si, že je nedostaneme dnes. Myslíme si, že to chce skutečně rozpravu podrobnou, na výboru, expertní, abychom to posoudili ze všech těchto úhlů. A proto znovu opakuji, dávám veto jménem dvou klubů hnutí ANO a hnutí SPD na projednání podle § 90 a budu navrhovat, aby byl zařazen tento tisk na projednání ústavně-právnímu výboru.
Děkuju.
