když se začalo hovořit o tom, že vlád bude jednat o prodloužení nouzového stavu, ptali se mě novináři, jak se k tomu náš klub postaví a zda prodloužení případně podpoří. Už na samém počátku jsme jasně řekli, že se nechceme a nebudeme chovat stejně jako dnešní koalice v době, když byla opozicí. Dělat z nouzového stavu politikum je špatně a viděli jsme, kam to vedlo v době covidu. A já jsem v tomto duchu naprosto otevřeně novinářům odpověděla.
Řekla jsem, že jsme ochotni nouzový stav podpořit o 30 dnů, jedinou naší podmínkou bylo představení strategie na následující měsíce. Náš požadavek nebyl ničím nesplnitelným, naopak zodpovědná vláda by ho splnila bez sebemenší námahy, protože by ho už dávno měla vypracovaný. Mluvím o strategii krátkodobé a střednědobé, a to v oblastech, kterých se současná krize bezprostředně týká.
Očekávala bych už dávno, že bude vypracováno několik variantních plánů - pro oblast školství, bydlení, zdravotnictví, trh práce, sociální oblast a samozřejmě finance. Dopady do rozpočtu to jistě budou zásadní, ale jakákoliv konkrétní čísla jsme zatím neslyšeli. Skoro to vypadá, jakoby žádná strategie hotova nebyla. Já ale stále doufám, že dnes jednotliví ministři vystoupí a řeknou nám, (jaké je?) profesní složení ukrajinských občanů, kteří k nám přichází, jaká je jejich možnost a ochota zapojit se na pracovním trhu a podobně.
Pak ale zasedla vláda a schválila prodloužení nouzového stavu do konce května. Já musím říct, že to je pro mě naprosto nepochopitelné, ale na druhou stranu bohužel zcela symbolické. Ta symbolika už začala během jednání o vyslovování důvěry vládě, kdy nám bylo poměrně arogantně sděleno, že o naše hlasy nikdo ani nestojí a že ta diskuse je vlastně zbytečná. A od té doby se vládní koalice snaží opozici obcházet téměř neustále.
Jsou chvíle, kdy je to pochopitelné, jsou chvíle, kdy je to pochopitelné méně, a pak jsou chvíle, kdy je to hrubá chyba, a to třeba, když projednáváme prodloužení nouzového stavu. Nouzového stavu, který dnešní koalice v minulém období naprosto zpolitizovala, udělala z něj sprosté slovo, které rozděluje společnost a konají se kvůli němu demonstrace. Hnutí ANO je nejsilnějším politickým klubem v této Sněmovně, zároveň jsme výraznou opoziční silou a z tohoto pohledu by prodloužení nouzového stavu i našimi hlasy byl velký vzkaz do rozdělené společnosti. A o to by vládě přece jenom mělo jít především.
My nemůžeme dát vládě bianko šek na téměř dva měsíce, ta žádost je už ze své podstaty nesmysl a já si troufnu říct, že je to vlastně i drzost. Z vlastní vládní zkušenosti mohu říct, že podpora opozice v krizových okamžicích je důležitá. Nám se jí sice nedostálo a naopak jsme museli neustále bojovat na několika frontách. To není nářek, to prostě byla taková realita a já jsem to tak brala. Vy ale máte k dispozici komfort možné podpory nejsilnějšího klubu, přesto jste se rozhodli pro jinou a dost možná protiústavní cestu.
Ani ústavní právníci se totiž neshodují, zda je možné prodloužit nouzový stav o více než 30 dnů. Například Jan Kysela je přesvědčený, že takový krok v souladu s ústavou není, já si dovolím odcitovat jeho vyjádření z médií, kdy Kysela, ČTK, napsal, že postup je podle jeho názoru v rozporu s ústavním zákonem o bezpečnosti. Cituji doslova - vláda rozhoduje vždy o 30 dnech, přičemž rozhodování o dalších a dalších 30 dnech je vázáno na předchozí souhlas Poslanecké sněmovny. Po jeho udělení opět rozhodne vláda, tím pádem je uchována kontrolní role Sněmovny a opozice v ní. Konec citace.
Podobný názor má Ondřej (Preuss?), ale i někteří další právníci, se kterými jsem měla možnost hovořit. Je to už poněkolikáté, co se pohybujeme minimálně na hraně ústavnosti, a to je od vlády, která se zaštiťovala slovy o zahrabávání příkopu ve společnosti lepší politickou kulturou a tak podobně absolutně pokrytecké. Už jsem to zmínila, skutečně jsem to rozhodnutí vlády o bezprecedentně dlouhém prodloužení nouzového stavu nechápala. Pak jsem ale slyšel rozhovor paní předsedkyně Pekarové Adamové pro Českou televizi, zase budu citovat, a ta to řekla zcela jasně. Cituji - protože se nouzový stav netýká českých občanů, tak je zbytečná debata každých 30 dnů. Nebudeme se vysilovat politickou debatou.
Paní předsedkyně tady není, ale přesto musím říct, že ten výrok považuji za naprosto skandální. Šest hodin, devět hodin, pět hodin, devět hodin, šest hodin, sedm hodin, osm hodin, sedm hodin. Víte, co je to za časy? To je doba zaokrouhlená na celé hodiny, po kterou jsme v Poslanecké sněmovně diskutovali o jednotlivých prodlouženích nouzového stavu během covidu. Určitě si také vzpomenete, že v době, kdy jsme byli v největší krizi a nemocnice na hranici svých kapacit, Sněmovna nepochopitelně nouzový stav prodloužit odmítla.
Nikdy bych si ale ani já, ani nikdo z mých kolegů nedovolili tvrdit, že je ta diskuse zbytečná nebo dokonce vysilující. Jsme v parlamentní demokracii, vláda se zodpovídá Poslanecké sněmovny. My vnímáme vážnost té situace, ale to neznamená, že můžeme rezignovat na parlamentní kontrolu. Mělo by být samozřejmé, že vláda nejpozději po 30 dnech přijde do Sněmovny, seznámí poslance s aktuální situací, vysvětlí strategii na další období a pokud je poslanci uznají, že důvody pro nouzový stav přetrvávají, opět je prodlouží. A já neříkám, že bychom znovu nezvedli ruku pro 30 dnů. To je legitimní postup, protože kontrola Sněmovny je základem parlamentní demokracie. Vláda na tento princip rezignovala a Sněmovnu obchází. Máte prostě většinu a ta vám umožňuje vše.
A ještě jedno připomenutí na nouzové stavy z covidového období. Vzpomene si ještě, vážené kolegyně a kolegové, kolikrát byl nouzový stav prodloužen o 30 dnů v době covidu? Jednou. Bylo to v prosinci 2020, jinak se to pohybovalo v průměru kolem 20 dnů. A to jsme také samozřejmě věděli, že za 20 dnů covid nezmizí. Také jsme se jednou vraceli do Sněmovny po 11 dnech. A musím se zeptat znovu - zaznamenali jsme někdy, že by někdo označil ty diskuse za zbytečné nebo vysilující? Ne. Brali jsme to s pokorou, protože vláda chodila Sněmovnu o něco žádat.
Trefně to glosoval můj kolega Radek Vondráček slovy - nerušit vládneme. Já bych vás z tohoto místa poprosila - mějte na paměti, že jste vládou všech občanů a respektujte to a myslete na všechny občany. Já nechci přistoupit a nepřistoupím na vaši rétoriku, že jakmile si kdokoliv dovolí upozornit na problémy, které mají čeští občané, tak je okamžitě nařknut, že rozděluje společnost, a je proti pomoci ukrajinským uprchlíkům. To je pro mě naprosto nepřípustný argumentační faul.
Už jsem to říkala mnohokrát a zopakuji to tady znovu. Nikdy jste ode mě ani od nikoho z mých kolegů nemohli slyšet, že bychom neměli pomáhat lidem zasaženým válkou na Ukrajině, nebo že bychom neměli stát za Ukrajinou. To, co mi říkáme, je, musíme pomáhat ukrajinským uprchlíkům a musíme pomáhat stejně i našim občanům, protože i ti mají své problémy. Vláda prostě musí zvládat obojí. A občané očekávají od schopné vlády, že to zvládne. Je to od nás i dobře míněná rada. Solidarita je totiž v této době, v tomto období naprosto klíčová. A to si doufám, uvědomujeme všichni.
Pokud naopak slyšíme od jednoho z nejvýše postavených činitelů vládní koalice, že vláda tu není od toho, aby se starala o lidi, a zase, je mi líto, že paní předsedkyně tady není, není to vytržené z kontextu, takto to přesně paní předsedkyně řekla, pokud tedy slyší, že tu nejste od toho, abyste se o ně postarali, když mají velké problémy, pak tomu logicky nerozumí. A to jsou přesně ta slova, která vykopávají příkopy. Protože my musíme pomáhat válečným uprchlíkům, je to naše povinnost, ale současně se musíme starat i o naše domácí problémy.
Celá tahle situace je vlastně absurdní a charakteristická zároveň. My nezpochybňujeme potřebu nouzového stavu. Jsme ochotni podpořit jeho prodloužení. Nepolitikaříme, jako to dnešní vláda v době, kdy byla opozicí, předváděla během covidu. Nabídli jsme vládě pomocnou ruku. A výsledek? Vláda ji odmítla a opět si na sílu protlačí něco, co zvýší pnutí ve společnosti, něco, na čem se ani ústavní právníci neshodují, zda je to v souladu s ústavou, něco, co opět sníží důvěru politiků obecně.
Já vás velmi žádám, abyste si všechny souvislosti uvědomili a přehodnotili váš plán. Neobcházejte parlament. Prodlužte nouzový stav o 30 dnů. Za měsíc se znovu postavte před Poslaneckou sněmovnu, zhodnoťte poslancům vývoj a nastiňte strategii na další období. A pokud to bude třeba, požádejte o dalších 30 dnů. Tak by to totiž v parlamentní demokracii mělo vypadat.
Děkuji vám za pozornost.
