Děkuji za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, dovolte, abych podpořila program dnešní schůze a požádala vás, tak jak byl navržen, abyste pro něj hlasovali, aby prvním bodem byl projednávána novela zákona o zaměstnanosti tzv. kurzarbeit, a dovolte, abych podpořila důvody, které mě k této žádosti vedou.
Označení známé z Německa se vžilo i u nás, přestože o kopii toho německého nejde a jít nemůže. Dovolte tedy, abych se nyní tady zamyslela nad nejen samotným návrhem, ale i nad okolnostmi jeho vzniku a některými dalšími souvislostmi.
Novela zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, která tuto novou úpravu přináší, se rodila velmi těžce. Situaci komplikovala nejen nejistota, kterou přinesla pandemie, ale také rozdílná očekávání jednotlivých účastníků. Vláda byla pod tlakem sociálních partnerů, kteří chtěli mít trvalejší normu k řešení nenadálých situací, podobných té, která nyní nastala. Vláda tedy reaguje na poptávku po řešení pro situaci, kdy zaměstnavatelé nemohou svým zaměstnancům dočasně přidělovat práci v plném rozsahu. Ať už v důsledku překážek v práci způsobeným zásahem vyšší moci, z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobků, nebo kvůli omezení poptávky po jimi poskytovaných službách, přičemž příčiny omezení svým charakterem přesahují běžná podnikatelská rizika a situaci nelze s využitím běžných manažerských nástrojů či jiných možností..
A nelze je využít s využitím běžných manažerských nástrojů či jiných možností podpory zaměstnanosti a podnikání. Letošní situace není zcela nová. Jistě si vzpomínáte na léta 2008 až 2009, kdy naše hospodářství bylo vystaveno podobné situaci. Ta sice byla v řadě ukazatelů mírnější, automobilový průmysl se tehdy nezastavil ze dne na den, a neklesl o třetinu za dva měsíce, ale i tehdy docházelo k tomu, že firmy poměrně rychle ztratily zakázky, protože jejich zahraniční odběratelé se ocitli v krizi. Už v té době zaznívaly hlasy, že by bylo dobré mít podobný nástroj, který mají naši sousedé v Německu nebo Rakousku.
Nástroj, který pomáhá firmám překonat nejhorší dobu poklesu zakázek a umožní jim zachovat si nejdůležitější zaměstnance, s nimiž pak obnoví rychle výrobu, až se krize přežene. Německý ani rakouský model však nelze do našich podmínek jednoduše přenést. Po dlouhých debatách byla tehdy, prosím tehdy, přijata novela zákona o zaměstnanosti, která v podobě § 115, přinesla nový nástroj aktivní politiky zaměstnanosti - tím je příspěvek v době částečné nezaměstnanosti.
Když přišla koronavirová krize, naše vláda na to reagovala, podobně jako vlády ostatních zemí, omezením některých podnikatelských činností, aby zabránila šíření viru. Další firmy omezily či zastavily svůj provoz z nejrůznějších důvodů samy. Přitom se ukázalo, že příspěvek v době částečné zaměstnanosti, nedokáže naplnit potřeby zaměstnavatelů. Vláda se proto rozhodla využít jinou zákonnou možnost a vytvořila cílený vládní program podle § 120 zákona o zaměstnanosti pod názvem Antivirus, a to ve dvou modifikacích. Antivirus C byl samostatným opatřením, nikoliv programem podle zákona o zaměstnanosti atd.
Podobně reagovaly i vlády z ostatních zemí. I další státy přistoupily k vytvoření speciálních programů podpory nebo k úpravám existující standardní úpravy kurzarbeitu. Na situaci, která nastala, nebyl připraven nikdo. Věděli jsme od počátku, že i naše programy Antiviru, jsou dočasné. Mají překlenout nejhorší období karantén. A poté je potřeba se vrátit k podpoře ekonomické aktivity. Ukázalo se, že úprava příspěvku v době částečné zaměstnanosti, v zákoně o zaměstnanosti je příliš omezující, a že je třeba ji nahradit jiným nástrojem, který by lépe reagoval na potřebu ekonomiky.
To, co je dnes předkládáno k projednání, je výsledkem kompromisu. A zatímco hlavním cílem končícího programu Antivirus bylo udržení zaměstnanosti, a tedy zmírnění dopadů v nezaměstnanosti v době uzavření ekonomiky, nové opatření má naopak podpořit práci a reálný ekonomický výkon.
Je důležité si uvědomit, že cílem je vytvořit nástroj standardní a trvalý. Ani do budoucna se nezříkáme možnosti využít opět prostřednictvím cíleného programu, bude-li situace natolik specifická jako ta, které jsme čelili na jaře, tohoto programu.
Připomínám, že i v zemích, kde takový standardní nástroj mají, například v Německu, přijímali dočasné změny podmínek fungování nebo nové programy.
Jako ministryně financí jsem prosazovala verzi, která bude odpovídat právě tomuto cíli, bude podporovat práci a ekonomický výkon. Bude výhodná pro každého z účastníků, tedy zaměstnavatele, zaměstnance a stát, ale zároveň se na ní každý z účastníků bude svým dílem podílet. Zaměstnavatelé neztratí zapracované a osvědčené zaměstnance, kteří jsou klíčoví pro rychlou reakci na obnovení poptávky. Zároveň uspoří prostředky, které by jinak vynaložili na náhradu mezd nebo ukončování pracovních poměrů těchto zaměstnanců. Zaměstnanci si zachovají pracovní poměr, nestanou se nezaměstnanými a navíc jejich příjem bude vyšší než podpora v nezaměstnanosti. Stát si pak udrží alespoň část příjmů, které mu plynou ze zachování částečné zaměstnanosti a hlavně minimalizuje dobu potřebnou k překonání výpadku ekonomiky a návratu do normálu.
Zaměstnavatelé, kterým návrh ulevuje ve velmi značné části nákladů, které by jinak museli vynaložit, se musí podílet alespoň částečně na úhradách, které souvisí s jejich zaměstnanci. Navrhujeme úhradu zdravotního pojistného a část pojistného sociálního. Zaměstnanci sice přijdou o část příjmu, ale udrží si pracovní místo a podpora bude vyšší než by měli jako uchazeči o zaměstnání. Stát pak na podpoře zaměstnanců vyplatí sice víc než by vyplatil formou podpory v nezaměstnanosti a přijde i o část svých příjmů, ale vyhne se nákladům spojeným s nezaměstnaností a hledáním práce pro propuštěné zaměstnance. Pomoc musí být cílená, protože má přispět k zachování konkrétních zaměstnanců na konkrétních pracovních místech.
Má jít o zcela mimořádný nástroj. Vláda musí mít jeho aplikaci pod svou kontrolou. Musí mít možnost využívat jej promyšleně v souladu s nastavenými cíli, ekonomickou a společenskou situací ve státě i v globálních souvislostech. Proto musí být možnost jeho použití navázána na nařízení vlády, které zároveň stanoví konkrétní parametry podpory tak, aby odpovídaly konkrétním důvodům, pro které byla podpora spuštěna. Zároveň také vyčlení nezbytné prostředky.
Ráda bych zdůraznila, že i nadále budou existovat všechny ostatní možnosti podpory zaměstnanosti a podnikání a že i nadále budou platit práva a povinnosti vyplývající ze zákoníku práce a dalších pracovněprávních předpisů. Zaměstnavatelé budou stále mít povinnosti vůči svým zaměstnancům, podnikatelé budou nadále odpovědní za svá manažerská rozhodnutí. To, co navrhujeme, není univerzální nástroj, který by měl nahradit dosavadní postupy a praxi.
Po měsících jednání máme před sebou návrh, který předpokládá, že v případě, že bude přerušena výroba ve firmě třeba až na čtyři dny v týdnu, stát bude hradit za neodpracované dny 70 % čisté mzdy takového zaměstnance. Rozsah dnů, kdy zaměstnavatel nemůže přidělovat práci, je třeba sledovat u každého podpořeného zaměstnance právě proto, že jde o podporu cílenou. Zaměstnanec může být podporován až dvanáct měsíců. Musí jít ale o zaměstnance zapracovaného, který je pro svého zaměstnavatele klíčový a zaměstnavatel s ním počítá. Proto by měl mít za sebou zkušební dobu a pracovní smlouvu na dobu neurčitou. Za dobu, kdy nepracuje, mu poskytuje podporu stát.
Zaměstnavatel je povinen platit částečně sociální a plně zdravotní pojištění za takového zaměstnance i za dobu, kdy mu práci nepřiděluje.
Za dobu, kdy zaměstnanec pracuje, dostává od svého zaměstnavatele mzdu v běžném režimu. Nelze si tedy představit, že by situace, kdy zaměstnavatel není schopen přidělovat práci v rozsahu 80 %, což jsou až čtyři dny v týdnu, byla dlouhodobě udržitelná. Takto nastavené podmínky lze tolerovat skutečně pouze dočasně.
Naše opatření nesmí bránit pohybu na trhu práce, který souvisí se strukturálními změnami, nesmí blokovat zaměstnance na neperspektivních místech a bránit rozvoji firem a odvětví, které mají potenciál růstu.
Je třeba si uvědomit, že právě nastavení parametrů nařízení vlády bude velmi obtížné a každá vláda, která bude kurzarbeit aktivovat, na sebe bude brát obrovskou odpovědnost za jeho dopady. Bude obtížné nepodlehnout tlakům, které lze očekávat. Bude obtížné rozlišit situace, kdy jde skutečně o krátkodobý a překonatelný problém podnikání a kdy jde o zásadní změnu na trhu, která se bez strukturálních přesunů na trhu práce neobejde.
Umělým udržováním zaměstnanosti i na místech, pro která práce není a nebude, bychom se také dopouštěli nerovného přístupu. Zaměstnanec, který by byl bez přidělování práce podporován u svého zaměstnavatele, by měl nepoměrně lepší postavení než ten, pro kterého také práce není, ale jeho zaměstnavatel ho propustil nebo do programu nevstoupil.
Musím také říci, že při svých cestách po republice se stále častěji setkávám s naléhavými žádostmi zaměstnavatelů a jejich voláním po pracovních silách. Blokovaný trh práce je velkou brzdou dalšího rozvoje. Nesmíme se dopustit té chyby, že bychom podlehli volání pouze jedné strany zaměstnavatelského spektra a nedbali i těch, kteří zaměstnance potřebují a jsou připraveni jim práci přidělovat. Pro zachování konkurenceschopnosti je pružnost a schopnost rychlé změny klíčová. Stát svými zásahy nesmí podnikatelské prostředí deformovat.
Jako ministryně financí cítím potřebu stabilizovat ekonomiku, a proto podporuji takovou verzi nástroje zvaného kurzarbeit, která nebude deformovat trh práce a splní svůj účel pomocí překlenutí dočasného výpadku práce.
Časté srovnávání s německým kurzarbeitem je velmi ošidné. Služby zaměstnanosti v Německu i financování opatření a poskytování dávek mají úplně jiné základy. Fungování kurzarbeitu je postaveno na pojistných principech, finance pocházejí z fondu tvořeného příspěvky zaměstnanců i zaměstnavatelů. Stát se na něm výrazně podílí v současné době, kdy jsou podmínky z důvodu krize dočasně změkčeny. Zaměstnanci, kteří pobírají podporu, mají smluvně zkrácenou pracovní dobu a jsou skutečně částečně nezaměstnaní. Se svým postavením částečné nezaměstnanosti je platí spolková agentura práce z pojistného fondu, jsou povinni plnit i povinnosti nezaměstnaných. Německý kurzarbeit může začít za situace, kdy 10 % zaměstnanců firmy je postiženo výpadkem mzdy ve výši 10 %. Vstup do režimu kurzarbeitu ale není automatický. O tom, zda firma splňuje podmínky pro vstup do kurzarbeitu, rozhoduje spolková agentura, tedy vlastně náš úřad práce. Rozhoduje o tom, zda jde skutečně o dočasný výpadek, zda jsou vyčerpány jiné možnosti řešení. Nastanou i situace, kdy agentura žádost zamítne nebo vyžaduje vrácení podpor. Průběžně probíhají i soudní spory. Je to právě tato agentura, která platí z pojistného fondu 60 % čistého platu za neodpracovanou dobu. Rodiče s dětmi jsou zvýhodněni o 7 % vyšší náhradou. Aktuálně je úprava dočasně zvýhodněna, od čtvrtého měsíce činí příspěvek 70 % a od sedmého měsíce pak 80 %. Dočasně také hradí agentura místo zaměstnavatele i pojistné. V běžném režimu však tyto takzvané vedlejší náklady práce hradí zaměstnavatel.
Při srovnání režimu v Německu a v Česku často zapomínáme na celý kontext, ale i na to, že aktuální zvýhodnění zahraniční úpravy je dočasné, zatímco my vytváříme nástroj standardní.
Právě ve způsobu financování a postavení zaměstnance i zaměstnavatele je zásadní rozdíl mezi českým a německým kurzarbeitem. Jestliže německý je pojištěním a není v podstatě závislý na státním financování, pak český kurzarbeit je plně závislý na státním rozpočtu. Proto se v Německu lze poučit, ale opisovat nemůžeme.
A už vůbec nemůžeme jít cestou vybírání hrozinek z koláče, tedy cestou účelového vybírání pouze výhod, které se účastníkům hodí, a ignorování podmínek, které se nehodí. Ostatně v Německu jim trvalo dlouhá desetiletí, než celý systém podpory trhu práce nastavili. My právě teď děláme druhý pokus o zavedení mechanismu podpory pro zaměstnavatele v krátkodobých nezaviněných potížích a jejich zaměstnance, kteří nemohou pracovat naplno. Dejme tedy návrhu šanci, prodiskutujme ho v souvislostech a hledejme řešení, které bude odpovídat nejen parciálním zájmům, ale podmínkám naší ekonomiky jako celku. S plnou odpovědností také říkám, že v tom, že jsme dosud umožňovali, aby lidé nepracovali a přesto dostávali v podstatě plnou mzdu, už pokračovat nemůžeme. Jednak z důvodu pominutí mimořádných opatření na jaře tohoto roku, jednak z důvodu zajištění flexibility trhu práce a rovnoměrnějšímu rozdělení nákladů. A v neposlední řadě i díky tomu, že ekonomika se odrazila ode dna a potřebuje, aby trh práce nebyl její brzdou. Děkuji vám za pozornost.