Na rozdíl od českých vládních politiků v Německu pomoc nekončí ale jen u slov. Třeba teď řeší, jak dál prodloužit výhodný tarif pro cestování po celém Německu. A ve čtvrtek tamní vláda oznámila, že kromě již existujících plošných i cílených podpor, sníží i DPH na energie z 19 % na 7 %. Není vám to povědomé?
Ano, snížení DPH je opatření, které jsme opakovaně navrhovali a tato vláda ho vždy, bez diskuse, odmítla. Na té masivní podpoře Německa nic nemění dokonce ani fakt, že zadlužení vůči HDP má vyšší než my. Oni mají 68,2 %, zatímco my máme 42,8 %! I přesto se naše vláda nemůže rozhoupat k nějaké pořádné aktivitě.
Po dvou týdnech dovolené se teď naše vláda, včetně premiéra Fialy, vrátila zpět do práce. Tak trochu jsem doufala, že se okamžitě všechno rozjede, vláda bude zasedat od nevidím do nevidím a okamžitě lidem představí opatření a nástroje, kterým v následujících složitých měsících lidem pomůže. S velkým očekáváním jsem sledovala tiskovou konferenci po jednání vlády. A zase nic.
A jak je to tedy s tou pomocí lidem? Premiér po miliónté zopakoval svou oblíbenou frázi, které věří už zřejmě jen on. Totiž, že vláda nenechá nikoho padnout. Doslova tedy dokonce řekl: „Občany nenecháme padnout. Občané zaplatí za bydlení maximálně 30 procent, respektive v Praze 35 procent, ze svých příjmů, a to včetně všech poplatků za vodu a energie“. Bylo by to pěkné, kdyby to od pana premiéra nebyla buď neznalost, nebo záměrná mystifikace. Celé to totiž trochu popletl. Tato forma podpory už existuje. A dosáhne na ni jen menší skupina lidí. A navíc je výrazně nižší, než by se ze slov premiéra mohlo zdát. Jedná se totiž o takzvané normativní náklady na bydlení, které se řídí podle tabulek a podporu pro jednotlivé oblasti stropují. Takže zase nic.
A pak slavný energetický tarif. Tentokrát jsme se dozvěděli, že konkrétní podoba bude známa do konce srpna. Kolikátý, že to je termín? Mezi tím lidem už chodí nové výměry záloh za energie a každý by rád věděl, s čím může nebo nemůže počítat. To ale ministra Síkelu nezajímá. Jeho, jako bývalého bankéře, se to totiž asi nedotkne, a tak má pocit, že stejně jako on nikdo na pomoc nespěchá.
Vláda totiž řeší další kauzu hnutí STAN a ministra Rakušana. Že hnutí STAN nezatěžuje vládu, si může myslet už jen bláhový člověk. Celou kauzu okolo jmenování šéfa civilní rozvědky Petra Mlejnka zde popisovat nechci. Důležité je, že premiér opět strčil hlavu do písku a vyměnil rozum a rozhodnost za klid a stabilitu ve vládě. Paradoxní na tom všem je, že veřejnost se má nakonec spokojit s vysvětlením, že důvěryhodnost pana Mlejnka je zaručena tím, že prý sehrál „pozitivní roli v kauze Dozimetr“. Co na tom, že vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová o tom nic neví. Prý to doložil čestným prohlášením. Jeho předchozí desetileté kontakty s pravou rukou Radovana Krejčíře Michalem Redlem jsou zapomenuty a zapomenuto je i podnikání manželky pana Mlejnka s pravomocně odsouzeným člověkem za vynášení utajovaných informací v kauze Vidkun. Vláda to prostě vše pokryla na základě jednoho čestného prohlášení.
Musím říct, že nebýt českého předsednictví, je dost možné, že hlasování o nedůvěře už by dávno proběhlo. Těch důvodů se za těch osm měsíců sešlo víc než dost. Už jen to, jakým způsobem vláda ignoruje dopady krize na lidi, jak namísto konkrétní pomoci s drahotou, rostoucími cenami energií a neřešením dopadů inflace představuje jen děravé marketingové deštníky. To samo o sobě by byly pádné důvody. Pak tu ale máme ještě zvláštní kategorii, a to jsou průšvihy hnutí STAN. Ty přichází se železnou pravidelností od vzniku vlády. Jeden problém za druhým. Od korupce přes nejasné financování hnutí STAN. Konec ministra školství. Na Polčákovné si asi také vzpomene každý.
My jsme řekli, že nechceme České republice opakovat ostudu z roku 2009, kdy během českého předsednictví padla vláda Mirka Topolánka. Vláda si naše slova ale vzala jako jakýsi bianco šek. Že teď je tedy vše povoleno. Současná kauza ministra Rakušana a její přikrytí Petrem Fialou už je ale vrchol. Proto jsme řekli, že pokud se Petr Fiala nezačne chovat jako předseda vlády a problémy nebude řešit, pak může dojít i k hlasování o nedůvěře jeho vlády.
Ve středu jsem byla hostem v pořadu Interview ČT24. Moderátorka Barbora Kroužková mi rozhodně nedala nic zadarmo. Někdy mám sice pocit, že si novináři ještě nezvykli, že ve vládě je někdo jiný, ale já mám takové rozhovory ráda. Užívám si je. Jedna otázka mě ale přece jen překvapila. Paní redaktorka se mě zeptala, proč chceme vyvolávat hlasování o nedůvěře vlády, když koalice má pohodlnou většinu 108 hlasů. Prý jdeme do prohrané bitvy. Jestli hlasováním o nedůvěře vlády neděláme z Poslanecké sněmovny jen žvanírnu. Ani omylem! Vláda se zodpovídá Poslanecké sněmovně a každý poslanec zase odpovědnost vůči vám – lidem. A to bez ohledu na to, koho kdo volil. A každý z těch 108 koaličních poslanců, pokud by k takovému hlasování došlo a bude chtít svou vládu podržet, se bude muset na konci jednání postavit a jasně vyslovit dvě slova. PROTI NÁVRHU. A tím veřejnosti jasně říká, že vláda, která neřeší problémy lidí a firem, vláda, která se potácí od skandálu ke skandálu, má stále jeho důvěru. Ještě před bych se ale já i celý náš klub ptala. Ptala členů vlády, jak plní jednotlivé body z programového prohlášení. Jestli naplňují to, k čemu se zavázali. Chtěli bychom, aby Petr Fiala a každý jeho ministr složil účty.
Stále si ale uvědomuji, že jsme uprostřed českého předsednictví Radě EU, proto postupujeme rozvážně a férově dáváme premiéru Fialovi prostor, aby celý problém vyřešil sám. Pokud skončí Vít Rakušan na pozici ministra vnitra, žádné hlasování o nedůvěře nemusí vůbec nastat. Premiér ale vysílá jeho oblíbené signály, že je vše zalité sluncem a nic se měnit nebude. My se každopádně poradíme ve čtvrtek s kolegy na našem poslaneckém klubu, ale jestli se Petr Fiala nezačne chovat jako silný premiér, příliš jiných možností nám nezbyde.
Nejsem z té současné situace vůbec šťastná. Po celou dobu se snažíme být silnou, ale za každých okolností i férovou opozicí. Příkopy ve společnosti jsou očividné a já opravdu nechci a nebudu přispívat k jejich prohlubování. My politici bychom se za každých okolností měli snažit společnost spojovat. A to jak ze Strakovy akademie, Poslanecké sněmovny, Senátu, tak i v jakékoliv komunikaci navenek. Nevylepovat iracionální a nemístné billboardy s Putinem. Nepodporovat agresi, a to ať už z jakékoliv strany nebo na politických mítincích. To je naše role a já se ji budu snažit naplňovat za každou cenu.
Hezký a klidný víkend vám všem
