Dnes tu máme projednat novelu pandemického zákona, jeden ze zákonů, který rozděluje nejen politickou scénu, ale - a to já považuji za mnohem podstatnější - rozděluje společnost. Všichni jsme to mohli vidět minulý týden, kdy se zde před Sněmovnou spolu s demonstranty, objevila dokonce šibenice. Tedy symbol, který do demokratického světa nepatří.
I proto jsem ho hned odsoudila. A nejen já, ale i řada dalších poslanců a politiků. Tím to ovšem nekončí. Nyní o víkendu se situace posunula ještě dál. Tentokrát se totiž šibenice objevila již přímo před domem mého stranického kolegy Iva Vondráka. Bez jakékoliv nadsázky bych chtěla říct, že toto je opravdu za hranou. My všichni bychom si zde měli uvědomit vážnost situace a přestat jí bagatelizovat slovy, že protesty proti tomuto zákonu vede jen malá část společnosti. Tím to ovšem nekončí. Tisíce e-mailů, činy jako tento, protesty veřejnosti a tak podobně, to vše by pro nás zákonodárce mělo být jasným signálem, že ten sporný návrh je třeba důkladně probrat. Nechat smysluplnost posoudit odborníky a především ho musíme vysvětlovat veřejnosti.
Měli bychom naslouchat i jejímu názoru. Teprve pak dělejme další rozhodnutí. To musí platit především pro vládu. Ostatně je pravda, že už přijetí původního zákona neprobíhalo tak, jak by mělo. Byl přijímán narychlo, pod neskutečným tlakem tehdejší opozice a navíc ještě v mimořádně složité pandemické situaci. A co si budeme povídat, také se to plně ukázalo, když řadu důležitých opatření shazoval soud. Mám pocit, že teď se chce vláda zachovat ještě hůře. Epidemická situace je jiná než byla, opozice ji nikam netlačí, na diskusi je čas. Stejně jako na vysvětlování veřejnosti.
Ale my jsme zase ve stejné situaci jako před pár měsíci. Jen nyní už ne opoziční, ale vládní koalice chce opět protlačit na stůl svoje představy a nápady bez ohledu na to, zda to dává smysl nebo ne.
Já myslím, že je teď na místě a hlavně pro dokreslení celého kontextu je důležité si připomenout, kdy se původní pandemický zákon tvořil a jakým způsobem se přijímal. Jistě si všichni vzpomeneme na únor loňského roku, kdy pandemie vrcholila a situace v nemocnicích po celé republice byla kritická. V těch dnech byly v nemocnicích jednotky volných míst. A přesně v tu nejhorší dobu odmítly strany tehdejší opozice a dnešní koalice prodloužit vládě nouzový stav. Byla to vlastně naprosto absurdní situace. Zatímco média psala o tom, kolik který kraj má k dispozici volných lůžek, tak druhá zásadní zpráva dne byla, že Sněmovna neprodloužila nouzový stav.
Já si teď dovolím malou odbočku. Šlo o čistě politické rozhodnutí tehdejší opozice, která se zachovala podle hesla čím hůř pro vládu, tím lépe pro nás. Je potřeba, aby si už současná koalice uvědomila, že to byla ona, která podstatně ztížila práci všem, lékařům, sestrám, záchranářům a v neposlední řadě všem rodinám, kterým se některý z jejich členů dostal do nemocnice.
My takto postupovat opravdu nebudeme. A myslím, že je to znát i na tom, jak jsme v komentování covidových opatření zdrženliví. A že by bylo co kritizovat. Covid není politika, covid je nemoc.
Ale zpět k pandemickému zákonu. Jistě si také vzpomenete, co se dělo v těch dnech následujících. Hejtmani bez ohledu na politickou příslušnost požádali vládu o to, aby nouzový stav vyhlásila znovu, protože jim jednoduše chyběl jakýkoliv nástroj, kterým by mohli s pandemií bojovat. Vláda nouzový stav na základě jejich žádosti vyhlásila na 14 dnů, ale opozice si to explicitně a bez ohledu na to, co se dělo za zdmi Sněmovny, podmínila přijetím pandemického zákona. Ale to samozřejmě nebyl konec. Vláda takový zákon poslala do Sněmovny, ale opozice si ho chtěla upravit. A tak začala jednání mezi naší vládou a opozicí a opozice si do něj nadiktovala a prosadila své požadavky. Ten výsledek všichni známe, byl to politický kompromis. Ale v danou chvíli jediná cesta, jak jsme mohli pandemii řešit.
Z nouzového stavu se stalo sprosté slovo. Ale bez něj se s tou kritickou situací nebylo možné vypořádat. Jedním z klíčových parametrů toho zákona byla jeho omezená platnost, a sice do konce února letošního roku.
Dnes je situace jiná. Potýkáme se s variantou omikron, která má prokazatelně menší zdravotní rizika. I tak nám však na tuto nemoc umírají desítky lidí denně, 21 až sedmitýdenní průměr. Doposud navíc neznáme všechny dlouhodobé zdravotní dopady této nemoci. Kromě těch prokázaných, jako je chronická únava, nespavost, neschopnost se soustředit, jsou k dispozici studie, které naznačují, že covid způsobuje v nemálo případech například poškození srdečního svalu. O tom se nyní nemluví. Ba co víc, z některých kroků vlády by člověk snadno nabyl dojmu, že covid vlastně zmizel nebo minimálně nepředstavuje žádné riziko.
Ministerstvo zdravotnictví rezignovalo na jakoukoliv podporu očkování proti této nemoci. Všechny řeči o připravené kampani na podporu očkování, o door to door očkovací strategii anebo 200 tis. PCR testech mávnutím kouzelného proutku se ukázaly jako - řeknu to decentně - přehnané.
Nyní máme rekordní počty nově nakažených. Do karantén padají školy, zdravotníci, v některých městech doprava přechází na prázdninový režim, protože nemají řidiče. Paralyzovány jsou menší i střední podniky, které nemají lidi. Problém s nedostatkem lidí mají i nejrůznější další odvětví, přesto od ministra zdravotnictví Válka slyšíme jediné, že situace je nadmíru výtečná. Pan ministr slibuje v médiích, že co nevidět přijde konec všech opatření.
Pokud se v chaosu nařízení, která ministerstvo chrlí, ještě dobře orientuji, tak teď i platí, že 30 dnů po pozitivním testu se člověk nemusí testovat apod. Abych nebyla špatně pochopena, nekritizuji to. Nejsem odborník na epidemii a hodnocení jeho výroků a nových opatření ráda přenechám jiným. Ale působí to na mě trochu dojmem, jako bychom tomu všemu nechali naprosto volný průběh. Jakoby si vláda řekla - omikron není takovým rizikem, pojďme to pustit a uvidíme, co se stane. Ale přiznávám se, že mám obavy, co bude dál. Co když se po omikronu objeví jiná, a nechci malovat čerta na zeď, a nebezpečnější varianta? Dnes ale všechny kroky této vlády působí demotivačně nejen k očkování, ale i dodržování nařízených opatření. Ale respektuji, že toto je vaše strategie. A přiznávám, že z tohoto bohorovného přístupu mám strach, protože tuším, co všechno covid dokáže.
Ale pokud na jedné straně říkáte, že je vše v pořádku a s covidem se musíme naučit žít, tak nechápu váš tlak na novelu pandemického zákona ve stavu legislativní nouze. Já se tedy musím zeptat, proč. Jaké jsou k tomu důvody? Máte nějaké analýzy odborníků, které predikují, že po omikronu přijde horší varianta? Nebo se chystáte změnit přístup? Můžete předložit tyto studie a analýzy? Pracujete na tom s některou ze zahraničních respektovaných institucí? Jaký je na to názor odborníků na právo z nějaké respektované školy, třeba z Karlovy univerzity nebo Masarykovy univerzity? Jaký je názor ústavních soudců?
Ve svém programovém prohlášení píšete: Každou novou regulaci důkladně zvážíme na základě analýzy očekávaných dopadů. Legislativní návrhy potřebné k plnění programového prohlášení budou předkládány standardní legislativní cestou a před jejich předložením do vlády se k nim vyjádří odborníci v rámci Legislativní rady vlády. Tak kde to, prosím, je? Nebo už toto programové prohlášení vlády neplatí? V této části?
Jsem přesvědčena, že pro projednávání ve stavu legislativní nouze objektivní důvody prostě nejsou. Vláda slovy ministra Válka počítá s tímto zákonem jako s pojistkou do budoucna. Do jakého budoucna, prosím? Je to na rok, na dva, na sto, ale především do Sněmovny skutečně přišel legislativní paskvil, který není možné schvalovat v rámci jednoho dne.
Pokud je pan poslanec Jakub Michálek schopný říct, že časové omezení zřejmě vypadlo omylem, pak se ptám, co ještě dalšího vypadlo omylem. A co tam omylem asi ještě chybí? A proč máme tedy ministra pro legislativu? Neměl to být náhodou on, kdo se svými náměstky bude hlídat vládní návrhy, aby do Sněmovny neodcházely legislativní zmetky? Už jen to by mělo být jasným signálem, že zákon je třeba projednat ve standardním režimu. A i když ve vysílání signálů zatím tato vláda exceluje, tak s přijímáním je očividně zatím ve slabší kondici.
Já zde i přiznám, že si nedovedu představit, jak by musel být ten návrh upraven, aby ho náš klub podpořil. Ale jistě by se alespoň odstranily některé problematické pasáže a hlavně by byl podroben diskusi, protože to se doteď v podstatě nestalo.
Nesouhlasím s argumentem, že zákon musíme přijmout, protože na konci února skončí platnost současnému pandemickému zákonu. Mám pro to jednoduchý důvod. Pokud by se nedej bože epidemická situace zhoršila natolik, že by bylo potřeba přijmout zásadnější omezení, tak tu máme přece nouzový stav. Ten byl od počátku připravován pro podobné situace. Není žádný rozumný důvod přijímat další zákon, když už zde jeden máme. To, že je nouzový stav zpolitizovaný, je pravda. Ale přece nebudeme kvůli tomu, že jste si na dehonestaci nouzového stavu dělali kampaň, teď měnit zákony. A ještě navíc v nouzovém legislativním stavu.
A teď k věcným výhradám. Už jsem zmínila, do Sněmovny přišel návrh, kde chybí ten nejzásadnější parametr, konec účinnosti zákona. To znamená, chceme vystavit bianko šek pro vládu bez jakéhokoliv omezení?
Chybí mi tam také kontrolní mechanismy Poslanecké sněmovny. Myslím, že by pandemický zákon neměl dávat možnost ministrům dělat razantní zásahy do svobodného života lidí bez jakékoli kontroly už proto, že taková možnost by mohla být snadno zneužitelná.
Značně slabé je podle mého i ustanovení o náhradě škod, kdy má být hrazena pouze skutečná škoda, nikoli ušlý zisk, který je jednoznačně dominantní škodou v případě pandemie. Navíc návrh počítá s tím, že poškozený bude muset prokázat, že škodu nebylo možné odvrátit. V nouzovém stavu musí stát prokázat, že si škodu způsobil sám poškozený, jinak je za škodu odpovědný. Které to postavení je výhodnější? Myslím, že odpověď je jednoduchá.
Za naprosto nedomyšlené považuji systém možnosti ukládat karantény ústním pokynem nebo esemeskou. Nikde na světě neplatí, že musíte mít mobilní telefon. A jak chcete příkladně dokládat, že ona esemeska opravdu odešla, resp. že ji ten člověk přijal? Jsem fanoušek digitalizace, ale není to možné dělat za každou cenu.
Novela pandemického zákona předložená vládou předpokládá, že protikoronavirová mimořádná opatření vydaná podle pandemického zákona budou moci zahrnout širší okruh činností než teď. Úřady budou moci nařídit testování na covid-19 podnikatelům, studentům, žákům, předškolákům, nejen zaměstnancům a jiným pracovníkům. Možnost vydávat opatření mají dostat také Ministerstva obrany a vnitra. Toto jsou však jen ty hlavní problémy nového pandemického zákona.
Znovu chci vyzvat vládní koalici, aby dodržela slib pana premiéra, že nechce více rozdělovat společnost, a stáhla tento návrh zákona. Pokud je opravdu potřeba, tak se k němu pojďme vrátit v klidu. Nechme si čas, protože opravdu nic nás nenutí nyní tento zákon přijmout. V případě, že by se situace zhoršila, tu máme dostatečné právní možnosti, jak to vyřešit. Prosím, buďme všichni rozumní a pojďme tento zákon dopracovat ve výborech tak, aby byl k něčemu.
Děkuji vám.
