Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, čekala jsem, chtěla jsem vystoupit před ukončením rozpravy, ne až se závěrečným slovem, před ukončením rozpravy, protože jsem chtěla vám všem dát prostor, abyste řekli, já si udělám poznámky a vystoupím. Dělám to tak často. Myslím si, že to tak je rozumné. Takže všechny ty výzvy, víte, že se mnou to nehne. Za tři a půl roku už mě znáte, že mě prostě nevyprovokujete. Já jsem prostě klidný člověk, klidně poslouchám, s pokorou, s naprostým respektem k vašim názorům, přestože je někteří opakujete tingl tangl pořád dokola to samé, pořád ten stejný papír. Kdybych si vytáhla stenozáznam, tak si to můžu porovnat, možná se tam budou lišit dvě slova. Ale to dělat nebudu, na to nemám čas.

Jenom než ještě rozeberu všechny připomínky za minulou rozpravu i tu dnešní, tak na otázku pana poslance Martínka, objevilo se to i v otázce pana poslance Munzara, proč to ustanovení potřebujete, myslím tu možnost, tam určitě pan guvernér jako expert a odborník a ta nejpovolanější osoba mě doplní, proč potřebujete to ustanovení, které dnes je účinné do konce roku 2021, když ho nepoužíváte. No to je asi tak to samé, jak kdybych se vás zeptala, proč máte pojistku na dům, když ji nepotřebujete. To je úplně to samé.

Proč tedy máte pojistku na dům, na svoji nemovitost, když třeba nikdy za celý život tu pojistku nepoužijete? To je snad dobře, že jsme ji zatím nepoužili, ale je dobré ji mít. A proto ta pojistka působí samozřejmě pozitivně na těch finančních trzích, takže takovou jednoduchou odpověď si dovolím vám dát, než se dostanu k trošku podrobnějším otázkám, které mi připravili kolegové, experti na tuto oblast.

Vy tady říkáte: je to potřeba podrobněji prodiskutovat, je potřeba se o tom podrobněji bavit, paní ministryně nereaguje, to přece nemůžeme jen tak odbýt. Bavíme se o tom čtyři a tři a půl, sedm a půl roku. To už je dost času, ne? Čtyři roky a spadla tato novela pod stůl, minulé volební období se asi zřejmě přežilo, nebyli jsme v krizi, byli jsme v konjunktuře, proto jsem vás velmi pokorně žádala, aby ustanovení, které je účinné do roku 2021, proto jsem řekla, pane poslanče Martínku, že mandát této vlády to ustanovení má zajištěno a já jako ministryně financí, ale mně o tuto zem jde i po volbách. Mně nejde o můj vlastní profit, nebo o profit této vlády, ale o to, aby si tato země mohla levně půjčovat i po volbách, protože si prostě půjčovat bude muset. A ty řeči, které tady vedete, že zadlužujeme. Vy nechodíte s pozměňovacími návrhy? A každý návrh kompenzace, který tady navrhneme, nenavyšujete? Nechcete další a další díry do státního rozpočtu, které tady musím velmi horko těžko obhajovat? Tak co to tady říkáte? A potom přijdete a řeknete mi: vyškrtejte 80 mld. na výdajové straně, to znamená připravte ty lidi prostě o všechno. Je potřeba, abyste jim to vysvětlovali, vezmeme vám všechny platy, vy lékaři, vy učitelé, vezmeme vám na provozní výdaje, vy policisté, hasiči, kteří jste dneska v první linii. Je potřeba, abyste jim to říkali, aby věděli, co je po volbách čeká, protože oni si to pamatují ještě z té minulé krize, jak jste se k tomu postavili. Nedali jste do ekonomiky ani korunu, ani korunu! Já jsem si to vytáhla v archivech Ministerstva financí: 3,5 % HDP a ta jediná pomoc, která tehdy šla, tam se nedívám, vy jste tady nebyli, dívám se tady - (Reakce na poslance v pravé části sálu.) - byla v daňové oblasti. To bylo jediné, jinak ani koruna a krásně jste se proškrtali do druhé krize v roce 2011 a 2012. My jsme šli jinou cestou. A vy dneska říkáte: dejte ještě víc a dáváte ještě málo, ale prostě seškrtejte to. Tak si, prosím vás, nelžete do kapsy. Je potřeba to těm lidem poctivě říkat. Jsme před volbami, ať každý ví, do čeho jde, jak říká klasik.

Tak a teď budu trošku odbornější. Budu reagovat po skupinách na ty jednotlivé připomínky, které tady během dvou dnů zaznívaly.

Za prvé změny v oblasti, mohla bych poprosit, aby kolegyně, já vůbec neslyším. (Ke zpravodajce, která hovoří u stolku zpravodajů.)

Jestli byste mohli třeba tam do pozadí? Děkuji.

Změny v oblasti měnově politických nástrojů České národní banky.

První tematickou oblastí vládou navrhovaných změn jsou nástroje měnové politiky a okruh subjektů, se kterými může Česká národní banka uzavírat obchody na volném trhu. Předně bych ráda zdůraznila, že považuji za vhodnější přijmout úpravu dle vládního návrhu a nastavit tak trvalý a adekvátní rámec obchodů České národní banky. Reaguji už na některé z pozměňovacích návrhů. To je potřeba provést dříve, než dočasné řešení přijaté v dubnu loňského roku v rámci koronavirových opatření pozbude platnosti. Prostor k tomu tedy máme do konce letošního roku. Pouhé prodloužení platnosti koronavirové novely nestačí, a to ze dvou důvodů. Za prvé vláda navrhuje skutečně adekvátní rámec, který odstraní stávající časem již překonanou restriktivnost v oblasti okruhu samotných nástrojů měnové politiky, konkrétně jaké instrumenty mohou být podkladem pro obchody České národní banky na finančním trhu, tak také okruhu subjektů, se kterými může centrální banka tyto obchody uzavírat. Nejde o novum České republiky, navržená úprava je plně v souladu s mezinárodní praxí i praxí Evropské centrální banky. Ostatně při návrhu jsme se inspirovali statutem Evropské centrální banky.

Za druhé. Vládní návrh upravuje obchody České národní banky v novém a vhodnějším systematickém pojetí, navíc přináší i další dílčí změny, které jsou potřebné, naopak loňská nouzová novela představovala jen velice úzké dílčí doplnění do dosavadního znění zákona. Dále musím zdůraznit, že není vhodné čekat do konce roku na konec platnosti dočasně rozšířených pravidel obchodu na volném trhu, a pak začít vyhodnocovat jejich využití ze strany centrální banky. Jednak nevíme, zda nebudou v mezidobí potřeba a cílem je především zajistit České národní bance adekvátní možnosti, tedy dát jí prostor pro rozhodnutí, jak nejlépe plnit své zákonem stanovené úkoly. To přece neznamená, že všechny možnosti musí být ihned využívány. To už jsem řekla před chvílí. V souvislosti s rozšířením mantinelů pro obchody centrální banky se jak v rozpravě, tak i pozměňovacím návrhu D6 opakoval návrh zavedení povinnosti zveřejňovat informace o prováděných obchodech po vzoru Evropské centrální banky. Plně souhlasím, že má být Česká národní banka transparentní a zveřejňovat informace srovnatelně s ECB. Ovšem konkrétní navržená textace jde výrazně nad rámec toho, co uveřejňuje ECB o jednotlivých programech kvantitativního uvolňování. S kolegy z České národní banky jsme analyzovali a porovnávali, co ECB uveřejňuje. Jde o agregované údaje o jednotlivých programech, u některých též o konkrétních instrumentech, do kterých bylo investováno. Například u programu nákupu korporátních dluhopisů ECB uveřejňuje celkový objem a seznam všech držených korporátních dluhopisů ke konci každého týdne, přičemž seznam obsahuje ISIN, či název imitenta těchto dluhopisů, ovšem ani ECB neuveřejňuje konkrétní protistrany, ani objemy jednotlivých obchodů. Přitom právě takové uveřejnění výslovně požaduje pozměňovací návrh D6, a proto s ním nemohu souhlasit. Navíc musím podotknout, že ani ECB nemá povinnost uveřejňovat informace stanovenou právním předpisem, ale činí tak čistě z důvodu transparentnosti měnové politiky, která pak naopak zvyšuje důvěryhodnost centrální banky. A stejnou snahu má i Česká národní banka, stačí se podívat do její výroční zprávy, kde jsou uvedeny objemy jednotlivých typů prováděných transakcí, tedy již dnes je naše centrální banka velice transparentní a nemám důvod pochybovat, že tomu tak bude i v budoucnu.

Dále bych chtěla reagovat na výrok, že úprava v oblasti nástrojů měnové politiky je maskovaná druhou oblastí, kterou jsou úvěrové ukazatele. Ráda bych zdůraznila, že ze strany předkladatelů zákona není úprava v žádném případě maskovaná, všechny změny jsou řádně zdůvodněny v důvodové zprávě a vždy jsme o nich v rámci projednávání v Poslanecké sněmovně transparentně mluvili. To, že pro média bylo obvykle zajímavější téma úvěrových ukazatelů, není v rukou předkladatelů zákona.

Nakonec bych ráda uvedla na pravou míru poznámku, že novela umožní centrální bance nakupovat snadněji vládní dluhopisy a vyjádřit se k varování před monetizací státního dluhu. Česká národní banka mohla státní dluhopisy nakupovat vždy, nicméně platilo omezení, že je mohla nakupovat pouze od bank a družstevních záložen. Zde tedy dochází pouze k rozšíření v tom smyslu, že nově je bude moci nakupovat i od jiných subjektů na finančním trhu, což je logické. V době vzniku zákona o České národní bance tvořily finanční trh převážně banky, v současnosti na něm hrají výraznou roli i další subjekty. Zdůrazňuji však, že vždy platil, stále platí a platit bude zákaz měnového financování obsažený v § 34a zákona o České národní bance, kdy je centrální bance výslovně zakázán přímý nákup státních dluhopisů od státu. Na tom v žádném případě nic měnit nelze a s obavou z morálního hazardu se tedy neztotožňuji. Navíc Česká národní banka může dané obchody provádět pouze za účelem plnění svých zákonných úkolů, kterými jsou primárně cenová a finanční stabilita.

Co se týče změn v oblasti úvěrových ukazatelů, je to druhá tematická skupina, jsou to tedy návrhy zasahující do takzvaných úvěrových ukazatelů. S jejich úplným vypuštěním nemohu souhlasit, protože by to šlo proti smyslu navrhované regulace. Cílem je, aby Česká národní banka měla pro případ potřeby k dispozici právně vymahatelný nástroj, který v doporučení rozhodně není.

Vymahatelnost je zásadním požadavkem a to ze dvou důvodů. Za prvé. Na počátku nebyla doporučení všemi bankami stoprocentně dodržována, což dokládáme na konkrétních číslech v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů RIA, která je součástí odůvodnění vládního návrhu zákona. Za druhé. U doporučení nemáme záruku, že v případě výraznější změny situace nedojde opět k tomu, že někteří poskytovatelé přestanou doporučení plně dodržovat. To přímo souvisí také s tím, že chceme úvěrové ukazatele vztáhnout i na nebankovní subjekty. Chceme totiž stejná pravidla pro všechny. A na rozdíl od bank nemá Česká národní banka vhodné cesty, jak motivovat nebankovní subjekty k dodržování doporučení. Musím také znovu připomenout, že uzákonění úvěrových ukazatelů nám opakovaně doporučují i mezinárodní instituce, Mezinárodní měnový fond a Evropská rada pro systémová rizika, která v září 2019 dokonce vydala varování pro Českou republiku, že doporučení nemusí stačit, neboť nejsou závazná a jsou slabě vymahatelná.

Nesouhlasím ani se zúžením úvěrových ukazatelů na jeden a to LTV. Každý ze tří navržených ukazatelů cílí na jiný zdroj rizika pro finanční stabilitu a je potřeba, aby Česká národní banka mohla v závislosti na vyhodnocení konkrétní situace vybrat vhodný ukazatel či kombinaci více ukazatelů. Ukazatel LTV je určen primárně k tlumení rizik spojených s růstem cen nemovitostí, zatímco ukazatelé DTI a DSTI směřují na rizika spojená s nadměrnou výší a délkou splatnosti dluhů domácnosti ve vztahu k jejím zdrojům pro splácení. Musíme tedy právně zakotvit všechny tři typy ukazatelů, abychom mohli pokrýt všechny typy potenciálních rizik. K tomuto závěru jsme dospěli po podrobné analýze, jejíž závěry jsou obsaženy v odůvodnění návrhu.

Negativně se stavím také k rozšíření plošné výjimky z úvěrových ukazatelů z 5 na 10 %. Po detailní diskusi s panem guvernérem Rusnokem jsem byla ujištěna - a on mě určitě doplní, že navržená 5procentní výjimka je plně dostačující, avšak současně též hraniční, aby ještě nezasáhla do efektivity navrženého nástroje jako takového.

Pokud jde o výjimku pro mladé žadatele o hypoteční úvěr, považuji za velice rozumný návrh, aby v případě více žadatelů, kteří jsou manželi či registrovanými partnery, bylo dostačující splnění věkové podmínky 36 let pouze u jednoho z nich. S větším rozvolněním, které je obsahem několika pozměňovacích návrhů, však nemohu souhlasit. Vedlo by to buď k riziku obcházení, nebo v případě zvýšení věkového kritéria na 40 let dokonce k oslabení úlevy jako takové, protože by fakticky zasáhla většinu žadatelů a o výjimku odůvodňující úlevu by se již nejednalo. Je pravda, že Státní fond podpory investic přistoupil u programu úvěru na bydlení ke stejnému zvýšení věku, ale tam jde o něco jiného. Jde o úvěrový program, který je nově poskytován lidem do 40 let věku a který míří na podporu dostupnosti bydlení, kdežto úvěrové ukazatele mají za cíl řešit potenciální systémové riziko vyplývající z poskytování hypotečních úvěrů. Navíc u úvěrových ukazatelů nastavujeme výjimku zpravidla v podobě úlevy pro mladé. Zvýšení věkového kritéria z 36 na 40 let by vedlo ke zvýšení podílu žadatelů ve výjimce - dnes tvoří žadatelé o hypotéku ve věku do 40 let zhruba dvě třetiny všech žadatelů. Zvýšení parametru úlevy pro mladé z 36 na 40 let by fakticky znamenalo, že by již nešlo o výjimku, ale o nastavení pravidla pro většinu žadatelů. Tím by se úplně vytratil smysl této výjimky a Česká národní banka by pak logicky nastavila limity primárně pro tuto skupinu a zbývající třetina starších žadatelů by automaticky měla limity přísnější. Cílem výjimky má být přece opačný postup - mírnější pravidla pro mladé. A toho lze dosáhnout, pokud tito mladí žadatelé nebudou tvořit většinu.

Nesouhlasím ani s tím, aby u úlevy pro mladé stačilo splnění věkového kritéria u kteréhokoli žadatelů, protože by to vedlo k riziku obcházení splnění podmínky věkového kritéria např. tím, že by k původnímu žadateli ve věku nad 36 let byl pro okamžik poskytnutí úvěru přibrán další spolužadatel splňující věkové kritérium a úvěr tak byl poskytnut v režimu úlevy splnění limitů úvěrových ukazatelů.

Za třetí. Návrh, aby se ČNB stala povinným subjektem zákona o registru smluv. Dále mi dovolte tedy, abych zareagovala na tyto argumenty, podle kterých by se Česká národní banka měla stát tímto povinným subjektem. K podobné nebo stejné problematice se Ministerstvo financí detailně vyjadřovalo již v rámci projednávání návrhu zákona v rozpočtovém výboru a to i písemně v rámci stanoviska předkladatele, které bylo k dispozici všem členům rozpočtového výboru. V reakci na vznesené argumenty si nicméně dovolím shrnout základní argumenty znovu.

Podle našeho názoru jde uvedený pozměňovací návrh nad rámec svého cíle zvýšit transparentnost České národní banky v oblasti její provozní činnosti, neboť navrhuje povinnost zveřejnění smluv jednotlivými bankami, např. v rámci obchodu na volném trhu, v rámci výkonu měnové politiky, tedy smluv velice důvěrných a doposud krytých bankovním tajemstvím. Stávající znění zákona o registru smluv totiž v kombinaci s pozměňovacím návrhem C1 říká, že se ochrana bankovním tajemstvím nepoužije, pokud jde o smlouvu uzavřenou mezi bankou a Českou národní bankou a tato smlouva se současně týká používání veřejných prostředků. A protože všechny obchody na volném trhu, např. všem známé repo operace, které Česká národní banka na základě smluv s bankami provádí, jsou operace s veřejnými prostředky, dojdeme k závěru, že by se v registru smluv musely zveřejnit všechny smlouvy mezi Českou národní bankou a bankami, tedy i smlouvy k operacím v rámci výkonu měnové politiky. Bankovní tajemství, které je dnes chrání, by se v případě registru smluv nemohlo použít a bylo by tedy prolomeno. V argumentaci dále zaznělo, že zákonem o svobodném přístupu k informacím, tzv. stošestkou, jsou vyjmuty z povinnosti zveřejnit smlouvy, které se týkají finanční stability, a tím má být vyřešena problematičnost zveřejnění smluv krytých bankovním tajemstvím navržená změnou zákona o registru smluv. S tímto výkladem však Ministerstvo financí nesouhlasí. Například repo obchody jsou prováděny Českou národní bankou v rámci měnové politiky, nikoliv za účelem zajištění finanční stability. Pro úplnost ještě doplňuji, že pokud jde o srovnání zákona o registru smluv s úpravou v zákoně o svobodném přístupu k informacím, je třeba upozornit, že při aplikaci druhého jmenovaného zůstává zachována ochrana bankovním tajemstvím, zatímco v případě zákona o registru smluv v případě přijetí pozměňovacího návrhu C1 by naopak byla prolomena. Nad rámec uvedeného bych pak ráda vyzdvihla, že podle mých informací Česká národní banka již dnes nad rámec existujících povinností dle zákona o registru smluv dobrovolně zveřejňuje svoje provozní smlouvy a postupuje tak v této věci transparentně.

Za čtvrté. Návrh, aby Česká národní banka mohla založit právnickou osobu. Posledním diskutovaným tématem, ke kterému se vyjádřím, je pravomoc České národní banky založit právnickou osobu. V první řadě bych ráda podotkla, že cílem novely je reflektovat skutečný právní stav, který pro účely plnění úkolů umožňuje České národní bance nabývat účast v právnické osobě, ale toto je nutné dovozovat výkladem. Považuji za vhodné toto upravit v zákoně explicitně. Věcně se tedy nic nezmění, ale zákon bude jasnější a tedy i srozumitelnější. A to by mělo být cílem i zákonodárce. Obavu, že by podřízené společnosti mohly být centrální bankou využity pro činnosti, které nejsou součástí povolených činností přímo ČNB, jak uvádí pozměňovací návrh D3 a jak bylo argumentováno v rámci středeční rozpravy, rozhodně nesdílím, neboť návrh nového ustanovení omezuje participaci na jiné právnické osobě tím, že participace je možná pouze a výlučně k podpoře plnění úkolů České národní banky. Současně je vhodné závěrem zdůraznit, že tímto návrhem není dotčena odpovědnost centrální banky za řádné plnění zákonných cílů a úkolů, které plynou z § 2 zákona o České národní bance.

Doufám, že jsem uspokojila všechny vaše dotazy, které zazněly ve středu i dnes. Děkuji vám za pozornost.