dovolte, abych - on celou řadu informací řekl již pan ministr, ale já to možná pojmu z jiného úhlu, možná něco budu opakovat, ale dovolte mi shrnout fakta ze své zpravodajské zprávy. Účelem překládaného návrhu zákona je transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2019/1024 ze dne 20. června 2019 o otevřených datech a opakovaném použití informací veřejného sektoru. Dále budu označovat ve své řeči už jen slovem směrnice. Termín pro transpozici skutečně, jak řekl pan ministr, českého právního řádu stanovila tato směrnice do 17. července 2021. Jedná se o návrh zákona, který byl ministerstvem vnitra zpracován v souladu s plánem legislativní prací vlády na rok 2020 již v roce 2020. Vláda ji schválila usnesením vlády ze dne 29. března 2021 číslo 318 a Poslanecké sněmovně byl návrh předložen jako sněmovní tisk 1194, kde však neprošel ani prvním čtením. Návrh je tedy předkládán ke schválení znovu. Vzhledem k tomu, že se jedná o návrh zákona sloužící k implementaci práva Evropské unie, který nestihla Poslanecká sněmovna do konce volebního období schválit, a který vychází z vládou schválené podoby sněmovního tisku číslo 1194, stanovila tehdejší předsedkyně Legislativní rady vlády Marie Benešová podle článku 76, odstavec 1 legislativních pravidel vlády, že připomínkové řízení se u tohoto návrhu zákona neprovede. Bylo to stanoveno dopisem ze dne 16. září 2021.

Co se týče stručného obsahu návrhu. Zákon o svobodném přístupu k informacím představuje v rámci českého právního řádu obecný předpis pro poskytování informací státem, územními samosprávami a tzv. veřejnými institucemi. Je podle něj postupováno ve všech případech, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak. Zvláštní zákon může poskytování informací na určitém úseku upravovat komplexně, jako např. zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů.

V případě informací týkajících se životního prostředí se tak jedná o Lex specialis. Z důvodu této speciální úpravy je tak nezbytné technicky provést změny i ve dvou speciálních předpisech, kterými jsou zákon o právu na informace o životním prostředí a zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. Konkrétní změny, které zavádí nyní předložený zákon, jsou tyto:

Za prvé. Dochází k rozšíření okruhu povinných subjektů oproti stávajícím povinným subjektům, kterými jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce, veřejné podniky, které jsou státem ovládány a u nichž to výslovně vyžaduje transponovaná evropská směrnice. Jedná se tak o podniky a obchodní společnosti v odvětvích dopravy, letecká, železniční či lodní doprava a vybraných veřejných služeb. Odvětví plynárenství, teplárenství, elektroenergetiky, vodárenství a těžby ropy, zemního plynu a tuhých paliv, jakož i některých poštovních služeb, v nichž může státní orgán, územní samosprávní celek, jeho orgán nebo veřejná instituce vykonávat přímo nebo nepřímo dominantní vliv na základě majetkové účasti v této právnické osobě, nebo pravidel, jimiž se řídí.

Za druhé. Návrh zákona obsahuje také nové ustanovení a to konkrétně § 8c, o informování o příjmech fyzických osob. Podle něj povinný subjekt, veřejná instituce, územní samosprávní celek či veřejný podnik dle nové definice poskytne informaci o výši příjmu osoby, které poskytl, nebo poskytuje veřejné prostředky mající povahu příjmu ze závislé činnosti nebo funkčních požitků podle zákona o daních z příjmu.

Z toho:
a) 1. veřejnému funkcionáři, na kterého se vztahovaly nebo vztahují povinnosti podle zákona o střetu zájmů;
    2. poradci prezidenta republiky, člena vlády, náměstka člena vlády nebo vedoucího ústředního správního úřadu, v jehož čele není člen vlády;
    3. členovi svého statutárního, řídicího, dozorčího nebo kontrolního orgánu;
b) anebo pokud žadatel prokáže veřejný zájem na poskytnutí informace o výši příjmu této osoby a tento veřejný zájem v jednotlivém případě převažuje nad zájmem na ochraně této informace.

U osob, které nejsou výslovně uvedeny v písmenu a) - půjde tedy o vedoucí, referenty a podobně. Tam se tedy bude provádět takzvaný test proporcionality. Nebude-li naplněn, budou informace poskytovány nadále v anonymizované podobě. Plat vedoucího jedna, dvě a podobně tak, jako je tomu doposud.

Informace o výši příjmu osob uvedených pod písmeny a) nebo osob dle písmene b), bude-li splněn test proporcionality, se poskytne v rozsahu jméno, příjmení, funkční, pracovní či jiné obdobné zařazení a výše veřejných prostředků, na kterou vznikl nárok. Poznámka - doposud byly informace o platech poskytovány na základě judikatury českých soudů. Ono to tak v podstatě fungovalo, protože se tady vytvořila jakási správní praxe daná výkladem soudů. Ovšem ten výklad byl pro povinné subjekty často složitý, nejasný a v podstatě každý k tomu přistupoval jiným způsobem, individuálně. To znamená, navrženým ustanovením dojde jednoznačně k unifikaci praxe a nastavení jasných pravidel transparentnosti.

Za další. Návrh rozšiřuje okruh výjimek z povinnosti zveřejnit informace. Povinný subjekt tak informaci neposkytne - a toto bývá často předmětem různých sporů - pokud její poskytnutí významně nebo přímo ohrožuje ochranu kritické infrastruktury. Ta je vymezena krizovým zákonem, anebo byla vytvořena nebo získána v přímé souvislosti se soudním, rozhodčím nebo obdobným řízením a to i před jeho zahájením a její poskytnutí může ohrozit rovnost účastníků tohoto řízení.

Obdobně informace nemusí poskytnout, pokud je snahou pro získání informace působit nátlak na osobu, jíž se informace týká, nebo pokud chce žadatel způsobit nepřiměřenou zátěž povinnému subjektu, například podávání žádostí o informace u většího počtu povinných subjektů bez zjevné obsahové souvislosti požadovaných informací. Povinný subjekt může odmítnou žádost o poskytnutí informace, jestliže požadovanou informaci nemá a jestliže mu povinnost ji mít nevyplývá ze zákona. To neplatí, pokud povinný subjekt může požadovanou informaci získat na základě jednoduchých úkonů, z jiných informací, které povinný subjekt má.

Za další. Zřizuje se centrální registr výročních zpráv, jako informační systém veřejné správy, který slouží ke zveřejňování výročních zpráv, které mají povinnost vydávat povinné subjekty každoročně do 1. 3. Správcem centrálního registru je Ministerstvo vnitra.

Za další. Návrh výslovně upravuje přístup k takzvaným výzkumným datům, datům jakožto specifické kategorii dokumentů vypracovaných v rámci vědeckého výzkumu podporovaného z veřejných prostředků, a to na výsledky vědeckého zjišťovacího procesu - experimenty, průzkumy a podobně.

Za další. Návrh také obsahuje řadu technických ustanovení týkajících se způsobu zveřejňování otevřených dat nebo povinnosti povinných subjektů zaevidovat informace, které mají povinnost zveřejnit jako otevřená dat v Národním katalogu otevřených dat, které vede Ministerstvo vnitra.

Za další. Návrh dále obsahuje úpravu takzvaných datových souborů s vysokou hodnotou, které mají být bezplatně zpřístupněny veřejnosti. Jedná se geoprostorové údaje, pozorování Země a životní prostředí, data z meteorologie, vlastnictví společností, mobility a další

Teď dovolte, abych vymezila změny oproti původnímu sněmovnímu tisku 1194. Od některých ustanovení návrhu zákona, která nebyla pouhou transpozicí směrnice, bylo upuštěno. Ve stávajícím návrhu tak oproti původnímu sněmovnímu tisku 1194 bylo rezignováno na pokus zahrnout mezi povinné subjekty i další právnické osoby zřízené nebo založené za účelem uspokojování potřeb obecného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu. Jediným rozdílem mezi stávající úpravou a současným návrhem v tomto směru je tak rozšíření povinných subjektů o takzvané veřejné podniky v oblasti dopravy, energetiky a těžařství.

Původní sněmovní tisk 1194 definoval povinné subjekty, jež podle tohoto zákona poskytují informace vztahující se k jeho činnosti jako:

1.
a) státní orgán;
b) územní samosprávní celek;
c) právnická osoba zřízená zákonem;
d) právnická osoba, jejímž zakladatelem nebo zřizovatelem je stát, územní samosprávní celek, právnická osoba zřízená zákonem nebo jiná právnická osoba podle tohoto písmene 2, anebo tyto osoby společně;

2. zřízená nebo založená za zvláštním účelem spočívajícím v uspokojování potřeb obecného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu; ***

A za třetí: Financovaná převážně státem, územním samosprávním celkem, právnickou osobou zřízenou zákonem nebo jinou právnickou osobou podle tohoto písmene, anebo těmito osobami společně nebo podléhající řídícímu dohledu těchto osob, a nebo ve které je jimi jmenována více než polovina členů v jejím správním, řídícím nebo dozorčím orgánu; c) veřejný podnik. Definice povinného subjektu podle sněmovního tisku 1194 tak byla širší o citované písmeno d) než je stávající návrh.

Za uspokojování potřeb obecného zájmu, které nemají průmyslovou ani obchodní povahu, je třeba považovat také činnosti, jejichž zajištění je úkolem státu či územních samosprávních celků, obcí a krajů. Tyto činnosti sice mohou být vykonávány případně na podnikatelské bázi za účelem dosažení zisku v podmínkách určité hospodářské soutěže, avšak v konkrétním případě není primárním cílem dosahování zisku, ale zajištění služeb pro obyvatele a jejich poskytovatel, který nepostupuje jen jako soutěžitel. Typickými příklady takových činností může být poskytování sociálních služeb, školství, odvoz a likvidace odpadu, zdravotnictví a podobně. Tyto činnosti však stávající definici povinného subjektu dle nového návrhu zpravidla nenaplní. Část transpozice směrnice již byla provedena v rámci zákona č. 261/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s další elektronizací postupů orgánů veřejné moci, který novelizoval mimo jiné i zákon o svobodném přístupu k informacím. Touto novelou byla zavedena povinnost plošné publikace veřejně dostupných informací přítomných v registrech, které jsou vedené ze zákona v kvalitě otevřených dat, nebo-li standardní zveřejňování otevřených dat. Některé změny obsažené v nynějším návrhu, pak na tuto změnu přímo navazují.

Dovolím si k tomu teď dát svoje stanovisko po tomto obsahovém shrnutí a chci říct, že s návrhem zákona lze s ohledem na jeho transpoziční povahu vyslovit souhlas. Lhůta pro jeho provedení uplynula skutečně v červenci 2021. To znamená, jeho rychlé přijetí, jakožto minima daného směrnicí, je nezbytné.

K možné diskusi na plénu je však otázka, proč přistoupilo Ministerstvo vnitra ke změně definice povinného subjektu, která je nyní užší než definice předložená minulou vládou ve sněmovním tisku 1194 a vypadnou z ní tak některé subjekty zřízené nebo založené za účelem uspokojování potřeb obecného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, pakliže nenaplní podmínky podle definice stávající. To znamená, nepůjde o služby v oblasti dopravy, energetiky nebo těžařství. Je zřejmé, že návrh nyní textově odpovídá minimu, které požaduje směrnice, nicméně neřeší stávající některé interpretační a aplikační problémy spojené s pojmem veřejné instituce podle infozákona. Judikatura obecných soudů, ale i Ústavního soudu k tomuto pojmu je rozkolísaná a v současnosti představuje těžko překonatelné obtíže, které se velmi těžko posuzují, zda například obchodní společnost poskytující veřejné služby v oblasti zdravotnictví nebo kultury s kvalifikovaným vztahem ke státu nebo jiné veřejnoprávní korporaci má podle infozákona povinnost poskytovat informace o své činnosti. Tím je také ohrožen výkon práva veřejnosti na informace zaručené listinou základních práv a svobod.

Sněmovní tisk 1194 si kladl za cíl popsané interpretační a aplikační problémy do značné míry odstranit, když rozšiřoval definici povinných subjektů o právnické osoby zřízené nebo založené za účelem uspokojování potřeb obecného zájmu při splnění samozřejmě dalších podmínek ve smyslu výše citovaného písmene d). Stávající návrh však od tohoto záměru upouští, což představuje problém nejen pro orgány aplikační praxe, ale právě také z hlediska ústavních požadavků na efektivní uplatňování práva na informace.

Nový návrh volí cestu, která je sice pro předkladatele komfortnější, když se vyhýbá složitému dialogu a hledání správného věcného řešení, to znamená redefinování povinného subjektu, která je však ve výsledku prohrou pro všechny angažované občany. V případě § 8 c), který je rovněž v podstatě novým ustanovením oproti sněmovnímu tisku 1194, lze namítat, že může představovat kolizi s ústavním pořádkem. Judikatura Ústavního soudu, především takzvaný platový nález, spisová značka 4US1378/16 dosud požadovala provádění takzvaného testu proporcionality pro poměřování práva na soukromí příjemce veřejných prostředků na straně jedné a práva veřejnosti na informace na straně druhé pro případy v zásadě všech skupin těchto příjemců.

Ústavně přípustnou výjimkou mohly být případy, kdy je již prima (?) zřejmé, že by test proporcionality vyšel v neprospěch subjektu údajů. Tomu odpovídala původní dikce obsažená v sněmovním tisku 1194, kdy nebylo mezi kategoriemi zaměstnanců nijak rozlišováno, a v souvislosti s judikaturou Ústavního soudu tak byl v praxi test proporcionality prováděn vždy.

Navrhovaná právní úprava však vylučuje provádění testu proporcionality mimo jiné pro všechny veřejné funkcionáře podle zákona o střetu zájmů. To zahrnuje nejenom vrcholné představitele státu, u nichž by taková úprava mohla být opodstatněná, ale také například nijak vysoce postavené vedoucí úředníky státní správy a samosprávy. V případě těchto osob se má informace o výši příjmu osoby poskytnout bez dalšího, to je bez provádění textu proporcionality a bez toho, aby žadatel prokazoval veřejný zájem na poskytnutí informace. Je velmi sporné, zda by takto plošné poskytování informace o příjmech všech kategorií veřejných funkcionářů podle zákona o střetu zájmů skutečně v testu proporcionality, byl-li by proveden, obstálo?

A v každém případě takový mechanismus na první pohled neodpovídá požadavkům vyjádřeným Ústavním soudem v platovém nálezu, neboť provádění testu proporcionality nahrazuje automatismem, který neumožňuje individuální posuzování existence a závažnosti veřejného zájmu na poskytnutí informace a vede proto nutně v některých případech k nespravedlivým důsledkům.

Děkuji vám za pozornost.