My se setkáváme tady na půdě Poslanecké sněmovny v období, kdy má Česká republika podle posledních údajů zveřejněných Eurostatem za červenec 2022 po Pobaltských zemích největší míru spotřebitelské inflace měřenou harmonizovaným indexem spotřebitelských cen z celé Evropské unie. Vyšší vykázaná úroveň míry inflace je ze zemí EU již jen v Litvě, Lotyšsku a Estonsku. Všechny tyto tři země mají inflaci přes dvacet procent. A pětikoalice to pravděpodobně chce dotáhnout až sem. Zřejmě si to zvolila jako svůj vzor.
Začnu pár čísly. Současná míra inflace měřená Eurostatem je v České republice 17,3 %. Viděli jste, že Český statistický úřad ji naměřil jako 17,5 %. Jen pro porovnání, všichni naši sousedé ji mají na výrazně nižší úrovni: Slovensko, země, která sdílí hranice s napadenou Ukrajinou, má míru inflace 12,8 %. Německo, náš hlavní obchodní partner - 8,5 %. Také další naši sousedé mají úroveň inflace znatelně nižší než máme my; v Rakousku je 9,4 %, v Polsku je 14,2 %. A průměrná míra inflace v celé Evropské unii je 9,8 %. Žádné z těchto čísel není ničím, s čím by mohl být kterýkoli politik spokojen. Ale skoro poloviční míra inflace v EU oproti naší inflaci zcela jasně naznačuje, že situace českých domácností a českých firem je i v tomto celkově špatném stavu v celé EU mimořádně špatná. Navíc míra inflace, kterou se řídíme v České republice, je míra vykazovaná Českým statistickým úřadem, který navíc na rozdíl od Eurostatu, kvantifikuje imputované nájemné, to znamená takzvané vlastní bydlení. Dle výpočtu ČSÚ je míra inflace ještě vyšší, a to 17,5 %, jak už jsem říkala před chvílí.
Průměrná míra inflace pro celý rok 2022 dle nedávno publikované makroekonomické predikce Ministerstva financí je odhadnuta na 16,2 %, což znamená, že české Ministerstvo financí počítá s tím, že ve druhém pololetí 2022 bude míra inflace atakovat 20 %. Z toho pro mě vyplývá, že zřejmě současný kabinet Petra Fialy hodil české občany přes palubu. A už jen tak pro doplnění zmíním, že Ministerstvo financí počítá s výškou inflace pro rok 2023 průměrnou ve výšce 8,8 %. Někdy mám pocit, že někteří kolegové vnímají tyto čísla jen jako zajímavá čísla do televizních rozhovorů, ale již nevnímají, co za těmito čísly skutečně stojí.
Dovolte mi tedy vám tato čísla přiblížit. Zrovna před týdnem jsem měla možnost setkat se s tisíci lidmi po celé České republice, konkrétně byli jsme v Moravskoslezském kraji, navštívila jsem Nový Jičín, Kopřivnici, Frenštát pod Radhoštem, Frýdek-Místek, Český Těšín, Karvinou, Havířov, Hlučín, Ludgeřovice, Kravaře, Krnov, Opavu, Hradec nad Moravicí, Ostravu, Bohumín, Rychvald, Orlovou a Třinec. A s těmi lidmi jsem diskutovala na těch náměstích, na těch mítincích. A oni mi vyprávěli o svých těžkostech s placením účtů za energie, plyn, potraviny, ale i pohonné hmoty, jízdné do práce. Studenti mi hodně povídali o jízdném, kolik teď platí a kolik platili za naší vlády, nákup školních potřeb na nový školní rok. Mladí lidé mluvili o tom, jak se jim vytratil sen o vlastním bydlení. Slyšela jsem od lidí, jak reálně chudnou, jak jsou vystrašeni z přicházejícího období a jak ztratili důvěru v tuto vládu a ztrácejí důvěru v tento stát.
A opět se vrátím k číslům, protože tyto obavy našich spoluobčanů nejsou obavami prázdnými. Pro rok 2022 počítá změna makroekonomická predikce s poklesem reálné průměrné hrubé mzdy o minus 7,6 %, přičemž ve třetím čtvrtletí má tento pokles atakovat až 10 %. V roce 2023 má dále klesat reálná průměrná měsíční mzda o 2,1 % a v roce 2024 má dojít k mírnému nárůstu reálné mzdy, ale dle publikovaného výhledu v žádném případě nedosáhneme úrovně roku 2021. V roce 2025 se budeme pohybovat na úrovni reálné mzdy roku 2018. Tvrdá čísla, dohledatelná v oficiálních zdrojích Ministerstva financí. Toto chudnutí spojené s problematikou zapojení statisíců migrantů z Ukrajiny doprovázené případným nárůstem nezaměstnanosti a stále hrozícími energetickými blackouty může vést ke ztrátě sociální smíru v České republice.
To je něco, proti čemu naše vláda vždy aktivně bojovala v době zdravotnické krize a podařilo se nám toho dosáhnout. Ve dvou letech, kdy jsme byli nuceni ve snaze zabránit šíření infekční nákazy, jsme byli nuceni přistoupit na řadu restriktivních opatření, řada z vás si na to pamatuje, diskutovali jsme tady o nich na půdě Poslanecké sněmovny v minulém volebním období mnohokrát. Ani tehdy neklesly ukazatele důvěry na takové úrovně, na jakých jsou v současnosti. Pětikoalice ani ne za rok dokázala přijít o sociální smír, za který naše vláda v období zdravotnické krize tvrdě bojovala.
Před chvílí jsem si otevřela Seznam-zprávy a hlavní zpráva, která tam na mě vyskočila, byla zpráva, že premiérovi Petru Fialovi se propadá popularita, v Evropě je mezi premiéry nejhorší. Nedůvěřuje mu 78 % lidí, opačný postoj zastává 22 % dotazovaných. Osm z deseti obyvatel Česka si také myslí, že země se ubírá špatným směrem. A když se podíváte na ten graf, tak skutečně z těch světových lídrů politiků je Petr Fiala na předposledním místě za lídrem v Jižní Koreji, 78 % lidí mu nedůvěřuje po ani ne roce vládnutí.
Česká republika je podle prestižního bruselského institutu BRUGL druhá nejslabší v poskytování pomoci v energetické krizi. Poskytnutá pomoc v České republice je nejnižší společně s Dánskem v celé Evropské unii, přitom tento institut započítává - BRUGL započetl do té pomoci i odpuštění DPH na energie a plyn, které schválila ještě naše vláda na listopad a prosinec.
Dámy a pánové, to nejsou moje čísla nebo čísla hnutí ANO. To je něco, co kvantifikovala nezávislá zahraniční instituce. Nemám s ní ani já, ani hnutí ANO nic společného. Stejný institut hodnotil i covidovou pomoc, dohledatelné na mých sociálních sítích, na stránkách Ministerstva financí, kde za mého působení každý měsíc jsme to vykazovali a věřte, neměli jsme se za co stydět.
Ostatně musím se zastavit u toho odpuštění daně z přidané hodnoty. V druhé polovině minulého roku jsme v České republice začali pociťovat výrazné inflační tlaky, které k nám byly importovány jako výsledek množství faktorů ze zahraničí. Na prudký nárůst cen energií na světových trzích jsem tedy reagovala jako ministryně financí generálním pardonem přidané hodnoty za dodání elektřiny nebo plynu za listopad a prosinec minulého roku, samozřejmě jsem měla zmocnění naší vlády. Tento krok se projevil, dovolte mi to zhodnotit, za listopad podle Českého statistického úřadu snížením cen elektřiny o více jak 16 %, plynu o více jak 11 %, a na inflaci to mělo tehdy dopad, že se snížila o 1 procentní bod.
Naše vláda taktéž schválila návrh novely zákona o DPH, která by dodávky elektřiny a plynu osvobodila o celou výši DPH, to je 21 % po dobu celého roku 2022, už jsme to tu mohli dávno mít. Tímto krokem by došlo ke snížení dopadu nárůstu cen energií pro všechny obyvatele, všechny české domácnosti bez výjimky. Bohužel náš návrh byl současnou vládou smeten pod stůl a obdobně byl vládou odmítnut náš návrh na dočasný pardon u pohonných hmot, který by měl dopad nejen na ceny dopravy, ale i na ostatní sektory. I ten byl opakovaně, byť jsme to připravili už i jako poslanecký návrh, smeten ze stolu. Víte, že jsme iniciovali několikrát mimořádnou schůzi, vždy nebyl ani připuštěn program.
Přitom tato vládní koalice má nové výrazné zdroje, ze kterých může čerpat. Ministr Stanjura chce zdaňovat odvětví, která dosahují mimořádných zisků, čteme sice pořád každou chvíli něco jiného, ale snad už se koalice nějak domluví. Diskutuje se teď podle posledních zpráv energetický průmysl, bankovnictví nebo, teď jsem četla, výrobci a distributoři pohonných hmot. Ministr Stanjura mluví o tom, jak by se měly tyto sektory podílet na pomoci pro české občany, protože dle něj dosahují nezasloužených zisků. Tento údajně pravicový politik však zapomíná, že primárním sektorem, který profituje ze současné inflace, je stát, a ten se v podobě pětikoalice dnes podílí absolutně minimálně na pomoci občanům a firmám. Jen tento rok podle novely zákona o státním rozpočtu, kterou poslala tato vláda do Parlamentu a už tu leží a čeká na své projednání, tak budou příjmy státního rozpočtu navýšeny o 127,2 miliardy, tedy téměř o 130 miliard oproti návrhu, když tento rozpočet připravovala naše vláda. Tyto příjmy by měl stát okamžitě přetavit v pomoc pro všechny české občany a české firmy. Kabinet Petra Fialy má však další zdroje - státem většinově vlastněný ČEZ, který měl čistý zisk za první půlrok 33,6 miliardy a za celý rok to bude zisk kolem 65 miliard korun. Obdobně příjmy ze státních podniků, jako jsou Lesy České republiky, Budvar, kde jsou navýšeny o další 4 miliardy. A jsou tady také mimořádné finanční prostředky z Evropské unie využité. Pracujte s tím! Buďte kompetentní!
Přes kupní sílu máme nejdražší cenu elektřiny a pátou nejvyšší cenu plynu pro spotřebitele v Evropské unii. Přitom naše hnutí neustále nabízí pomocnou ruku. Náš návrh dočasného odpuštění DPH jsme tady společně projednávali již několikrát, jak jsem řekla, a vždy do skončilo stejným výsledkem, a to flagrantním nezájmem vládní koalice, řešit nastalou situaci a reagovat na ni. Drtivá většina zemí Evropské unie přistupuje k zásadním opatřením v oblasti daňové politiky státu či cenotvorby, aby pomohly svým občanům a firmám, jenom předseda české vlády na dovolené čte Nietzschieho a je zcela odtrhnutý od reality běžných českých domácností.
Příkladem nám může být náš soused Německo, které má výrazně vyšší míru zadlužení, než Česká republika, tedy 69,3 % HDP. Německo přišlo s daňovým zvýhodněním 300 eur, to je zhruba 7400 korun, snížením ceny paliv po dobu tří měsíců, vláda zvýšila příspěvek z 0,35 eura na 0,38 - ze zhruba 8 asi na 9 korun na kilometr pro osoby, které dojíždějí do práce více než 21 kilometrů. Němci nezapomínají na své nízkopříjmové obyvatele, těm uvolnili v přepočtu 3,17 miliardy korun na jednorázovou pomoc. Velice rozumným krokem se vydali Němci i v otázce veřejné dopravy, kdy zavedli zvýhodněnou jízdenku. U nás naopak pětikoalice zdražuje jízdné. Německo rovněž dočasně sníží daň z přidané hodnoty u zemního plynu z běžné 19% sazby na 7 %, aby spotřebitelům ulevilo od vysokých cen energií.
Toto všechno jde v zemi, která je výrazně více zadlužená, než jsme my. Tak proč ne u nás, ptám se představitelů této vlády, ptám se pana premiéra. Zhruba minulý týden, ono to hrozně letí, možná je to 10 dnů, se mi líbil výrok německého ministra financí Christiana Lindnera, který řekl, že považuje za amorální, aby si vláda nechala příjmy, které vybrala díky inflaci. Takže to jsou přesně ty věci, po kterých voláme my. Teď mají lidé problémy, teď. Vzpomínám si, jak jste se tady bili v prsa a vyzývali nás v době covidové krize, že to je všechno málo, že ještě víc a ještě houšť. Výroky dnešního pana premiéra a tehdejšího lídra opozice Fialy o tom, že má být pomoc rychlá, plošná, jste zapomněli, probudili jste se v těch funkcích, a najednou vás občan nezajímá, ani ty firmy vás nezajímají, kterými jste se toky zaklínali.
Rad typu méně topit, méně svítit, kupovat si svetry na zimu bylo dost. Samotný guru a otec zakladatel jedné z vládních stran TOP 09 Miroslav Kalousek řekl v Událostech a komentářích - nemohla jsem si prostě odpustit ten citát tady říct. Cituji: "Já si říkám, proč raději ministerstvo místo zdanění energetických firem neuvažuje o tom, že jim zreguluje cenu. U nás ten rozdíl mezi nákladovou cenou a tržní cenou je obrovský. A možná, že by to bylo pro stát, pro firmy i pro ty adresáty mnohem jednodušší než ten sektor zdanit a to přerozdělovat, tak mu prostě zregulovat cenu. Ani bychom nemuseli odcházet z lipské burzy, tam bychom prodávali přebytky. U elektřiny jsem nenašel jediný důvod, proč tu cenu neregulovat." Nemohla jsem si odpustit. Často nás tady pan bývalý ministr poučoval, radil nám. Často jste se o něho opírali, tak proč ne teď. Před chvílí jsem četla, vystoupil s tím můj ctěný kolega, hejtman Moravskoslezského kraje, náš poslanec, předseda školského výboru pan profesor Vondrák a už je to vlastně hlavní zpráva na Novinkách, ti hejtmani vyzývají vládu k regulaci, vyzývají k tomu, abyste něco dělali. Kdo už vám to má dál říct? Už vám to říká kdekdo. Už vás střílí z vlastních řad. Tak se prosím probuďte. Regulovat cenu elektřiny hnutí ANO požaduje a vyzývá jako jednu z možností boje s rostoucími cenami již řadu měsíců. Ale vaším mottem se zřejmě stalo to, co řekla předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová, že vláda se přece nemá starat o lidi.
Děkuji vám. (Potlesk v levé části jednacího sálu.)
