Děkuji. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, paní a pánové, já si dovolím udělat jednu poznámku a potom při takové části toho svého vystoupení.

První poznámka je k tomu ideologizovanému projevu pana kolegy Bartoška. Jestli jsem dobře poslouchal pana kolegu Romana Onderku, tak ta jeho kritika nebyla kritikou zprava vůči hnutí ANO, ale byla kritikou zleva. Čili to postavení hnutí ANO je spíše napravo od středu, nikoliv mezi sociální demokracií a KSČM. Já si myslím, že bychom si neměli plést ani politologické natož státoprávní pojmy. Tolik tedy poznámka.

Druhá nebo první taková větší část toho mého vystoupení se týká toho, nakolik jsme na jedné lodi. Já jsem podrobně poslouchal některá vystoupení. Některá vystoupení jsem si dovedl domyslet podle toho, kdo je přednášel. A víte, mně vadí to obrovské farizejství nebo chcete-li neschopnost oddělit přání a realitu. Já opravdu nemohu dát za pravdu těm, kteří tady říkají, co všechno by se mělo ze státního rozpočtu zaplatit a potom řeknou, že ten deficit je moc velký, když ty jejich návrhy směřují k deficitu, který je o desetimiliardy nebo někdy i o stamiliardy vyšší než je plánovaný. Já prostě takovému projevu nerozumím. Nikoliv že bych nerozuměl jeho obsahu, ale nerozumím tomu, že ten člověk může předstoupit před Poslaneckou sněmovnu a něco takového tvrdit. Prostě to není možné. Buď jsme konzistentní ve svých názorech a musíme tedy nějakým způsobem vidět, že to, co říkáme, bude mít nějaký reálný dopad a musí se to určitým způsobem také odrazit na konkrétním ekonomickém životě státu.

Mluvíme tady o tom, že jsme na jedné lodi. Přitom s klidným svědomím někteří vystupující z pravé části politického spektra, a já jsem rád, že státní rozpočet ukázal, že levopravé dělení politického spektra je správné a že se nepřežilo. Protože jsou návrhy solidární a pak jsou návrhy individualistické. A ty individualistické pravicové návrhy tady zazněly. Prostě jestliže jsme na jedné lodi, tak ČR samozřejmě jsou její občané, její obce, její kraje a stát jako celek. To je ta jedna loď. Ale nemůžeme se pokoušet ze státního rozpočtu okrádat centrum, stát, ve prospěch jedné té části a říkat, že jinak to nejde. Protože každý ten krok, například snížení daní nebo snížení odvodu, to co říkal prezident republiky, se samozřejmě promítne do toho, nakolik v tom rozpočtovém určení daní to dopadne do rozpočtu obcí a krajů.

Prosím, pokud chcete konzistentně vystupovat, vždycky si uvědomme, každý z nás, že ta slova poslouchají lidé, kteří rozumí tomu státnímu rozpočtu. Jestli se na to někdo dívá, tak samozřejmě ta vaše vystoupení nemůže vzít za bernou minci. Nemůže. A ti lidé, kteří nás poslouchají v přímém přenosu v České televizi nebo si to přečtou v rámci možností, které dává ten online svět, tak samozřejmě si říkají, jak může říct dvě věty takhle za sebou ten konkrétní poslanec nebo poslankyně, když samozřejmě jedno vylučuje druhé.

A já trvám na tom, že pokud chceme mluvit o jedné lodi, tak samozřejmě musíme vidět ten dopad, který znamená, že stát má buď menší možnosti nebo mu zůstávají ty možnosti a že musí komunikovat jak s občanem, tím primárně, tak samozřejmě s těmi svými součástmi jako je obec a krajská samospráva.

A jestliže chceme tady mluvit o některých věcech, které se týkají kompenzací, tak si uvědomme, že tím pádem ztrácíme i my možnosti, které dává státní rozpočet v tom nebo onom. A to je, myslím, to podstatné pro ta vystoupení. A já potom taková vystoupení nemohu brát vážně, nemohu potom podpořit takové konkrétní pozměňovací návrhy, ať už jde o zákon o státním rozpočtu nebo o daňové zákony nebo o zákony, které tady předkládáme v rámci stavu nouze.

A teď k tomu našemu přístupu také spíše politicky, protože odborná vystoupení naši poslanci a poslankyně už řekli. My jsme vycházeli z toho, že tentokrát by měla být vyšší rezerva vlády. A hledali jsme tam, kde je to možné hledat. Tu zvýšenou rezervu, vládní rozpočtovou rezervu jsme hledali v tom, abychom umožnili vládě reagovat na ty neočekávané události, o kterých tady mluvil kde kdo. Ale nikdo nenavrhl zvýšení vládní rozpočtové rezervy.

My navrhujeme minimálně o 10 mld. právě tím, že snižujeme rozpočet Ministerstva obrany. A neděláme to na úkor Armády ČR jako její snížení bojeschopnosti. To je prosím vás tak hloupý a neuvěřitelný argument, že mu snad nemůže uvěřit nikdo, kdo nás poslouchá. Jestliže Armáda ČR při rozpočtu letošního roku 72 mld. korun nemohla jaksi najít uplatnění pro ty prostředky v některých případech, tak mi neříkejte, že pro rok 2021 to nezvýšení o 10 mld., tedy na 85 mld., ohrozí bojeschopnost naší armády nebo její schopnost pomoci občanům ČR v té tíživé situaci. Není to pravda, je to nesmysl. A ten, kdo to říká, vědomě lže. Vědomě lže.

A jestli někomu jde tady o to, abychom utratili peníze českých daňových poplatníků v zahraničí, tak ať to řekne rovnou, ať se nevymlouvá. A bude to jasné, že někdo je pro to, abychom utráceli peníze českých daňových poplatníků v zahraničí a kupovali si předražené věci, ať to začíná PCR testy až po vrtulníky, a neříká tady, že to ohrožuje bojeschopnost Armády ČR. Není to pravda. A každý, kdo trochu ví, o čem je řeč, tak ví, že jsme žádným krokem, tedy snížením rozpočtu Ministerstva obrany o 10 mld. a přesunutím do vládní rozpočtové rezervy, nic neohrozili. Zejména ne to, aby Armáda ČR mohla pomáhat občanům ČR jak tady na našem území, tak samozřejmě v plnění svých povinností v rámci obrany našich zájmů.

Druhou věc, kterou, a já jsem rád, že už je součástí toho návrhu rozpočtu, je náš dlouhodobý požadavek, aby se zvýšil podíl státního rozpočtu na platbách ve zdravotním pojištění. To znamená platba za státní pojištěnce. Zvýšila se o 30 mld., jestli říkám pravdu, paní vicepremiérko, a to je částka, která umožňuje, aby v této složité situaci český zdravotní systém byl schopen pokrýt ty potřeby, které má jak v rámci té péče, tak i té nákladné péče, která souvisí s pandemií.

A to si myslím, že byl správný krok a při jednání to nebyl žádný komplikovaný problém. Naopak našli jsme při jednání s vládou pochopení a je to součást návrhů státního rozpočtu. To si myslím, že je důležité.

Pak je otázka deficitu. Je zřejmé, že ten deficit bude vyšší než původně plánovaných 116 mld. Vláda navrhuje 320 mld.

My jsme uvažovali o tom, jestli se máme s vládou bavit o tom, že to má být jiná částka. Diskutabilní je jenom část, ktrá přichází z Evropy a my dál budeme jednat o těch 180 mld., které se týkají toho, co rozhodla Evropská komise, co schválil Evropský parlament, to znamená využití prostředků. A jsme rádi, že část těch prostředků je nějak směřována, že může pomoci vědě a výzkumu, že může pomoci těm zeleným projektům, že může pomoci tomu, o čem hovořil můj předřečník, např. v zemědělství a ochraně vody, o které budeme za chvilku jednat. A jsem přesvědčen o tom, že kdo racionálně uvažuje, tak nemůže říkat, že to byl neočekávaný krok nebo že nevíme, o čem mluvíme. Samozřejmě, že otázka těchto prostředků je otázkou jejich zapojení do toho našeho rozpočtu, jejich zapojení do programů, které potřebujeme tedy udělat jak na té národní úrovni, tak na úrovni Evropy jako takové. A v tom případě jsme přesvědčeni, že ten deficit dává možnost, aby se dal dostatek prostředků do investic, abychom byli schopni pokrýt ty věci, které se týkají toho výpadku v ekonomice a znovu ji nastartovat. Jestliže tohle byla ta základní úvaha, tak já myslím, že ta úvaha je správná, že je to úvaha, která ukazuje na to, že škrtání ve státním rozpočtu se vymstilo České republice a není pravda, že to byl program, který nám pomohl. Ta krize se tady táhla do roku 2012 a v roce 2013 byly mimořádné volby právě proto, kde skončila česká ekonomika tím škrtacím programem vlád, které tady byly od roku 2008, resp. 2006. To je realita. Tak si to řekněme, nemalujme tady z nějakých důvodů obrany toho nebo onoho jiné obrazy, než tady skutečně lidé prožili.

A na závěr mi dovolte jednu poznámku, kterou vnímám jako podstatnou, abych otevřeně řekl ano, jsou věci, které jsme ještě při jednání s vládou nedohodli, budeme je uplatňovat v rámci druhého čtení jednání o státním rozpočtu a budou to věci, které se týkají zase potřeb občanů České republiky, ať už jsou to prostředky na to, co je součástí vládního programu a co je součástí naší dohody o toleranci, to znamená naplnění těch slibů, které byly dány učitelům, nepedagogickým pracovníkům, ať už je to otázka toho doplnění v té zdravotní péči, ať už jsou to věci, které se týkají malých obcí, které potřebují ty mimořádné programy, protože samozřejmě jsou na tom mnohem hůře než ty obce, které mají velké aparáty a velké rozpočty a mohou se tedy zachovat jinak. A mě opravdu mrzí, že ti, kteří mají dostatek peněz, najednou říkají: a ještě dejte a my solidární nebudeme. Takhle bychom na té jedné lodi nikdy nemohli být.

Jsem přesvědčen, že mohou být ty naše pozměňovací návrhy dobrým důvodem pro to, abychom se dohodli i v širším politickém spektru, že je potřeba je podpořit, ať už je to výstavba bytů nebo infrastruktury v obcích, ať už je to podpora těch konkrétních programů v akademii věd, které vnímáme jako součást toho důležitého rozvoje posunu vědy a výzkumu jako jednoho z motorů růstu hrubého domácího produktu. Jsou tam samozřejmě prostředky, které se ještě nepodařilo dohodnout v tom prvním vyjednávání o státním rozpočtu, ať jsou to prostředky na Ministerstvu vnitra, zejména pro Hasičský záchranný sbor apod. Ale samozřejmě jsou tam i sociální služby, kde je evidentní, že část těch lidí, kteří prošli tím zdravotním systémem v rámci pandemie, skončí v těch sociálních službách, zejména ti starší, a budeme muset uvažovat o tom, jestli ten sociální systém to unese, jako se dnes uvažuje o tom, kolik unese ten zdravotní systém.

Já jsem přesvědčen, že ten, kdo racionálně uvažuje, tak musel vnímat i slova prezidenta republiky o tom, že ten rozpočet je sestaven s plnou odpovědností a tak jak někdy trpím, když někdo říká, že tohleto vláda udělala špatně nebo tohleto je vytýkáno z určitých důvodů, tak samozřejmě ne kvůli obraně vlády, ale kvůli obraně zákona o jednacím řádu říkám, že jako v každé životní situace je diskuse, pak je závěrečné slovo a ten, kdo neuplatnil v té koncentrované diskusi své připomínky, tak se prostě chce domáhat, když na něco zapomněl, toho, jak je možné, že někdo má závěrečné slovo. Ano, tak to je v jednacím řádu. Tak je to v jednacím řádu. Prostě jednou ta diskuse skončí, musí dojít k rozhodnutí a to rozhodnutí je potom třeba akceptovat. Ne všichni to akceptovat chtějí, ne všichni mají tu vůli uznat, že jejich návrh nebyl většinový, že ten návrh nebyl ten, který si zasloužil podporu většiny této Poslanecké sněmovny. A já jsem přesvědčen, že právě proto, že bychom měli ctít náš základní zákon, jednací řád Poslanecké sněmovny, že bychom si některé výhrady vůči vystoupením měli spíše ponechat pro sebe, než se takovými výjevy tady zesměšňovat.

Já chci říct, že klub Komunistické strany Čech a Moravy, tak jak bylo řečeno, podpoří první čtení státního rozpočtu, nebude podporovat jeho vrácení k přepracování a bude podporovat to, aby vláda České republiky měla pro rok 2021 všechny podklady pro to, aby mohla efektivně bojovat proti pandemii, která nás zatím stále ještě pronásleduje, abychom mohli efektivně občanům odpovídat na každém poslaneckém dnu, při každé příležitosti, kdy se nás zeptají, jestli chceme nebo nechceme pomoci nebo je pro nás důležitější jakýsi individuální zájem, kteří tady někteří zakrývali mnoha slovy a nebyli ochotni přiznat, kam směřují. Děkuji vám.