Dítě na prvním místě. Jak skvělý by byl svět, kdyby tohle fungovalo na 100 %! Šťastné dětství bohužel neprožije každý z nás. Třeba šikana ve škole dokáže dětem i rodičům pěkně zatopit. Ale to se dá ještě při dobré vůli zvládnout. Daleko horší jsou hádky mezi rodiči, rozvodové tahanice, týrání… A mohla bych pokračovat.
Tam, kde rodiče nemají zájem společně se dohodnout, přichází na scénu OSPODy a soudy. Kámen úrazu je v tom, že ani tyhle instituce nevyřeší všechno. Soudy jsou přetížené, nemají specializaci na rodinné právo a OSPODy se také nedokážou vždycky vyhnout přešlapům. Jednání se protahují, zvláště když rodiče hází špínu jeden na druhého. A kde je dítě?
Sešla jsem se s vládní zmocněnkyní pro lidská práva Helenou Válkovou, která navrhuje vznik institutu dětského ombudsmana. Rozumím tomu, že jí stejně jako mně záleží na právech dětí, ale další nová funkce nás nespasí. Tahle kupa problémů potřebuje systémovou změnu. Od výchovy ke zodpovědnosti až po širokou nabídku preventivních služeb pro ohrožené rodiny. A když už i pak budeme potřebovat OSPODy a soudy, tak takové, které rozhodují rychle a osvíceně. Především na tom musíme společně pracovat.
