Je známo, že léto je tou nejlepší příležitostí k pořádání rozličných kulturních akcí. Tedy i festivalů multižánrových, filmových, gastronomických a samozřejmě i hudebních. Příznivci country, metalu, rocku, folklóru i jazzu si přicházejí na své. Také milovníci klasické hudby. Nebýt peněz z veřejných rozpočtů či štědrosti soukromých sponzorů, vypadal by kulturní kalendář chudě. Jedním z takových festivalů klasické hudby je i hudební festival, který se již tradičně od roku 2005 v červenci pořádá ve Znojmě. Protože se již dlouhodobě také na jednom známém hudebním festivalu podílím a měl jsem jisté informace, že ne vše kolem Znojemského festivalu hudby je v pořádku, začal jsem se blíže o zákulisí této akce zajímat.
Je s podivem, že hudební festival pořádaný v tomto krásném jihomoravském městě po celou svoji existenci nepřipomenul žádnou z originálních hudebních osobností s hudebním životem tohoto města spjatou. A že jich nebylo v německém ani v českém prostředí málo – namátkou jmenujme významného německého skladatele Heinricha Fibiho, Mozartova součastníka a rodáka z nedalekých Dyjákovic Felixe Kauera nebo z české strany dlouholetého ředitele hudební školy Alberta Peka. Namísto toho jsou velikášsky a znojemskému prostředí až nepřiměřeně servírovaní již mnohokráte obehraní osvědčení skladatelé, které dostatečně známe z učebnic i z produkcí vhodnějších scén i z jiných obdobných hudebních festivalů.
S nadhledem nadregionální optiky je nutno napsat, že hudební festivaly v obdobném duchu v posledních letech vyrostly jako houby po dešti. Nejbližší podobná akce se koná již tradičně v Jaroměři nad Rokytnou. Precizní úrovní a zajištěním jsou známy také festivaly vážné hudby v Českém Krumlově či Kroměříži.
Hlavně že cinkají...
Znojemský hudební festival má však jistě několik originalit. Každoroční nastudování jedné opery či oratoria jen pro tuto příležitost je pouze jednou z nich. Je však také zřejmě jedinou podobnou veřejnou kulturní akcí, kterou pořádá sdružení, v jehož čele stojí člověk, který se rád a veřejně vydával – zřejmě aby zdůraznil význam svého nedoceněného ega - za policejního informátora. Česky přeloženo – práskače. Ne dosti na tom. Také člověk, který dle informací z okruhu zasvěcených údajně neváhal osobně nejprve udat (napráskat) potencionální sponzory z domnělého korupčního jednání a následně div ne schizofrenně údajně drze leštit jejich kliku s žádostí o finanční podporu festivalu. Ostatně letos přijel před městské zastupitelstvo orodovat za navýšení veřejného příspěvku i obecně uznávaný pěvec Adam Plachetka. Těžko říct, co vedlo umělce světového renomé k tomu, že nechal své jméno zatáhnout do nekonečného dějství znojemské komediální blamáže nastražené zřejmě tzv. „prezidentem“ festivalu a jeho klakou. Docela nedávno se totiž ti samí zastupitelé rozhodující o kulturních dotacích stali obětí zlovolné provokace znojemských potížistů, z nichž mnozí nemají k lidem z festivalu politicky daleko. O až patologickém stihomamu jednoho ze dvou hlavních organizátorů festivalu Jiřího Ludvíka (druhým je jeho vrstevník dirigent Roman Válek) nejlépe svědčí jeho vytrvalé mediální stěžování si, jak znojemští starostové chtějí „jeho“ festival zničit.
Prachy, jenom prachy ... (M.K.)
Z městských webových stránek lze zjistit, že zastupitel Ludvík, rád vystupující pod titulem "prezident" , je zdaleka největším příjemcem městských kulturních dotací - a to platilo i v dobách, kdy se na špatné kondici městských financí podepsala hospodářská krize. Nezajímaly ho jiné projekty, nezajímalo ho, jak radnice umístí nezaměstnané se ZTP, zajímaly ho vždy jen jeho dojmy, jeho vidění světa a všudepřítomných nepřátel. A to i přesto, že jen tento rok znojemský starosta Ing. Vlastimil Gabrhel altruisticky přispěl na Ludvíkovu kulturní akci rovnými 20. 000 korunami čistě ze své kapsy. Inu – zřejmě i na jihu Moravy platí staré přísloví Za dobrotu na žebrotu.
Není divu, že mnozí Znojmáci nemohou nevidět, jak se ze seriózního svátku vážné hudby čím dál tím víc stává spíše festival opilců, kteří se v přestávkách hudební produkce rojí jako vinné mušky. A také to, že festival již svůj rubikon nejspíš překročil. Sám „prezident“ Ludvík, syn pověstných normalizačních učitelů neváhá dál přihrávat „svému“ festivalu i dalším svým akcím jako znojemský zastupitel nemalý bakšiš, který pak chybí v městské kase na věci smysluplnější - na projekty, ze kterých by měla užitek vskutku celé město. Za celou dobu existence festivalu zastupitel Ludvík vytáhl z městské kasy nejméně 4 miliony korun.
Ostré pero cenzora(ky) (Znojemsko)
Co na tento střet zájmů (jak Ludvíkovo počínání s nadhledem sobě vlastním hodnotí starosta) jiní žadatelé o příspěvek na kulturu, kteří nemají z pozice zastupitelů možnost tok obecních peněz usměrňovat? Ostatně tyto městské peníze nejsou jedinými veřejnými prostředky, které Ludvíkův znojemský hudební otesánek již spolykal. V uplynulých letech se na jeho financování podílel také Jihomoravský kraj, Ministerstvo kultury nebo Státní fond rozvoje kultury. Jak bylo s těmito veřejnými příspěvky a s penězi sponzorů naloženo je však záhadou. Ani po opakované urgenci k předmětným dotazům jsem se od tiskové mluvčí festivalu, působící spíše v roli festivalové cenzorky, jisté Luby Peterkové, nic o výdajích a o použití financí nedozvěděl. Mlčela jako hrob, lze se jen domnívat, že ne z vlastního popudu. Paní mluvčí – cenzorka Peterková je tak jistě žena na svém místě – vždyť jak bylo zjištěno, tuto regionální novinářskou turistku do světa žurnalistiky uvedl sám nekompromisní mediální kritik znojemských nešvarů, známý disident Zbyšek Dřevojan, zakladatel a bývalý majitel týdeníku Znojemský týden. Ano toho týdeníku, který chtěl Jiří Ludvík v předlistopadovém duchu totalitním zakázat. Dnes by se ovšem z cenzorního chování a překabátění elévky, které kdysi Zbyšek Dřevojan poskytl šanci i zaměstnání, musel tento zakladatel novodobé znojemské nezávislé novinařiny v hrobě obracet stejně, jako mu za života bylo zle z dotačního exposé Ludvíkovic rodiny. Ovládl se, nezvracel.
Je jistě v dnešním zkomercionalizovaném světě chvályhodné, když někde parta nadšenců vzkřísí zapomenuté tradice, dbá o kulturní rozvoj nebo o hudební zábavu a o produkci široké veřejnosti. Bohužel je nutno konstatovat, že čtrnáctidenní letní festival rodiny Jiřího Ludvíka a jeho kamarádů takovýmto přínosem pro širší okruh občanů až tak není. Mlčení a mlžení ohledně účelně použitých výdajů, honorářů, o vybraném vstupném, zamezování akreditací novinářů, kteří nedělají festivalu otevřenou ani skrytou reklamu a píší objektivní recenze nediktované festivalovým výborem také jistě na průzračnosti nepřidá. Je třeba si uvědomit, že Ludvíkův Hudební festival není Ludvíkovou soukromou akcí. Svědčí tomu již jen dlouholeté štědré veřejnoprávní dotace. A jako o takovém má nejen znojemská veřejnost plné právo vědět, jak bylo, je a bude s veřejnými prostředky naloženo a nakládáno. Bohužel veškeré otázky položené zástupcům festivalu zůstaly bez odpovědi, takže se lze jen oprávněně - ať již z pozice daňového poplatníka, či jiného příjemce městských i státních dotací - tázat, jakým přínosem je festival opravdu pro širší okruh znojemských občanů a tamních podnikatelů, a ne jen pro úzkou stále se opakující uzavřenou skupinku známých. Vše, co se Ludvík s Peterkovou snaží ve financování festivalu zakrýt a zamlžit, je v současné době již předmětem zpracování dotazů směrem k dárcům veřejných financí, aby tito dodali vše potřebné ke zprůhlednění nakládání s našimi daněmi.
Ostatně - o „úspěšnosti“ a o povědomí festivalu mezi "širokou" znojemskou veřejností nejlépe možná svědčí fakt, kolik sám tzv. „prezident“ festivalu obdržel v komunálních volbách hlasů. Vždyť dle uměle vykazované propagace v jemu pochlebujících médiích a při objemu poskytovaných veřejných dotací by měl být pan „prezident“ již dávno nejméně starostou. Takto to ovšem spíše vypadá, že si tu udělala celoročně za veřejné peníze určitá uzavřená skupinka spřízněných osob dobré rito. Komediální pojetí festivalu a především osobnosti jeho pana "prezidenta" pak již jen ilustruje Ludvíkova veřejná inzultace mladou organizátorkou jiné kulturní akce třetího dne festivalu, před kterou v zápalu své svaté pravdy zapomněl na slušné vychování, ve kterém by nejen jako "prezident, zastupitel ale především pedagog měl jít příkladem. A není nutno příliš rozmazávat, že řada znojemských občanů onu dobře mířenou facku "prezident-neprezident" završené knock outem páně prezidenta a následné Ludvíkovo potupné vyvedení z prostoru akce vyhrazené připomínce bitvy u Znojma roku 1809 ochrankou škodolibě uvítala jako nutný výchovný políček aroganci a společenské oportunitě za každou cenu.
Jaký je v průhledném vyúčtování a mediální otevřenosti rozdíl mezi nejvýznamnější znojemskou akcí, kterou je proslulé tradiční Znojemské vinobraní pořádané Znojemskou besedou nebo jinou významnou znojemskou akcí evropského významu, kterou je podzimní festival dokumentárních filmů Znojemský hrozen. Zejména z mého pohledu druhá akce, byť s mnohem menším rozpočtem i veřejným příspěvkem zanechává svou originalitou a zajištěním výraznou stopu i povědomí o městě Znojmě mezi občany České republiky i zahraničí.
A aby však nebylo vše jen černé – vše výše uvedené samozřejmě nijak neumenšuje mistrovství mnohých účastnících se hudebních interpretů, kteří většinou již tradičně za utajované, jistě nepříliš velké honoráře, tráví část svého prázdninového času ve starobylém jihomoravském městě vína, historie i hudby. A ani organizační a marketingové schopnosti organizátorů, kteří ostatně žijí festivalem a z festivalu celý rok.
Otázka pro sponzory a festivalové mecenáše do dalších let – opravdu není ve Vašem okolí jiný potřebný subjekt s méně kontrovorzním vedením, který si Vás a Vašich peněz bude nezištně vážit a užije je průhledně v souladu s etikou dobrého firemního sponzorství?
Poznámka: Nový občanský zákoník umožňuje dárcům vzít svůj dar zpět, jestliže by se jim zdálo, že nedali dar k podpoře neurvalých vulgarit a nevšední arogance prezidenta Ludvíka, jež vedly k jeho inzultaci mladou slečnou. Nebo se dárci s tím ztotožňují?
(Psáno pro blog idnes.cz)
