dovolte mi, abych omluvila na chvilku pana poslance ODS Jakuba Jandu, který musel odjet na jednání do Senátu a který mne tedy požádal, abych tady jeho jménem vystoupila. Pan kolega mě poprosil, abych tady přečetla jeho názor, který samozřejmě je názorem Občanské demokratické strany.
Nedávno jsme si připomněli 51. výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Asi se všichni shodneme, tedy většina z nás předpokládá, že šlo o mimořádně významnou událost našich dějin, byť tragickou. Invaze ze srpna 1968 zadusila výhonky svobody, jakkoli to byly výhonky nesmělé, opatrné a stále rostoucí z narudlé půdy. A ovlivnila život u nás...
A ovlivnila život u nás na dalších více než dvacet let. Bez ní by nejspíš nebyla normalizace, bez ní by nebyly drastické čistky a teď myslím hlavně ty celospolečenské. Ale zpátky k tématu.
Bez násilného a krvavého potlačení Pražského jara by se věznice opět nezačaly plnit politickými vězni, desítky tisíc lidí by neemigrovaly, nevyhazovaly by se ze zaměstnání a ze škol nebo alespoň ne v takovém měřítku. Dnes už je to naštěstí historie, ale i historii bychom si měli připomínat. Nejen proto, aby se už neopakovala, jak zní známá poučka, ale i vzhledem k tomu, že některé aspekty této události rezonují i v dnešní době. Svým způsobem jsme to viděli i během sporů o památník Maršála Koněva na Praze 6.
Jistě, k 21. srpnu se konají vzpomínkové akce a nejinak tomu bylo i letos. Události srpna 1968 a zvláště jejich oběti si ale zaslouží, aby měly své důstojné místo v kalendáři. Proto jsem i já pro to, aby byl 21. srpen zařazen mezi významné dny jakožto památný den obětí invaze. Tedy zařazen mezi další významné dny jako je například Den památky obětí komunistického režimu 27. 6., Den památky obětí holokaustu 27. ledna., Den válečných veteránů 11. listopadu, či Den památky Jana Palacha 9. ledna, který mimo jiné v tom předminulém volební období navrhovala Občanská demokratická strana a já jsem byla navrhovatelkou.
Bude to krok symbolický, 21. srpen zůstane dál pracovním dnem, takže to nijak nezasáhne do ekonomického života státu. Ale i symboly jsou důležité jako pocta těm, kteří události roku 1968 a následnou normalizaci museli protrpět nebo ji ani nepřežili. A jako vzkaz našim dětem a dalším budoucím generacím, aby nezapomněly, že svobodu je třeba hájit, nebo o ni můžeme přijít. Třeba za jednu jedinou noc. (Hluk v sále.)
Závěrem bych rád řekl ještě jednu věc. Jsem ráda, že poslanecká iniciativa k uzákonění Památného dne obětí invaze či Dne památky obětí, aby to bylo v souladu s názvy dalších významných dnů. Není podstatné a následně okupace vojsky Varšavské smlouvy získala podporu napříč poslaneckými kluby, pochopitelně s předpokládanou výjimkou klubu jediného, což je vlastně logické.
Doufám tedy, že už v příštím kalendáři bude 21. srpen mezi významnými dny. Jakub Janda, poslanec Občanské demokratické strany.
