Dnes jsem vystoupila při projednávání bodu "Stanovisko Poslanecké sněmovny k současné situaci na turecko - syrské hranici". Níže si můžete přečíst část tohoto mého vystoupení.
Jsme svědky nebývalého svévolného postupu jednoho z členských států severoatlantického společenství, který se uchýlil k útoku na jiný stát s cílem využít jeho oslabení a velmi složité situace v daném regionu a naplnit vlastní geopolitické cíle. Jsem přesvědčena, že invaze turecké armády na syrské území nelze ospravedlnit žádným z argumentů, kterými se režim prezidenta Erdogana ohání. A tato akce rozhodně nepřinese v tomto regionu ani větší bezpečí ani větší stabilitu, ba právě naopak.
Jen v uplynulých několika dnech můžeme sledovat, že důsledkem budou tisíce obětí z řad civilistů, zločiny proti lidskosti a další utrpení lidí v oblasti, která je již řadu let sužována vnitřními konflikty a válkou s extremisty. Kromě toho mají události uplynulých dní ale ještě závažnější konotace a důsledky, mezi které patří riziko další destabilizace této oblasti, opětovné posílení pozic islamistických teroristů, další vlny neřízené migrace a rozvrat Sýrie. V neposlední řadě je zde i riziko pro naše vlastní zájmy asi nejsilnější, a to je ztráta kredibility Severoatlantické aliance, která je jedním z hlavních garantů světové bezpečnosti, a vyklizení prostoru jiným mocnostem, jež tuto bezpečnost ohrožují.
Jsem přesvědčena a věřím, že stejně tak celá řada z vás, že toto je vývoj, který nesmíme dopustit a ke kterému nesmíme nečinně přihlížet. Nelze připustit, abychom byli vydíráni tureckým režimem ve smyslu, buď všichni přivřete oči a necháte nás naplňovat naše vlastní zájmy, nebo otevřeme stavidlo migrace. Jsme snad dostatečně poučeni historií v tom, že ústupky takovému to vydírání nikam nevedou a že nakonec tyto ústupky stejně nic dobrého nepřinesou a bude to jen oddálení větších problémů.
Rozhodnutí Spojených států o vyklizení oblasti na severu Sýrie a uvolnění rukou Erdoganovi považuji za velikou chybu, která do jisté míry zmařila úsilí posledních let o porážku Islámského státu, takzvaného Islámského státu. Tento krok znamená ztrátu důvěry kurdské menšiny, coby jednoho z mála spojenců, které západ v boji proti terorismu na Blízkém východě má, a fakticky jejich zradu. Je naší povinností, coby členské země NATO a EU se v tomto hlasitě ozvat a vyvinout maximální úsilí na mezinárodním poli, aby tato chyba byla napravena, jak jen to je možné, a aby neblahé důsledky byly eliminovány.
Tureckou invazi považuji za bezprecedentní porušení Washingtonské úmluvy, kterou jsem, stejně jako pan premiér, četla. A tato Washingtonská úmluva skutečně v článku 1 zavazuje členské státy NATO urovnávat své spory mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN. Dle článku 4 by pak měly členské státy společně konzultovat případy, kdy podle názoru kteréhokoli z nich bude ohrožena jejich územní celistvost, politická nezávislost, nebo bezpečnost. Je zcela zřejmé, že v tomto případě nedošlo k naplnění ani jednoho z těchto závazků. A i proto se domnívám, že danou situaci je zapotřebí řešit nejenom na úrovni Evropské unie, ale v tomto ohledu vítám rozhodnutí členských zemí o embargu na dovoz zbraní do Turecka, k němuž se tedy připojila i Česká republika, a zároveň vyslovuji naději, že v tom nezůstane Česká republika sama, jak už se několikrát v minulosti stalo, kdy my jsme vlastně ty pozice vyklidili, a po nás tam přišli Němci nebo Francouzi. Jsem ráda, že tato záležitost se předpokládám bude i řešit na úrovni NATO tak, aby se eliminovala další a další rizika, která můžou způsobit ztrátu důvěryhodnosti a i vlastně naši další akceschopnost.
Nad rámec navrženého usnesení, které zde máme, bych proto chtěla, dámy a pánové, vyzvat vládu České republiky, a mrzí mě, že to neslyší pan premiér (v sále jsou přítomni jen dva ministři), aby byla aktivní nejen na poli Evropské rady, kde jednoznačně podporuji další logický krok, kterým musí být uvalení sankcí, ale rovněž na úrovni Severoatlantické aliance. Pokud totiž NATO rezignuje na dodržování svých vlastních principů, bude to znamenat oslabení jeho vlivu a bianco šek pro další jejich budoucí porušování, které nesmíme kvůli nám samotným nikdy - opravdu nikdy - dopustit.
Děkuji vám za pozornost.
