Děkuji, pane předsedo, krásné dopoledne dámy a pánové. Předstupuji před vás podruhé s návrhem novely Ústavy České republiky týkající se článku 43.
Poprvé to bylo v roce 2016 a debaty odborné i politické potvrdily, že změna bezpečnostního prostředí skutečně vyžaduje novelu předmětného článku naší Ústavy, především oblasti vysílání sil. Jsem ráda, že můj návrh podpořily desítky z vás napříč politickým spektrem a následně vláda dala návrhu doporučující stanovisko. To jasně dokazuje, že se nejedná o nějaký rozmar, či nepromyšlený krok, ale o něco, co bude v důsledku ve prospěch bezpečnosti této země a jejích občanů. Chci vás ubezpečit, že návrh je plně konformní s naším ústavním pořádkem i mezinárodním právem.
Nejprve pár slov k historii předmětného článku. Původní článek 43 v odstavci 2 hovořil o tom, že - teď cituji: "Vyslat ozbrojené síly mimo území České republiky lze jen se souhlasem obou komor.". V roce 2000 došlo k novele, která reagovala mimo jiné na vstup České republiky do NATO a která předmětný článek výrazně rozšířila ze dvou odstavců na šest. Vymezila postup při vysílání ozbrojených sil České republiky a rozšířila postup pro přijímání cizích sil a jejich průjezdů a přeletů. Zároveň v odstavci 4 stanovila striktní podmínky, za kterých může vláda vyslat ozbrojené síly na šedesát dnů bez souhlasu Parlamentu.
Předchozí novely, stejně jako ta nyní navrhovaná, jsou důsledkem změn bezpečnostního prostředí a nutnosti na ně reagovat. Je na nich dobře vidět vývoj uvažování o obraně a bezpečnosti od počátku devadesátých let minulého století, kdy zhroucené státy, terorismus, regionální šíření nestability, migrace, ale i potřeba odstrašení, nebyly vnímány jako zásadnější hrozby či jevy.
Co tedy navrhujeme? Po diskusích a provedených analýzách možností ve spolupráci s právníky, bezpečnostními experty i vojáky byla zvolena varianta zjednodušení stávající úpravy článku 43. Především ze čtvrtého odstavce budou vypuštěny podmínky, které omezovaly vládu při vysílání ozbrojených sil na šedesát dnů. Nově by tedy vláda mohla vyslat síly do zahraničí dle svého uvážení, nicméně zůstává nadále povinnost informovat Parlament, který může toto rozhodnutí zvrátit.
A jaké jsou výhody pro tuto změnu? Podle současné úpravy není možné vyslat vojenské jednotky na záchranu rukojmí zadržovaných v zahraničí bez předchozího souhlasu Parlamentu České republiky. Vzhledem k tomu, že taková akce musí probíhat v utajení a hrozí nebezpečí z prodlení, je její provedení jen těžko představitelné. Představitelé České republiky se opakovaně zavázali k naší účasti v silách velmi rychlé reakce. Tyto jednotky musí být schopné vyrazit dle potřeby v rádu desítek hodin, což potřebný schvalovaný proces prakticky také neumožňuje. A vlastně když jsme schvalovali ten poslední mandát, tak jsme tam nechávali jakýsi bianko šek.
V případě schválení změny bude vláda moci vyslat bez odkladu vojenské jednotky do operací Evropské unie či Organizace spojených národů a přispět tak k urychlenému řešení krizových situací vojenského i nevojenského charakteru, např. zabránění zhroucení nějakého státu v Evropě blízkých regionech (?), což by mohlo vyvolat nestabilitu v daném regionu, způsobit migračních vlnu do Evropy atd.
Další změnou, kterou návrh obsahuje, je, že vláda bude moci rozhodovat o přeletech a průjezdech ozbrojených sil cizích států hromadně a o způsobu povolování těchto pohybů. Dosud praxe fungovala obdobně, ale text Ústavy jí bohužel neodpovídá. Vláda podle něj má povinnost o těchto svých rozhodnutích informovat Parlament, který je může zrušit, ale vzhledem k tomu, že přeletů a průjezdů jsou stovky či tisíce, nemůže tak prakticky činit u každého jednoho zvlášť, jak z textu Ústavy vyplývá, a informuje o nich komory Parlamentu en bloc. Jde tedy o sladění Ústavy s praxí, protože skutečně množné číslo tam není, je tam číslo jednotné.
Důležitou skutečností je, že kontrolní role Parlamentu, tedy obou našich komor, zůstává zachována, protože jej vláda vždy musí bez zbytečného odkladu informovat a jakákoliv z komor může nadpoloviční většinou všech členů rozhodnutí vlády zrušit.
V rámci debaty politické, odborné i laické se objevuje několik výhrad k zamýšlené novele a tak bych k nim také ráda něco uvedla. Možná tím třeba odradím některého z kolegů od vystoupení. Neodradím, ale každopádně budu informovat ty z vás, kteří jste se tomu třeba nevěnovali tak jako já nebo někteří kolegové z výboru pro obranu.
Na prvním místě tedy to byla obava, aby vláda nezneužila volné ruky, kterou odstraněním podmínek pro vysílání sil na 60 dnů dostane. Zaprvé těžko se dá předpokládat, že by bylo možné během 60 dnů naplánovat a provést rozsáhlejší vojenskou operaci v zahraničí. Zadruhé vláda může přislíbit v případě potřeby NATO, Evropské unie, či OSN vyslání českých vojáků a může díky 60dennímu oknu vyslat do zájmové oblasti například průzkumné týmy, ale bude muset informovat Parlament a pro větší nasazení si vyžádat jeho souhlas. Zatřetí vláda se může rozhodnout pro operaci menšího rozsahu, která se bude dát zvládnout během 60 dnů, ale opět musí jít raději dříve než později do Parlamentu pro souhlas. Začtvrté nedá se předpokládat, že by vláda, která existuje s důvěrou Sněmovny, se rozhodla spáchat politickou sebevraždu a provedla vojenskou operaci v zahraničí bez předchozích politických konzultací a zajištění si podpory.
Další obavou, kterou jsem se někde dočetla, je, že akce například na záchranu rukojmí bez souhlasu státu, kde by k ní došlo, bude porušením mezinárodního práva, či dokonce agresí. Jak uvádí ústavní právník pan doktor Jan Kudrna s odkazem na odbornou literaturu, mezinárodní právo veřejné například nepovažuje za legální použití síly za účelem ochrany vlastních občanů na území cizího státu i bez jeho souhlasu. Konec citace. To znamená, že pokud by k takové situaci došlo, nebude se jednat o porušení mezinárodního práva, navíc již bylo možné zaznamenat případy, kdy stát, ve kterém k únosu došlo, dal domovské zemi unesených občanů volné pole působnosti k provedení operace, neboť dotyční byli v rukou zločinecké organizace a sám tento stát neměl potřebné kapacity k osvobození.
Třetí a hlavní obavou jsem se dočetla, že je, že vláda bude moci zneužít své pravomoci a legálně pozvat zahraniční vojáky do České republiky s nějakými nekalými úmysly. Opět se dá odkázat na to, že pokud by vláda neměla zajištěnu politickou podporu pro něco takového, spáchala by politickou sebevraždu a že stále platí omezení 60 dny a také možnost zrušení rozhodnutí nadpoloviční většinou jedné z komor Parlamentu. Samozřejmě může se objevit vláda, která se rozhodne jít mimo ústavnost. Ale to může učinit již dnes a ani sebelepší a sebesilnější právní úprava není schopna zabránit zlovůli, pokud se někdo rozhodne, že nebude respektovat pravidla.
Žádám vás tedy o podporu navrhované novely, která, a o tom jsem skutečně přesvědčena, je ve prospěch bezpečnosti tohoto státu a jeho občanů, má podporu premiéra, má podporu vicepremiéra, má podporu Ministerstva obrany, a myslím si, že kolem šedesátky z vás, kteří jste zrovna byli přítomni v sále, když jsem sbírala podpisy pod tento návrh, a zejména má kladné stanovisko vlády. Tuto normu navrhuji společně s mými kolegy, přestože já jako zástupkyně navrhovatelů, která tady před vámi stojím, jsem opoziční poslankyní a současná vláda není mojí vládou, ale je to vláda České republiky a já se v politice vždycky snažím, abychom v oblastech obrany a bezpečnosti si nehráli na to, kdo z nás má jaké partajní tričko, ale abychom přemýšleli o budoucnosti nejenom České republiky, ale i o těch bezpečnostních otázkách do budoucna tak, že jsou skutečně v zájmu nás všech napříč politickým spektrem. A jednou je u vlády ten, podruhé tam bude onen, ale pokaždé toto ustanovení může ta vláda potřebovat. Dejme jí tu možnost.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z pravé části sálu.)
