Vážené kolegyně, kolegové, vážená vládo, musím říct, že jsme se teď od pana kolegy Feriho dozvěděli, co všechno by mělo být v článku 40. V podstatě jsme slyšeli, že by tam mohlo být úplně všechno, co se týká organizace a správy státu. Já bych se ráda vyjádřila k článku 40, tak jak zní v rámci mého pozměňovacího návrhu, a potom, jestli se nepletu, i kolegy Kupky.
Už jsem o tom mluvila ve druhém čtení. Stálá komise pro ústavu se opravdu po dlouhých jednáních shodla na tom, že doporučila této Sněmovně podpořit článek 40 tedy ve znění oněch pozměňovacích návrhů, to znamená, aby zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu byl tím, k jehož změně je potřeba souhlasu obou komor Parlamentu. Podotýkám, že to byla shoda, bylo to doporučení Stálé komise pro ústavu, které vyplynulo mimo jiné i z toho, že jsme opakovaně jednali se Stálou komisí pro ústavu v Senátu.
Co je smyslem celé akce? Musím říct, že ocením, když si nalijeme čistého vína. Smyslem celé akce - v uvozovkách - opravdu není to, že by se pak Sněmovna radovala z posílení kompetencí Senátu. To si myslím, že by bylo trošku lhaním si do kapsy. Určitá řevnivost obou komor je zjevná a obávám se, že v tomto funkčním období k posílení kompetencí Senátu nedojde. Nicméně tím smyslem, proč jsme se na tom dohodli se stálou komisí Senátu a smyslem doporučení Stálé komisi (?) pro ústavu bylo to, abychom konečně po deseti letech debat, které nikam nevedou, rozšířili kompetence Nejvyššího kontrolního úřadu tak, jak je běžné ve všech ostatních zemích kolem nás, kde je běžné, že veřejné prostředky jsou tedy sledovány bedlivě a že občané mají zajištěno systémem a pravidly, že veřejné prostředky jsou kontrolovány.
Co se týká Nejvyššího kontrolního úřadu, tak přes jeho možnou démonizaci některými, Nejvyšší kontrolní úřad je prodlouženou rukou Sněmovny. Je to náš partner a je to náš nástroj, jak sledovat to, jak se např. hospodaří i z hlediska veřejných prostředků, jak je nastaven systém. Proto jsem dlouholetou zastánkyní rozšíření kompetencí Nejvyššího kontrolního úřadu, a proto jsem také - v uvozovkách - podlehla ve druhém čtení a přihlásila jsem se k tomuto pozměňovacímu návrhu, byť je kritizován Legislativní radou vlády a samotným šéfem Nejvyššího kontrolního úřadu, s jedním cílem - rozšiřme kompetence Nejvyššího kontrolního úřadu.
Nyní bych to pragmaticky shrnula, vážené kolegyně a kolegové, že jsme v situaci, kdy buď podpoříme onen pozměňovací návrh - podotýkám - Stálé komise pro ústavu, který je pragmatický a který sleduje rozšíření kompetencí Nejvyššího kontrolního úřadu. To je jedna varianta. Anebo druhá varianta, která nám v minulém funkčním období byla zapovězena, nebyla možná, nyní možná je, to je to, že nám Senát sám vrátí případné změny, které nyní Senátu posíláme, nyní schválíme, a sám Senát si řekne, jak navrhuje, aby článek 40 zněl. Trošku se obávám, aby senátoři a senátorky nepodlehli mámení - v uvozovkách - Dominika Feriho, vaším prostřednictvím, a do onoho článku 40 nevyjmenovali celou řadu dalších zákonů. Protože mám velkou obavu, že potom by zase Sněmovna naopak Senátu nepřikývla.
Takže já sama budu dávat doporučení poslaneckého klubu sociální demokracie, ať zváží jednu z těch variant, kterou jsem popsala, budeme mít volné hlasování, a osobně tedy dávám určité varování, mám obavu, že člunek může znamenat to, že naopak opět nerozšíříme kompetence Nejvyššího kontrolního úřadu. Děkuji.
