dále – děti, které jsou úspěšné hned na začátku školy, kterým to jde a netrápí se, ty pak škola baví, daleko lépe zvládají obtíže, učivo prvních tříd a celkovou aklimatizaci do režimu, kde už přece jenom pomalu přibývá povinností. Opravdu kvalitní školka je tedy cesta k tomu, aby dětem vydržela hravost a štěstí i v době, kdy dorostou prvním věcem, které „musí“. Má to i ekonomický rozměr.
Je daleko levnější vychytávat problémy ještě v mateřských školách, než je řešit složitě a daleko náročněji později. Ale hlavně – pokud nějakému dítěti nedokážeme dát dobrý základ vzdělání, je tady velká pravděpodobnost, že i jeho budoucí schopnost postarat se o sebe, být úspěšným a ekonomicky samostatným člověkem, bude ohrožena. A to je pak hodně drahé.
Ekonomicky jsou peníze dané do mateřských škol a předškolního vzdělávání naprosto skvělá investice. Stačí se podívat na to, jak předškolní vydělávání platí stát a rodiče (tabulka zachycuje kompletní výdaje na rok a dítě) v zemích, které považujeme za ekonomickou špičku a konec konců zároveň v zemích, které dosahují nejlepší úrovně kvality života a spokojenosti obyvatel.
Kolik jednotlivé země v průměru utratí za předškolní vzdělání jednoho dítěte (OECD 2016, v dolarech):
Slavné vítězství? Naopak
Nejsem si tak plně jistá, zda by nás mělo uspokojit drtivé vítězství nad Mexikem a skutečnost, že za sebou necháváme Turecko. Ale na druhé straně samozřejmě platí, že bychom mohli být i úplně poslední (jako třeba jednu dobu v platech učitelů).Od 1. září bude platit nová podobě příslušné vyhlášky, pan ministr ji již podepsal, která přináší některé problematické a nedomyšlené změny do mateřských škol. Tou hlavní je, že nebudou povinně chůvy tam, kde je ve třídě určitý počet dětí mladších tří let.
Tu povinnost jsem do vyhlášky dala ještě já za svého působení a to s odkladem účinnosti tak, aby se to stihlo připravit a finančně zajistit. Jaký to mělo smysl?Jednoduchý – pokud je povinnost něčeho ve vyhlášce (stát dává povinnost jiným), tak stát má zase svou povinnost zajistit z rozpočtových prostředků uhrazení objednané služby. Šlo tedy o to, aby chůvy a další pomocnice pro zhruba 45 tisíc dětí mladších tří let, které máme každý rok ve školkách, byly financované automaticky z rozpočtu.
Dneska mateřská škola, která chůvu potřebuje, musí speciálně žádat o peníze.To je za prvé nejistota, protože peníze nemusí zbýt. To když se přihodí, tak je to průšvih, protože děti jsou už dávno zapsané a vedení školky zjistí, že peníze nebudou. Za druhé je to strašná spousta administrativy, nervů, doprošování a všeho možného. Za třetí jde částečně o evropské peníze a ty nelze použít na financování služeb pro děti, který jsou tři do konce školního roku – tak je to prostě historicky nastavené už od Topolánkovy vlády.
Chtěla jsem to udělat ředitelkám mateřských škol jednodušší a zavést systém, že když bude ve třídě tolik a tolik dětí od dvou do tří let, vznikne právo na chůvu a tím i povinnost státu chůvu proplatit. No nic, pan ministr asi nezvládnul přípravy, takže jsme zase tam, kde jsme byli. Musím smutně konstatovat: Já jsem vám to říkala, že to tak dopadne. Což je po třech letech usilovného putování pana ministra vpřed trochu smutný výsledek.
