Svědci to mají horší. Samozřejmě musí svědčit pravdivě, to je v pořádku. Ale musí také o svém budoucím svědectví až do procesu mlčet.
Zdržovala jsem se proto všech reakcí na překrucování faktů i na nehorázné výmysly, které se opakovaně objevovaly. Nechala jsem bez komentáře také kdovíjak uniklé části odposlechů a mnoho naprostých lží, které v jakýchsi vlnách zaplavovaly české weby, tištěné noviny i televize.
Hlavní důvod mého mlčení prostě byl, že já ctím pravidlo, že o trestním případě by se nemělo ve sdělovacích prostředcích spekulovat. Jakkoliv připouštím, že ovlivňování veřejného mínění je celkem logická snaha obhajoby, svědci se do těchto hrátek zapojovat nemohou (neměli by) – i když to pro ně osobně může být nepříjemné. Rozhodla jsem se mlčet. přestože jsou do kauzy zapletení lidé, kteří mají značné možnost ovlivňovat média – podstrkovat novinářům neúplné, falešné či zmanipulované informace. Já bez ohledu na množství popsaných listů papíru věřím, že v soudní síni se pravda ukáže.
Teď proces začal. To mi dává přece jenom poněkud větší volnost se k tomuto smutnému případu vyjádřit. Jenže když jsem začala znovu číst z novin citace z odposlechů a některé kousky obžaloby, tak se mi i po těch letech zvedl žaludek.
Proto jsem si řekla, že nejlepší odpovědí na množství v posledních letech vyslovených lží dají právě citace z odposlechů a popisy jednání obžalovaných z obžaloby tak, jak je různá média zprostředkovala.
Můžeme například číst: „…aby své jednání (náměstkyně ministerstva) zakryla, neuvedla ministryni Kateřině Valachové pravý důvod požadavku…“ To beru jako jasný důkaz, že se věci děly za mými zády a skrytě tak, abych nic netušila. Je jasné, že přesto v soudní síni ještě mnohokrát zazní, že za tohle nebo tamto mohu já. Konec konců ale ta citace vysvětluje, proč policie už při zahájení trestního stíhání (!) zdokumentovala, že se machinace děly bez mého vědomí a že obžalovaní (mimo jiné) přede mnou zakrývali pravý důvod třeba požadavku pro oddálení porady vedení, která měla jednat o výsledku hodnocení sportovních dotací.
Policie také zaznamenala rozhovory mezi předsedou FAČR a místopředsedou České unie sportu Miroslavem Peltou a tehdejší náměstkyní na ministerstvu školství Simonou Kratochvílovou, které se týkají přímo mne.
Copak si říkali? Například: že mne musí „udržet na kolejích“ (což znamenalo dál od machinací s dotacemi), Oba obžalovaní v kauze si o mně navzájem sdělují, že „nikdo si s ní není jistý, ani premiér ani Andrej Babiš, všechny děsí, že je takový sólo hráč.“ A v protokolech najdeme i další povzdech: „Domnívá se, že jí všichni okrádají, nikomu nevěří a chce vyhodit Zdeňka Břízu.“
Policejní vyšetřování dává tomuto pocitu za pravdu. A Bříza? To jsem opravdu reálně zvažovala, ale tehdy – hovoříme o konci roku 2016 a začátku 2017 – jsem teprve začala získávat indicie, že se dokumenty o rozhodování ministerstva ve sportovní oblasti dostávají z úřadu ven k lidem, kteří by je neměli mít k dispozici. Zdeněk Bříza v té době zastával důležitý post v sekci sportu na ministerstvu – nyní sedí na lavici obžalovaných.
Něco podobného najdeme i v pasážích, kde mne tehdejší náměstkyně informuje o setkání pánů Pelty a Jansty na Strahově. Zajímavé je, že v novinových článcích chybí z této SMS komunikace podstatná část, kde říkám, že z úřadu VYHODÍM každého, kdo by těmto pánům podal informace, na které nemají nárok.
A v odposleších je i typický povzdech Miroslava Pelty na mou adresu a na změny, které jsem zaváděla: „Transparentnost? Už mě to slovo sere, jsou to jen kecy.“
Moje získávání důkazů o únicích dokumentů z ministerstva pokračovalo a začátkem dubna 2017 se uskutečnil odposlechnutý rozhovor náměstkyně Kratochvílové s Miroslavem Peltou. Jestli lze věřit mediálním přepisům, tak Simona Kratochvílová popisovala moje jednání s jistou advokátkou.
Kratochvílová podle tisku Peltovi vyprávěla, že chci podat trestní oznámení „na zaměstnance odboru sportu MŠMT, že jí to advokátka nebyla schopna vymluvit, což by byla katastrofa, že pokud S. nebo H. půjdou k policajtům, tak se tam zhroutí, že pokud dá podnět ministr Vlády ČR, tak bude mít absolutní prioritu, bude se zkoumat, kdo dal kolik bodů, na co a proč.“ (Zmínění S. a H. byli v dané době pracovníci MŠMT a podřízení náměstkyně, oba v této kauze vystupují v roli svědků.)
Zvláště zajímavé je, že výměnu informací zakončují tím, že Miroslav Jansta (další z obžalovaných ve sportovní kauze) byl v reakci na informace o mém postupu (přípravě trestního oznámení) vzteklý a podle něj by bylo nejlepší mne odvolat, což by „on udělal“.
Ze zveřejněných odposlechů, na kterých v mnohém stojí obžaloba, jde mimochodem také celkem dobře ukázat, v jakém stavu bylo financování sportu před mým nástupem do funkce, a to zřejmě historicky dlouhé roky. Není divu, že když jsem se i díky nálezu NKÚ (viz níže) snažila o jasná a jednoduchá pravidla a transparentní financování, nutně jsem musela narazit na silný odpor.
Je vtipné, když v jednom z rozhovorů vypráví Pelta Kratochvílové, jak to chodilo v minulosti ve srovnání s roky 2016 a 2017: „Takhle čisté to nikdy nebylo za posledních 25 let, kdy v minulosti si vždy řekly vlivné silné svazy plus politici, a tak to bylo.“ Což od „fotbalového exšéfa“ vlastně beru jako „pochvalu“ – pravidla byla nově nastavená čistě a tak, že když chtěli někteří „sportovní šéfové“ ovlivňovat věci tak, jak to dříve dělali dlouhé roky, narazili na zákon.
Konečně musím připomenout, že když kauza vypukla, ihned jsem zastavila vyplácení peněz a nechala všechno znovu kontrolovat. Hned jsem zrušila některé programy, které se ukázaly „podezřelé“ z hlediska zákonů a mnou zavedených ministerských pravidel. Také jsem vyvolala schůzi vlády v režimu „důvěrné“, kde je vše zdokumentováno.
Nakonec tedy neunikla na základě ovlivněných projektů, tedy v rámci plánů a přání obžalovaných ani koruna. Tehdy jsem za to schytala neuvěřitelnou kritiku, paradoxně i od některých později obviněných a obžalovaných, kterým by nyní mohly být tyto „koruny“ přičteny k tíži.
Je úsměvné, že od té doby už mnou nastavený systém financování sportu, který se za ty tři uplynulé roky nijak nezměnil, stále funguje.
Nepochybuji, že i přes to, co dokazují odposlechy, v soudní síni zazní mnoho slov o tom, že „za všechno může Valachová“, protože změnila starý dobrý „zavedený systém“, který „měl běžet dále“.
To už ale v prosinci 2014 (DÁVNO PŘED MÝM NÁSTUPEM) viděl Nejvyšší kontrolní úřad ve své zdrcující kritice mechanismu sportovních dotací dost odlišně a já jsem jednala, jak jsem jako ministryně musela a měla. Zahájila jsem reformu neprůhledného financování. Jenže věci se dají různě překrucovat.
Rozhodně nechci a nemohu předbíhat vývoj procesu a rozhodnutí soudu. Ale bez ohledu na to, zda popisované činy budou uznány jako trestné nebo nebudou, děly se jen a pouze z vůle obžalovaných.
Pokud považovali „Valachové“ systém a pravidla za chybné, měli (A MOHLI) protestovat proti systému a pravidlům, nikoliv je obcházet, překrucovat a nerespektovat. A rozhodovat si potajmu sami, jako samozvaní „ministři sportu".
