Zřejmě nejen mě, ale i další zájemce mohl zaujmout opakovaně sněmovnou "tlačený" návrh z dílny KSČM o "uzákonění státního jazyka České republiky". Učiním jen poznámku, že tyto pokusy od KSČM tu již byly v minulosti (kolem r. 2003). Objevuje se u nich jméno tehdejší poslankyně za tuto stranu I. Levé (mj. učitelky českého jazyka a dějepisu).
Pokud by tyto pokusy mohl člověk vnímat např. v duchu Humboldtova vztahu k jazyku - tedy jako stavu mysli, schopnosti vyjádřit myšlenku a samozřejmě individuálního řečového aktu, pak by se dalo uvažovat o docela zajímavé filozofické, psychologické, ale i sociálně zaměřené debatě. Bohužel tento návrh zákona dle mého soudu postrádá nejen punc hlubšího myšlenkového smyslu, směřuje spíše k jakési "kodifikované destrukci" jazyka coby fenoménu, který je vývoji, včetně tlaků, jež vycházejí z reality. Je tak trochu (ale jen trochu!) s podivem, že právě kvalita vývoje je tímto návrhem jaksi přehlížena. Kloním se proto také k Humboldtovu vnímání jazyka jako stavu mysli a ta podléhá vlivům reality. V pojetí Humboldtově se přitom odráží sociální kontext s ohledem na jeho působení např. v Jižní Americe apod., a také jeho dílo "O jazyku kawi na ostrově Jáva" apod.
Nepodezírám, že překladači z KSČM měli na mysli vnímání jazyka jako "živého obsahu a jeho formy", spíše jde o jisté "ideologizované extempore", které se hodí znovu "předhodit" při rozložení sil v PS, kdy by se dali "lapit" hlasy také od jiných subjektů či takto rádoby nadšenecky uvažujících poslanců-jednotlivců. Nic více, méně.
Tu chybu s přechodníky hned v úvodu komunistického návrhu https://www.novinky.cz/domaci/495486-komuniste-v-navrhu-zakona-proti-przneni-cestiny-udelali-hrubku-hned-v-prvni-vete.html můžeme přidat jednak na vrub "nedostatečného oprášení" celé předlohy, a také právě oné strnulosti, která v "živé realitě" unikla i "jazykovým puristům z KSČM".
Přesto má celá věc ještě dalším možnou konotaci. Tou je třeba voličský elektorát, a jistě nejen KSČM, a jeho jazyková vybavenost, která se zcela jistě neodvíjí, a nebude odvíjet, od takto pojaté předlohy zákona. Takže by si např. komunističtí funkcionáři měli spíše zodpovědět otázku: do jakých vrat se vlastně vlámávají? A pokud jde o to jen nerozplakat dalšího předkladatele z komunistických řad, jako tomu bylo kolem r. 2003, pak lze jen doporučit vyjít na "světlo bóží" s něčím, co bude mít smysl nejen z hlediska reality, ale i samotného jazyka a jeho "ideologie", který se bude vyvíjet navzdory právě aktuálnímu rozložení politických sil v PS.
