Jako první po přečtení „dopisu čtenáře“ na stránkách týdeníku Homér ze 7. 11. 2013.

A určitě nejen proto, že v některých minulých „kauzách“, kterým se Homér věnoval, policie, která šetřila nactiutrhačné „dopisy čtenářů“, uzavřela šetření s tím, že nikdo takový, koho Homér uvedl jako autora, vlastně neexistuje. A z týdeníku Homér se ozývalo cosi o „placené inzerci“… Tedy, že by „placené skandalizaci“? A na čípak asi objednávku… A, v Homéru, že?! Možná, v ten moment na sebe redakce tohoto týdeníku „napráskala více, než chtěla.

Že si reakce na určité své články obstarává týdeník Homér tzv. svépomocí, dojde asi téměř každému, zvlášť, když je v podstatě nemožné najít u exponovaných „kauz“ jakýkoliv příspěvek byť s nepatrnou známkou faktického nesouhlasu, jež by se svým ztvárněním tak „shodoval“ s autory tzv. dopisů čtenářů. Prostě, „psát si“ ještě „vlastnoručně“ texty do diskuzí, bylo by i na tuhle redakci příliš. Pokud by někdo přeci jen měl pochybnost, není nic snadnějšího, než si to vyzkoušet. Z vlastní zkušenosti a z informací od lidí Homérem dehonestovaných vím, že je to ale asi zbytečné.

Je legrační, že se rádoby čtenář dozvěděl spoustu zajímavých věcí. Asi jsou tím myšleny „zajímavé informace“ z tzv. vlastních zdrojů tohoto týdeníku?

O to víc mi přijde situace komická, že o žádné „zajímavé informace“ z pohledu člověka, který má veškeré dostupné informace a důkazy k tomuto případu (včetně kopie rozsudku Okresního soudu v Mostě), vůbec nejde.

Ale budiž. Někomu to snad může připadat zajímavé, nebo je to spíš zbožné přání autora (Scénáristy) těchto „reportáží“, vyvolat těmito „autorskými texty“ dojem vysoké erudice a investigativity, s jakou toto médium, naštěstí, vychází jen jednou za týden.

Věta „děkuji a přeji hodně štěstí“, hovoří za vše. A ta slušnost až servilnost z toho trčí…

„Tak ať Vám to klíčí, pane Voves!“, dodávám a nevěřím, že se tohle bude dát konzumovat bez rizika pro zdraví.

Připomínání, či spíše omílání stále stejných, rádoby jediných faktů je totiž jen mlácením prázdné slámy a ťapáním v nepříliš vábné hmotě. Fakta jsou v tomto případě jasná. I když pro mnohé nepříjemná a nežádoucí, ale o těch se v Homéru rozhodně nedovíte.

Legrací je i jakési prohlášení, že „Proti nařčení, že vědomě prodalo pozemky, jež mu nepatřily, se město Most důrazně ohradilo.“ To proto, že toto „nařčení“, jak zde Homér uvádí, je součástí onoho rozsudku Okresního soudu v Mostě. Takže to si soud tedy dovolil hodně! Tedy, kdo tohle do Homéru pouští…? J

A závěr? Ten je tedy „boží“! Příspěvek „jednoho z občanů“ na posledním zasedání Zastupitelstva města Mostu, se týkal problematiky pozemků u Repre.

Chápu, že jméno Leoš Vaněk, což byl mimochodem ten občan v diskuzi na jednání zastupitelstva 31. 10. 2013, nejde a asi dlouho nepůjde některým lidem z úst. Homér, když v roce 2010 házel špínu po všech, co byli dobrovolně nebo ze zvůle tohoto týdeníku spojeni s tehdy vznikajícím, a dnes stále existujícím, politickým hnutím „Občané městu, město občanům“ (OMMO) má nyní se jmény prostě blok, res. zablokováno. No, jo komunální volby se zase v roce 2014 blíží, že?

Také onen příspěvek v diskuzi občanů, který „se týkal….“, se rozhodně v tomto periodiku nikdy neobjeví. Ani nemůže!

Obsahuje totiž redukovaný výčet doložitelných a nezpochybnitelných faktů, které by melodramatický scénář Homéru naprosto zbořil a ještě by Scénáristovi, který již není nejmladší, mohl způsobit koronární problém.

Takže se zase těším. Možná i já se dozvím, a jak jinak než z Homéru, někdy „spoustu zajímavých informací“.

Ale jak se říká v jedné televizní reklamě: „dneska to nebude“.  V případě prodeje pozemků nejen pod KD REPRE, tedy určitě ne.

Třeba to, že město Most stále ještě nemá relevantní podklady od soudu, na základě kterých by se mohlo vyjádřit. (Ta kopie rozsudku s číslem datové schránky advokáta Crestylu na stole jisté osoby na magistrátu už začátkem září se zřejmě nepočítá ?!)

Nebo třeba, jak je na tom pan Scénárista a jeho některé „loutky“ s pevností svalů svěračů? Přece jen věk a rozjetý vlak nezastavíme. Ale jen tak, pro sebe, si říkám, že u mě zatím dobrý.

Tak ať Vám to klíčí, pane Ječmen…, teda pardon, Voves.

Leoš Vaněk, ten „jeden z občanů“