Reagoval bych na ta tři vystoupení, nebo čtyři vystoupení, a na ty položené otázky nebo podněty, které tu zazněly.
Pokud jde o Čínu, Čína je hrozba, je to hrozba z oblasti technologické, je to hrozba i v tom, že Čína dlouhodobě nerespektuje pravidla volného obchodu, nerespektuje některá pravidla, bez kterých ta volná ekonomická soutěž v globální ekonomice nemůže fungovat, např. ochranu duševního vlastnictví, a další věci, a na to musíme reagovat. Ale jinak souhlasím s tím, co říkal pan senátor Čunek, že Evropa se musí poučit z přílišné závislosti na jakékoliv zemi a musíme diverzifikovat ty zdroje, které sem přicházejí. Nesmí se nám stát, že bychom třeba museli přestat nebo přerušit výrobu automobilů, protože nemáme čipy apod. Toto vědomí v EU existuje, nebylo tam vždycky, a já to pokládám za důležité.
Otázka Německo a německá podpora. Mluvili jsme o tom už na této Evropské radě. A bylo to jedno z témat, které vznášela řada zemí včetně ČR. Německo oznámilo úmysl 200 mld. euro, ale neoznámilo přesnou podobu, jak ta pomoc bude vypadat a kam půjde. Česká vláda mimochodem na pomoc dává zhruba 200 mld. Kč. A ta debata na Evropské radě vyústila v jednoznačný závěr. Země EU nepovažují za přijatelné, aby Německo šlo cestou nějaké jednostranné podpory. A Evropská komise ústy předsedkyně Ursuly von der Leyenové jasně řekla, že v případě Německa, i jakékoliv jiné země, bude Evropská komise dbát na dodržování pravidel a nepřipustí to, aby některá země mohla zvýhodněným způsobem podporovat svůj průmysl nebo svoje podniky.
Ale my si musíme uvědomit věci, které spolu souvisejí, a které jdou proti sobě. Nelze prostě jedním, v jedné větě říci – já neříkám, to tady nikdo neřekl, ale v té mediální debatě to občas je – hledejme svoje národní řešení, my pomáhejme svou cestou, to evropské, na to spoléhejme, ale Německo to nesmí udělat. Takto to nefunguje. Proto já říkám – musíme najít evropské řešení. A musí to není evropská pravidla. Pokud se dostaneme do soutěže národních rozpočtů o podporu našeho průmyslu nebo průmyslu v jednotlivých zemích, tak si odpovězte na otázku, jak to dopadne? A nejde jenom o Německo, Rakousko, Nizozemsko, mohu vyjmenovat spoustu zemí, které jsou schopny dát násobně více peněz, než prostě to umožňuje rozpočet České republiky. A dopadneme špatně.
Takže evropské řešení je potřeba. Mluvili jsme o tom a máme tu garanci, jakou jenom můžeme mít, že pravidla budou dodržována. Jaderná energetika je klíčová pro Českou republiku, je to jedna z priorit naší vlády. Děláme všechno pro to, abychom dokončili nebo mohli realizovat dostavbu Dukovan v těch potřebných termínech, spustili jsme tendr, podařila se nám jedna důležitá věc, to musím připomenout, to je první úspěch české diplomacie a vlastně i začátku českého předsednictví – schválení taxonomie, ve které je jádro. A to nám umožňuje financování, to nám umožňuje spoustu dalších věcí. Bohužel tady mám špatnou zprávu – není možné a nevidím šanci na zrychlení povolovacích procesů u těch velkých jaderných elektráren. Tam ta šance je opravdu minimálně.
Kde si myslím, že šance je, a na tom pracujeme, je standardizace a zrychlení povolovacích procesů pro modulární reaktory. O tom se vede debata. Mimochodem to je taky velmi perspektivní pro Českou republiku, i pro tu oblast Dukovan, i pro oblast Temelína. Ale tam tu šanci vidím. A je poměrně velká. Myslím si, že i ta protijaderná rétorika, přestože pokračuje ze strany některých členských států, tak je teď oslabená, takže i tady šance je to nějakým způsobem posunout dál. Ale u těch velkých staveb, u těch velkých jaderných elektráren to komplikované je. A nezapomeňme, že my pořád musíme i při tom tendru, i při tom schvalování, i při té dostavbě, budeme pořád muset nestále vést diplomatická jednání s našimi sousedy, tak aby přece jenom v nějaké chvíli to někdo nezkusil zablokovat.
Zatím se nám daří. Doufám, že v tom budeme pokračovat. Ale možná i to přílišné urychlení toho schvalovacího procesu by mohlo být naopak náboj pro některé sousední země, abychom to nepostavili. Ale já jsem v tomto opravdu realistický a myslím si, že máme dobrou šanci ten termín 2036 stihnout. Měli jsme i jednání se zástupci regionů – hejtman, dotčené obce, příslušné orgány státní správy, vláda – a domluvili jsme se i na tom, jak budeme hlídat ty schvalovací procesy tak, aby prostě nedošlo k nějakému zdržení.
Paní senátorka Zwyrtek Hamplová říkala, že si ten můj projev nebo to moje vystoupení přeložila. Já jenom upozorňuji, že podle teorie překladu každý překlad je interpretace. Takže samozřejmě toto je interpretace, která možná není úplně správná, nicméně jste tam vyjádřila nějaké obavy, i konkrétní otázky, na které se pokusím odpovědět. Společné nákupy plynu, to není deklarace. A je to velmi konkrétního. U těch společných nákupů plynů je povinnost společné poptávky, což je důležité z hlediska toho celkového objemu, který se nakupuje, ale není povinnost toho nákupu. A to je taky důležité. Když to prostě pro některou členskou zemi nebude výhodné, tak ten plyn nemusí nakupovat.
Já myslím, že kdybychom se dostali do pozice povinných nákupů, tak to by bylo něco, co opravdu by oslabovalo naši schopnost se rozhodovat a mít nějakou svobodu. Takže společné nákupy ano, s nějakou společnou poptávkou, ale pak si jednotlivé země budou ten plyn nakupovat, respektive jednotlivé společnosti z těch zemí budou ten plyn nakupovat podle toho, jestli to bude výhodné, nebo nebude. Ale jestli prostě máme nakoupit obrovské objemy plynu, ať už zkapalněného, nebo třeba ázerbájdžánského nebo z Norska nebo odjinud, tak prostě při tom množství, které umožní ten společný nákup, a při té síle, kterou Evropská unie v tom směru má – je největším odběratelem zemního plynu na světě, tak jsme schopni dosáhnout výrazně nižší ceny. A to je v tomto případě klíčové.
Ještě jsem chtěl říci, že samozřejmě u té Evropské rady se jedná o deklarace, že Evropská rada z povahy věci má dát politické zadání, určuje ty směry, nějaká rozhodnutí v obecné rovině. Ale ty konkrétní rozhodnutí na základě toho potom nějaká Rada Evropské unie tedy rada příslušných ministrů. Ale právě proto ty věty, které v tom statementu, v tom závěrečném komuniké nebo v těch závěrech, které mají obecnou povahu, musí být naformulovány tak, aby z nich vyplýval ten směr a to konkrétní řešení, a to tady je. Solidarita. Ta solidarita je klíčová. A není deklaratorní. Je prostě stanoveno, co to znamená v praxi, když budeme mít nedostatek plynu. A ten princip solidarity je důležitý pro 5 zemí. Ne pro zbytek. To je úspěch České republiky a středoevropských států.
To je důležité pro Českou republiku, Rakousko, Slovensko, Německo, a pro ostatní ne. Protože my máme nedostatek plynu. My jsme závislí na Rusku, my nemáme možnost budovat LNG terminály. A my prostě potřebujeme mít garanci, že ve chvíli, kdy ten plyn nemáme, tak že se o něj s námi někdo rozdělí. A tu garanci máme díky mezistátní dohodě s Německem a tu garanci máme i díky tomuto principu solidarity. Ale to není nějaké naivní spoléhání se. My jsme přece udělali kroky, které nám zaručí to, že my sami jsme se postarali o svůj plyn. Naplnili jsme zásobníky na 93 %, tak to nikdy naplněno nebylo. Koupili jsme kapacitu v LNG terminálu v Holandsku, který naplňujeme, a pracujeme na dalších zdrojích.
My na tuto zimu plyn máme. Ale princip solidarity je důležitý, kdyby se stalo něco horšího. A i do budoucna, protože netajme si nebo neříkejme si, že když vyřešili jsme tuto zimu, vyřešili jsme všechno. Příští zima je taky pro celou Evropu problém a musíme se na to chystat už teď. A ty kroky jsme udělali. A budeme v tom pokračovat. Ale krátkodobě zajistit dostatek plynu v zemi, která prostě vlastní vinou měla 97 % závislost s plynem na Rusku, to prostě jednoduché není. A ještě jsem chtěl říct – varuji před podléháním těm dezinformačním kampaním, že jsme měli tedy mít levný plyn z Ruska a že máme si tam uzavřít nějakou dohodu. Dohody ČEZ má, dohody mají jiné země – Rusko to neplní.
Rusko si hraje s cenami plynu a s dodávkami. Podívejte se na situaci v Maďarsku. To nám tady donedávna bylo dáváno za příklad. Podívejte se na informaci, na prudký nárůst cen potravin, na problémy s pohonnými hmotami, na další věci. Toto není cesta. Cesta, kterou jdeme, to znamená diverzifikace zdrojů, nakoupit z jiných zemí, naplnit zásobníky, koupit si kapacitu v LNG terminálu, dostavět Stork II a bavit se o evropském řešení, které garantuje pro zemi, jako je Česká republika, některé věci, to považuji za správné.
Nedohodli jsme se, že se dohodneme. My jsme se dohodli na konkrétních věcech, které vám tady říkám. Včetně změny toho způsobu, jakým se upravuje cena plynu. A domluvili jsme se také na tom, že komise má připravovat zastropování ceny plynu, který se používá pro výrobu elektrické energie. To je obrovský průlom. O zastropování cen se před třemi čtyřmi měsíci nedalo v Evropě vůbec mluvit. Nikdo to nechtěl. Pak se vytvořila – kromě nás – pak se vytvořila malá skupina států, která to začala prosazovat, dneska je to většina. Dneska je to většina. Ano, jsou země, které to nechtějí, jako třeba Německo, protože mají obavy z toho, že to budou oni, kteří budou doplácet ty rozdíly.
Ale to, že se to dostalo do závěru, že to nikdo nezablokoval, že na tom komise pracuje, to je obrovský posun. Protože já jsem třeba přesvědčen na základě debat s odborníky na energetiku – my jsme teď všichni odborníci na energetiku, ale přece jenom někteří jsou větší, protože se tím zabývají a dělají to nějakou dobu – tak jsem přesvědčen, na základě těchto debat, že zastropování ceny plynu pro výrobu elektrické energie je klíčové pro to, abychom snížili ceny elektrické energie. A ono to zastropování fakticky znamená oddělení, protože dneska ta cena elektrické energie je dominantně určována cenou plynu, protože ty závěrné elektrárny většinou jsou plynové.
A teď ještě k praktickému fungování té Evropské rady. Ve chvíli, kdy jsme přijali tyto závěry, tak klesly ceny. Klesly ceny energií v Evropě, a to významně. Protože kdo – sice nejste odborníci na energetiku, ale vyznáte se v ekonomii, tak už víte, že už slovní intervence, oznámení úmyslu, nějaké očekávání, že má vliv na trhy a má vliv na ceny. Takže to, co tady děláme, má vliv na ceny plynu a elektřiny. A mimochodem právě to, že my vyjdeme z té Evropské rady a řekneme: „My jsme se domluvili, my máme postoj společný a budeme postupovat tímto směrem,“ to udržuje ty ceny dneska v relativně – to jsou vysoké ceny, ale už nelítají tak skokově nahoru a dolů, jak to bylo ještě donedávna.
Samozřejmě, že tam jsou rozdílné zájmy. A jak by mohly nebýt? Tak je to 27 zemí, které má rozdílné zájmy. A princip Evropské unie přece není to, že máme všechny stejné zájmy. Princip je, že ty zájmy dáme dohromady a domluvíme se na tom, co je pro nás důležité, pro všechno. Někdo v něčem ustoupí, ale celkově všichni získáme nějakou výhodu a posílení. A to je princip Evropské unie, který dlouho, dlouho nefungoval. Já jsem byl v řadě věcí kritický, ale teď právě funguje. Protože si navzájem zasloucháme a protože ty zájem vypadáváme dohromady.
Je těžké mít stejné zájmy v energetice se Španělskem, které máme úplně jinou strukturu energetiky, je energetickým ostrovem, prakticky úplně odpojeným od zbytku Evropy. Má třikrát tolik dnů slunečního svitu než Česká republika a násobně více minulosti investovala do budování obnovitelných zdrojů. Nejsou závislí na plynu, nemají vůbec tyhle problémy, co my. A jsou v úplně jiné situaci. Ale i sousední země. Vždyť se podívejte na sousední země – Polsko, dominantně uhlí. Slovensko vůbec nepoužívá uhlí pro výrobu elektrické energie. Někdo má jádro, Česká republika. Někdo jádro nemá vedle, Rakousko. Ty zájmy jsou opravdu velmi různé. A vždyť jde o to, v této kritické situaci, je dát nějak dohromady a nastavit pravidla, která umožňují, že v tom všechny ty země přežijí.
Ukrajina – my pomáháme Ukrajině, protože je to správné. A měli bychom to dělat, i kdyby nás to stalo moc peněz. Nás to ale moc peněz nestojí. To je potřeba taky říct. My za prvé část té pomoci dostáváme proplacenu z Evropské unie, za druhé třeba ta pomoc, kterou poskytujeme uprchlíkům, se pomalu začíná vracet v tom, že se nám podařilo obrovské množství lidí, kteří utekli, aby si zachránili svůj život, z Ukrajiny, umístit na náš pracovní trh. Takže oni už zase vracejí peníze do našeho zdravotního a sociálního systému.
A teď řeknu něco, co jako nemá stejnou váhu, jako ta podpora. Naše morální povinnost, to, že Ukrajina bojuje za nás, to, že vedle nás umírají lidé a každodenně se musí bát o své životy, že tady pomáháme dětem a matkám, které utekly proto, aby přežily, to je naše morální povinnost a je správné to dělat. Ale současně Ukrajina nám dnes nabízí taky obrovskou příležitost. My jsme v poslední měli mezivládní jednání na Ukrajině.
Ukrajina je připravena otevřít svoje dveře českým firmám ve velkém rozsahu. Máme tam úžasné jméno. A je to obrovská příležitost pro to, abychom to využili. Je tu několik oblastí, které jsou prioritní: doprava, zdravotnictví, obranný průmysl a energetika, včetně jaderné energetiky. Je to zajímavé pro naše firmy. A pokud toto dobře využijeme, tak to bude mít určitě obrovský potenciál do budoucna.
Poslední otázka – ceny energií nebo proč narostla cena elektrické energie tak bylo v prvním pololetí? To jsou údaje za první pololetí letošního roku. Těch faktorů je několik. A jenom upozorňuji, to neznamená, že máme nejvyšší cenu. To znamená, že byl největší nárůst té ceny. A těch faktorů podle odborníků je několik. Tak jedním z nich je to, že jsme průmyslová země. To je výhoda, ale současně z hlediska cen energií je to pochopitelně nevýhoda. A má to i dopady na inflaci a na všechno. Prostě my jsme průmyslová země, a ještě země s velkou spotřebou energie. Takže když se podíváte na tu statistiku, ten nárůst je vyšší u těch zemí, které mají vysokou strukturu průmyslu nebo velký podíl průmyslu.
Není jiná země v Evropě, která má tak vysoký podíl průmyslu, jako je Česká republika. Takže to je jeden faktor. Druhý faktor je to, že ta elektrická energie u nás před tím byla relativně levná v důsledku těch faktorů, které nastaly – to závisí i na tom, jakým způsobem jsme ji vyráběli – prostě ty ceny bylo narostly. My to řešíme tím zastropováním. Jsem přesvědčen, že takový skokový nárůst už nebude a nemůže být. A pak je tu další faktor, který nezapomínejme, krach Bohemia Energy. Skoro milion odběratelů. A co se stalo? Ti lidé měli zafixovány nebo měli relativně nízké ceny. A dostali do režimu dodavatelů poslední instance za jiné ceny. To tam taky hraje roli v tom skokovém nárůstu.
Takže to jsou faktory, které podle energetických odborníků vedly k tomuto nelichotivému číslu, ale nevyvozujme z toho, že máme nejdražší energie. Nemáme. A tím, že jsme zastropovali ceny energií pro domácnosti, veřejný sektor, drobné a střední podniky a vlastně nějakým způsobem pomáháme i průmyslu, tak dneska už ty ceny takové nebudou. Tak tolik jenom reakce na otázky a konkrétní podněty, které zazněly od dosavadních čtyř řečníků.
